Pletení, tkaní...

„Co dělají hodiny na punčochách?“ podiví se našinec, když v anglických popiscích muzejních exponátů narazí na stockings with clocks  nebo clocked stockings . Nejedná se o žádné hodiny, ale vyšívané nebo vyplétané vzory nad nebo po stranách kotníkových klínů ( gussets ). Němčina na rozdíl od angličtiny nerozlišuje funkční kotníkový klín, sloužící k lepšímu tvarování punčochy/ponožky na noze, od jeho výzdoby a oboje nazývá stejně:  Zwickel (= klín). Pozornosti českých obrozenců tato drobná paráda v oblasti kotníků unikla, a proto se pro ni i dnes, v těch vzácných případech, kdy někomu vůbec stojí za zmínku, používá termín  cvikl . Ze západní a severní Evropy známé velké množství zachovaných punčoch i obrazů dokumentujících tuto módu od 17. do 19. století . Vysoký počet zachovaných (a prozkoumaných) punčoch z 1. poloviny 17. století na našem území ukazuje, že zde v této době převládaly punčochy s hladkými kotníkovými klíny. Pouze v jediném případě byly hrany klínu zvýrazněny jednoduchou

Karetek není nikdy dost. Mám jich přes dvě stě a pořád je to málo. Ne že bych tkala tak široké tkanice, ale jednak moje sbírka zahrnuje několik sad z různých materiálů a o různých velikostech, které se navzájem špatně kombinují, a za druhé pro různé příze jsou vhodné i různé karetky. Třeba jemné hedvábí vyžaduje karetky hladké, aby se nitě nezatrhávaly, a pokud je třeba pořádně přirážet útek (např. při brokátování), tak i dostatečně lehké, aby svou vahou nenapínaly osnovu víc, než je nezbytně nutné. Při domácím použití mi pro tyto účely vyhovují papírové karetky, které se však nehodí vozit na historické akce. Proto si chci už delší dobu pořídit zásobu  pergamenových karetek. Karetky z tohoto materiálu sice nejsou doložené, ale nejmladší karetky z archeologických nálezů pocházejí ze 13. století*, přestože se karetkované tkanice ve vysoké módě používaly až do poloviny 17. století. Proto je vysoce pravděpodobné, že se karetky během těchto staletí zhotovovaly z málo trvanlivých materiá