Pletení, tkaní...

Znám pár lidí, kterým darované ponožky (zejména ručně pletené) udělají upřímnou radost, ale pro většinu současné populace jsou ponožky pod vánočním stromečkem symbolem nechtěného dárku přijímaného s rozpaky a křečovitým úsměvem. Snad se ten křečovitý úsměv změní v upřímné pobavení, když si uvědomíte, že ponožky jako dárek k vánocům je tradice starší než vánoční stromeček i celé křesťanské vánoce. 

Už když jsem se před lety měla účastnit svého prvního Krumbenowe jako halštatská tkadlena, věděla jsem, že se chci svým kostýmem zřetelně odlišit od laténských Keltek. Jakkoliv je peplos lákavě jednoduchý na ušití a má i spoustu dalších výhod (vím, protože jsem si ho časem přece jen pořídila), nearcheologická veřejnost se nevyzná v dataci spon a šperků, a proto to chtělo výraznější rozdíl. Ačkoliv se žádný kompletní oděv ze starší doby železné nezachoval, máme o něm aspoň přibližnou představu díky tzv. situlovému umění. Proto jsem si tehdy ušila z dostupných materiálů něco, co přibližně odpovídalo těmto obrázkům, ale téměř od počátku ve mně hlodalo pokušení pokusit se o přesnější rekonstrukci oděvu z jednoho konkrétního obrázku (samozřejmě mě nejvíc zaujal ten nejkomplikovanější!) za použití textilních vzorů z Hallstattu a dalších lokalit ze starší doby železné. Ženský oděv zobrazený na většině situl  sestává z rovných šatů sahajících do půli lýtek a různě dlouhého pláště či závo...

Když jsem se poprvé na internetu setkala se vzorem zvaným Moščevaja Balka, nedalo se dohledat ani odkud a z jaké doby pochází. (Obtížnost s dohledáváním informací možná pramenila i z různých transkripcí jména, o nichž jsem tehdy nevěděla  - Moscevaja Balka, Moshchevaya Balka, Moshtcevaya Balka atd.) Teprve časem jsem zjistila, že vzor pochází z Kavkazu, z 8.-9. století, ale vzhledem k dataci i lokaci mimo okruh mých zájmů jsem mu dále nevěnovala pozornost. Moji zvědavost probudil až  příspěvek Silvie Aisling Ungerechts  o nové možné interpretaci vzoru. (Luštění nejednoznačných vzorů mě baví mnohem víc než pouhé tkaní podle vzoru vytvořeného někým jiným.) Podle fotografie originálu v německém katalogu k výstavě se Silvii zdálo, že tečky uprostřed oček mají být větší než na kolujícím vzoru vytvořeném pro 13 karetek, a na základě vlastního tkaní a porovnání s fotografií navrhla vzor pro 16 karetek. Tak který vzor je správně? Moje zvědavost musela počkat... Teprve tento týden...

Již minulý experiment ukázal, jak je pro přesnou rekonstrukci důležité vidět i rubovou stranu tkanice. Vzory, o kterých budu psát dnes, to dokazují ještě lépe. Na první pohled z líce totiž vypadají jako zhotovené stejnou technikou, avšak jejich rubové strany se výrazně liší.  Nejprve se budu věnovat vzoru z fragmentu E32132 . Vzor se podobá jiné tkanici z Antinoé (nacházející se v Lyonském muzeu), kterou analyzovala Silvia "Aisling" Ungerechts . Podle její rekonstrukce byla tkanice zhotovena na dvoudírkových karetkách s jednou červenou a jednou žlutou nití. Jenže na tkanici uložené v Louvre se na červeném pozadí střídají žluté křížky s bílými. Jak dostat do vzoru třetí barvu? První sada experimentů jasně dokázala, že červená nit musí vždy být proti jedné ze světlých nití.   V originální tkanici prochází osnovní nitě pouze nad jedním útkem, proto bylo nutné postavit vzorovací karetky s tímto navlečením na špičku a útek provlékat po každé otočce horním i dolním prošlupem. I kdy...

