Pletení, tkaní...

V posledních týdnech jsem na Facebooku na žádost pár přátel zveřejňovala fotky dokumentující postup práce na tkanici inspirované pečetní tkanicí z Durhamu (přelom 12. a 13. století).  Během tohoto procesu jsem si uvědomila, že komentáře, kterými jsem fotky doprovázela, by mohly být užitečné jako rady nebo varování dalším tkalcům (zdaleka ne jen téhle tkanice) a byla by škoda, kdyby se ztratily v hlubinách Facebooku.  Proto jsem z nich po drobných úpravách a doplněních vytvořila tento příspěvek. Krok 1: "Zkroťte to klubko hadů!" Myslela jsem, že elektrizování je výsadou syntetických materiálů. Ale to, co vyvádí při napínání osnovy tohle hedvábí, jsem ještě nezažila. Vzpurná osnova se dá nejlépe zkrotit postupným napínáním menších skupinek nití. Tato metoda je ideální pro vertikální stav se závažími, jako používám já, ale dá se použít i při napínání osnovy mezi dva pevné body. Krok 2: "Neumím počítat. Co s tím?" Přebytečnou karetku lze z balíku jednoduše odstranit (vi...

Současná pandemická situace (2020/2021) má i svá pozitiva. Lockdown mi poskytl čas pustit se do dobrodružství, které jsem dlouho odkládala: osvojení si techniky oboustranného 3/1 kepru ( double faced 3/1 broken twill ).  Pro svůj první pokus jsem si k tomu vybrala vzor běžících lvů či ovcí (názory na bližší identifikaci zobrazených čtyřnožců se různí) z Miranu.

Když jsem loni v listopadu zakončila svůj článek o halštatských karetkách přáním, aby v budoucnu přibyly další nálezy, nečekala jsem, že dočkám už v prosinci, ani že to bude nález, který notně zamává s mými představami o halštatském textilu.

Jak jsem podotkla již v úvodním textu k tomuto seriálu , Praha nepatří z hlediska karetek mezi mezinárodně slavné lokality, ale české čtenáře by mohla zajímat, protože je "naše". Navíc jsem všechny pražské tkanice viděla (a většinu podrobně studovala) osobně, takže na rozdíl od jiných lokalit nemusím čerpat jen z toho, co o nich napsali jiní, a naopak mohu některé publikované informace doplnit nebo připravované publikace předběhnout. 

Hallstatt - malé alpské městečko, které se v 19. století proslavilo archeologickými nálezy bohatých hrobů natolik, že se jeho jméno stalo synonymem pro starší dobu železnou. Avšak již dávno před objevem pohřebiště nacházeli horníci v blízkých solných dolech stopy po dřívější lidské činnosti. V r. 1734 bylo dokonce nalezeno celé tělo dávného horníka, na němž i tehdejší nevzdělaní lidé poznali, že pochází z doby před středověkým zahájením těžby soli v r. 1311. (Protože však netušili, jak hluboko do minulosti historie jejich dolu sahá, dopřáli nešťastníkovi pohřeb na místním křesťanském hřbitově.) Hallstatt v současnosti (foto P. Vitnerová) Dnes víme, že v Hallstattu se sůl intenzivně těžila od střední doby bronzové (asi 1500 př. n.l.) po starší dobu železnou (asi 500 př. n.l.) a právě jí pradávní obyvatelé Hallstattu vděčili za své bohatství.  Díky konzervačním účinkům soli se v dolech dochovalo velké množství organického materiálu - dřevo, textil, kůže. U textilu se na rozdíl n...

Člověk by řekl, že při karanténním uvěznění doma bude víc času na projekty a nové články. Nápadů a rozpracovaných projektů mám víc než dost, ale právě kvůli jejich množství není nic dokončeno. Proto jsem se rozhodla sepsat aspoň dílčí výsledky vzniklé začátkem března, s poukázáním na to co zlepšit příště. Jak je vidět z výše uvedené fotografie, nezaměřila jsem se jen na prýmky tkané na karetkách. Tkanice tkané jednoduchou plátnovou vazbou (v hantýrce LH řemeslníků často zvané "hřebenovky") by neměly představovat žádnou výzvu, přesto jsem se do nich pustila s respektem - v obavách, jak se bude chovat kovová nit v osnově. Proto jsem také kvůli omezení tření raději nepoužila hřebenový stávek, ale jen nitěnkové brdečko. První dvě předlohy pocházejí z Drážďan, ze slavnostního oděvu saského kurfiřta Jana Jiřího z r. 1611 a šatů jeho manželky, datovaných 1610-1620. (Zde uvedeny v opačném pořadí.) © M. McNealy                     ...

Zatímco počty kopií lemu z rukávu sv. Bertilly se dají počítat na stovky a kopie Bathildiny tkanice s geometrickým vzorem na desítky, tato třetí tkanice z hrobek dvou světic žijících v Chelles (Francie) v druhé polovině 7. století není napodobována téměř vůbec.