I po přiznání porážky mi  záhadný vzor z minulého článku  dál ležel v hlavě, a proto jsem se k němu po několika dnech vrátila.  Pokus 6:  6 trojúhelníkových karetek, všechny se dvěma modrými a jednou světlou nití (+ okraje tvořené čtvercovými karetkami)  Doufala jsem, že se použitím trojúhelníkových karetek vyhnu otázce, na kterou jsem nedokázala odpovědět na konci pátého pokusu. (Kterou nit odstranit v krajní karetce?) Nakonec v rámci tohoto experimentu na trojúhelníkových karetkách vznikly tři malé podpokusy. V levé části obrázku směřovaly karetky mezi otáčkami hrotem dolů, takže dvě osnovní nitě vedly nad útkem a jedna pod ním, uprostřed a vpravo karetky směřovaly hrotem nahoru, takže nad útkem vedla jedna osní nit a dvě pod ním. Vlevo a uprostřed byly karetky před změnou směru otáčení otočeny jednou do kola stejně jako v předchozích pokusech se čtvercovými karetkami. Jenže v případě trojúhelníkových karetek to znamenalo pouze tři otočky, a žluté kosočtverce...

Jakmile jsem objevila, že Museé du Louvre nedávno zpřístupnil své sbírky online a že se mezi sbírkovými předměty nachází obrovské množství karetkovaných tkanic z egyptsko-byzantského prostředí, bylo jasné, že mám na nejbližších několik týdnů (nebo spíš měsíců) o zábavu postaráno.  Chtěla jsem začít s něčím jednodušším "na rozehřátí", a proto první volba padla na fragment E32036 , který byl navíc jako jediný vyfotografován z líce i rubu, což (by) mi mělo rekonstrukci usnadnit. Kdybych jen dopředu tušila, kolik času a nezdařených pokusů mi tenhle na pohled jednoduchý vzor zabere... Pokus 1: 8 karetek, každá se čtyřmi nitěmi (6 s jednou bílou a třemi modrými, 2 se všemi modrými) Naštěstí jsem vzor nepodcenila natolik, abych se pustila hned načisto do rekonstrukce z jemné vlny a lnu, a první experimentální verzi jsem navlékla z bavlnek. Nejprve jsem předpokládala, že se jedná o klasický vzor kosočtverců, jejichž "ouška" po stranách byla způsobena opačným navlečením druh...

Současná pandemická situace (2020/2021) má i svá pozitiva. Lockdown mi poskytl čas pustit se do dobrodružství, které jsem dlouho odkládala: osvojení si techniky oboustranného 3/1 kepru ( double faced 3/1 broken twill ).  Pro svůj první pokus jsem si k tomu vybrala vzor běžících lvů či ovcí (názory na bližší identifikaci zobrazených čtyřnožců se různí) z Miranu.

Od tkadleny k švadleně, modelce a herečce... Někdy vás váš koníček zavede nečekaným směrem.

Když jsem loni v listopadu zakončila svůj článek o halštatských karetkách přáním, aby v budoucnu přibyly další nálezy, nečekala jsem, že dočkám už v prosinci, ani že to bude nález, který notně zamává s mými představami o halštatském textilu.

Jak jsem podotkla již v úvodním textu k tomuto seriálu , Praha nepatří z hlediska karetek mezi mezinárodně slavné lokality, ale české čtenáře by mohla zajímat, protože je "naše". Navíc jsem všechny pražské tkanice viděla (a většinu podrobně studovala) osobně, takže na rozdíl od jiných lokalit nemusím čerpat jen z toho, co o nich napsali jiní, a naopak mohu některé publikované informace doplnit nebo připravované publikace předběhnout. 

Zima je období, kdy člověk nejčastěji sáhne po vlněných pletených ponožkách a s vděčností si je oblékne. Avšak rok co rok v prosinci hraje toto skromné odění nohou ještě jednu důležitou úlohu, která s jeho původní funkcí nemá nic společného. Jde o mikulášské či vánoční punčochy. 

Hallstatt - malé alpské městečko, které se v 19. století proslavilo archeologickými nálezy bohatých hrobů natolik, že se jeho jméno stalo synonymem pro starší dobu železnou. Avšak již dávno před objevem pohřebiště nacházeli horníci v blízkých solných dolech stopy po dřívější lidské činnosti. V r. 1734 bylo dokonce nalezeno celé tělo dávného horníka, na němž i tehdejší nevzdělaní lidé poznali, že pochází z doby před středověkým zahájením těžby soli v r. 1311. (Protože však netušili, jak hluboko do minulosti historie jejich dolu sahá, dopřáli nešťastníkovi pohřeb na místním křesťanském hřbitově.) Hallstatt v současnosti (foto P. Vitnerová) Dnes víme, že v Hallstattu se sůl intenzivně těžila od střední doby bronzové (asi 1500 př. n.l.) po starší dobu železnou (asi 500 př. n.l.) a právě jí pradávní obyvatelé Hallstattu vděčili za své bohatství.  Díky konzervačním účinkům soli se v dolech dochovalo velké množství organického materiálu - dřevo, textil, kůže. U textilu se na rozdíl n...

Některá jména lokalit se mezi lidmi zabývajícími se historickým karetkováním stala synonymy pro určité vzory. U lokalit, na nichž bylo nalezeno větší množství tkanic, se někdy ustálilo číselné označení (např. Hallstatt 1, 2, 3), ale daleko častěji se cituje a reprodukuje jen jedna nejznámější tkanice a ostatní se opomíjejí (např. Birka = Birka B22, Oseberg = Oseberg 12L1). Proto mi přišlo zajímavé  - a doufám, že to tak bude připadat i čtenářům - podívat se na jednotlivé lokality s ohledem na jejich bohatost a ukázat karetkované tkanice v širším kontextu, než je jen technika tkaní.

Na jaře jsem se přichomýtla k testování jednoho karetkovaného vzoru pro druhou knihu o tkanicích z Osebergu od Bente Skogsaas, a ačkoliv obvykle pořizovacími záchvaty "Tohle prostě  musím mít!" netrpím, tentokrát jsem si ho musela (v zjednodušené verzi) vyrobit i pro sebe. A jelikož se vzor se nehodil do žádného období, pro které již mám historické kostýmy (doba železná, vrcholný středověk, renesance), nezbylo mi než kvůli touze po tomto lemu ušít celé nové šaty. 

Barokní skvost  Kuks  toho nabízí návštěvníkům k obdivování spoustu – od monumentální budovy hospitálu se sochami Ctností a Neřestí od Matyáše Brauna na balustrádě průčelí, historicko-farmaceutickým muzeem uvnitř a rozsáhlou bylinkářskou zahradou vzadu, přes lázeňskou promenádu a přilehlé uličky, kde jakoby se zastavil čas, až po další sochařská díla M. Brauna vytesaná do skal a balvanů v nedalekém lese.  Další poklady však zůstávají před očima běžných turistů skryty. Ale to předbíhám... Celý areál Kuksu (ke kterému patříval ještě zámek zbořený po požáru v 19. st.) nechal postavit hrabě František Antonín Špork (1662-1738), významný mecenáš, vydavatel a sběratel umění. Při pohledu na tu velkolepou nádheru asi málokoho napadne, že se otec Františka Antonína narodil jako prostý sedlák. Leč taková je pravda. Pouze vojenská kariéra za třicetileté války vynesla Janu Šporkovi (?1595-1679) hodnost generála, povýšení do šlechtického stavu a bohaté statky v Čechách. Když nec...