Ve většině monografií o karetkování jsou vzory nebo techniky řazeny podle své obtížnosti a podobnosti. Pokud jsou uvedeny v nich příklady historických tkanic, obvykle se už čtenář nedoví, zda byl konkrétní exemplář vybrán jako nejstarší příklad této techniky nebo kvůli své výjimečnosti nebo jako jeden příklad z mnoha podobných v daném období. Proto jsem se rozhodla rozmanitost tkaní na karetkách v historickém kontextu zpracovat do tabulky, jejíž první verze je dostupná zde . Postupně plánuji tabulku doplňovat — v první řadě přidat četnosti a reference, pak další nálezy. V této pokročilejší fázi by se mi hodila pomoc dalších čtenářů — a nemusí to být odborníci přes karetkování. Pokud jste někde narazili na historickou publikaci s příkladem tkaní na karetkách, která v mém seznamu literatury (poslední list ve výše uvedené tabulce - v době psaní tohoto příspěvku jsem se domnívala, že literaturu do tabulky doplním během několika dní; bohužel jsem musela přehodnotit pracovní priority a sezna...

Lem ze St. Maurice, datovaný do 8.-10. stol. a tkaný zvláštní technikou kombinující flotování a plátnovou vazbu, ve mně probudil zájem hned, jak jsem o něm poprvé četla v Collingwoodově knize, a Brigitte Schmedding mou zvědavost ještě vystupňovala. Pro pochopení vzhledu této tkanice jsou nezbytné obě knihy, protože každá poskytuje nějaké informace navíc a jiné v ní chybí. Podle Schmedding byl útek tvořen bílým lnem a osnova bílým lnem a tmavě modrou, červenou, oranžovou a žlutou vlnou. To je o jednu barvu víc, než prostá logika karetkování napovídá, a tak vyvstává otázka, jak byly uspořádány. Collingwood vysvětlil, že tři prostřední žluté nitě byly nahrazeny oranžovými, ale podle jeho popisu to vypadá, jako by na osnovu byla použita jen vlna a len pouze na útek. (Záměnu tmavě modré a černé barvy nepovažuji za podstatnou. Vzhledem k tomu, co s barvami provádí čas, se mohlo původně jednat o kteroukoliv z nich.) Pokud jde o vzor, Collingwood vytvořil rekonstrukci části vzoru založen...

Další ukázky rekonstrukcí historických pletenin, mimo okruh ponožek: Fragment vzorku ze zápěstí tzv. svatovojtěšské rukavice (asi 13. st.). Hustota: 7-8 ok /cm. Originál: len a barevné hedvábí; kopie: len (knoflíková nit Tex 40/3) a vyšívací bavlnky. (Úmyslně ponecháno nedokončené na jehlici o tloušťce 0,75 mm, kvůli nevěřícím Tomášům pochybujícím, že se jedná o ruční pleteninu.)

Na rozdíl od karetek nebyla moje pletená sbírka původně určena k ukazování na veřejnosti. Začala jen jako série experimentů pro mou vlastní potřebu. Ten první měl za cíl pouze určit, jak tenké jehlice jsou nutné k dosažení hustoty 7-8 ok/cm, další pak sloužily k ověření neobvyklých konstrukčních prvků nebo čistě jako moje osobní výzva, jestli dokážu na základě fotografií hotového výrobku vydedukovat postup jeho pletení a vyrobit co nejpřesnější repliku. Teprve časem jsem svou sbírku rozšířila i o ukázky upletené na základě cizích výzkumů a návodů, abych mohla ukázat co největší šíři a zručnost dávných řemeslníků. Chronologicky řazeno: Dětská vlněná ponožka pletená jehlou, Egypt, 2. st. n. l. , v současnosti uložená v muzeu v Manchesteru. Podobná (a známější) je dětská ponožka v Britském muzeu , ale na její zhotovení jsem neměla přízi vhodných barev. :-) Přibližná replika zhotovená na základě fotografií. Dětská bavlněná ponožka  z 12-15. st.,  opět z Egypta,...

Rozmanitost historických vzorů mě fascinovala od okamžiku, kdy jsem poprvé vzala karetky do ruky, a tak se sbírka jejich ukázek záhy stala nedílnou součástí mého předvádění karetkování na historických akcích. Časem jsem si uvědomila, že pestrost vzorů lze obdivovat i na fotografiích, ale málokdo ze současných lidí (pro něž jsou ruční práce obvykle neodmyslitelně spojeny se silnou vlnou na pletení) dostatečně ocení zručnost našich předků, dokud na vlastní oči nespatří, jak jemnou práci dělali. Proto poslední dobou nekopíruji pouze vzory, ale používáním dobových materiálů se snažím docílit co nejvěrnějších replik. Chronologicky řazeno: Hallstatt (Rakousko), 800-400 př. n. l. První pokus s nejtenčí vlnou, co jsem sehnala, dopadl kvůli trhajícím se nitím neslavně. Proto jsem musela vzít zavděk háčkovací bavlnkou. I tak je výsledná tkanice tkaná na 19 karetkách široká 2 cm, zatímco originál tkaný na 21 karetkách měl šířku jenom 1,3 cm! Dürrnberg (Rakousko), 3. st. př. n. l. Vyrobe...