„Co dělají hodiny na punčochách?“ podiví se našinec, když v anglických popiscích muzejních exponátů narazí na stockings with clocks  nebo clocked stockings . Nejedná se o žádné hodiny, ale vyšívané nebo vyplétané vzory nad nebo po stranách kotníkových klínů ( gussets ). Němčina na rozdíl od angličtiny nerozlišuje funkční kotníkový klín, sloužící k lepšímu tvarování punčochy/ponožky na noze, od jeho výzdoby a oboje nazývá stejně:  Zwickel (= klín). Pozornosti českých obrozenců tato drobná paráda v oblasti kotníků unikla, a proto se pro ni i dnes, v těch vzácných případech, kdy někomu vůbec stojí za zmínku, používá termín  cvikl . Ze západní a severní Evropy známé velké množství zachovaných punčoch i obrazů dokumentujících tuto módu od 17. do 19. století . Vysoký počet zachovaných (a prozkoumaných) punčoch z 1. poloviny 17. století na našem území ukazuje, že zde v této době převládaly punčochy s hladkými kotníkovými klíny. Pouze v jediném případě byly hrany klínu zvýrazně...

Karetek není nikdy dost. Mám jich přes dvě stě a pořád je to málo. Ne že bych tkala tak široké tkanice, ale jednak moje sbírka zahrnuje několik sad z různých materiálů a o různých velikostech, které se navzájem špatně kombinují, a za druhé pro různé příze jsou vhodné i různé karetky. Třeba jemné hedvábí vyžaduje karetky hladké, aby se nitě nezatrhávaly, a pokud je třeba pořádně přirážet útek (např. při brokátování), tak i dostatečně lehké, aby svou vahou nenapínaly osnovu víc, než je nezbytně nutné. Při domácím použití mi pro tyto účely vyhovují papírové karetky, které se však nehodí vozit na historické akce. Proto si chci už delší dobu pořídit zásobu  pergamenových karetek. Karetky z tohoto materiálu sice nejsou doložené, ale nejmladší karetky z archeologických nálezů pocházejí ze 13. století*, přestože se karetkované tkanice ve vysoké módě používaly až do poloviny 17. století. Proto je vysoce pravděpodobné, že se karetky během těchto staletí zhotovovaly z málo ...

Skoro půl roku od pořízení níže uvedené knihy jsem si konečně našla čas, abych se pustila do tkaní téhle výjimečné tkanice.* Přestože autorka, Bente Skogsaas, radí, že je lepší vzor poprvé vyzkoušet na silnější vlně, než se hned pouštět do jemné repliky z vlny a lnu, já jsem samozřejmě měla v úmyslu začít hned s originálními materiály. Jenže jsem (naštěstí) doma nenašla tenčí lněnou niť než knoflíkovou a zrovna ji ani neměli ve specializovaném obchodě. Takže než abych čekala těch čtrnáct dnů (haha! vzhledem k tomu, jak dlouho mi nakonec zabralo tkaní) do příchodu nového zboží, navlékla jsem do karetek vlněnou přízi 8/2, kterou jsem náhodou měla ve vhodných barvách a na brokátování jsem v rychlosti nabarvila kurkumou metrový kousek silnějšího hedvábí a nějaké zbytky viskózy (na ni barva moc dobře nechytla), protože vyšívací hedvábí mi přišlo v kombinaci s 8/2 přízí příliš tenké. A pak už vzhůru do tkaní! Rada č. 1: Není vhodné začínat tkanici s nevyzkoušeným vzorem soumakem. Můž...

Člověk by řekl, že při karanténním uvěznění doma bude víc času na projekty a nové články. Nápadů a rozpracovaných projektů mám víc než dost, ale právě kvůli jejich množství není nic dokončeno. Proto jsem se rozhodla sepsat aspoň dílčí výsledky vzniklé začátkem března, s poukázáním na to co zlepšit příště. Jak je vidět z výše uvedené fotografie, nezaměřila jsem se jen na prýmky tkané na karetkách. Tkanice tkané jednoduchou plátnovou vazbou (v hantýrce LH řemeslníků často zvané "hřebenovky") by neměly představovat žádnou výzvu, přesto jsem se do nich pustila s respektem - v obavách, jak se bude chovat kovová nit v osnově. Proto jsem také kvůli omezení tření raději nepoužila hřebenový stávek, ale jen nitěnkové brdečko. První dvě předlohy pocházejí z Drážďan, ze slavnostního oděvu saského kurfiřta Jana Jiřího z r. 1611 a šatů jeho manželky, datovaných 1610-1620. (Zde uvedeny v opačném pořadí.) © M. McNealy                     ...