Pletení, tkaní...

Skoro půl roku od pořízení níže uvedené knihy jsem si konečně našla čas, abych se pustila do tkaní téhle výjimečné tkanice.* Přestože autorka, Bente Skogsaas, radí, že je lepší vzor poprvé vyzkoušet na silnější vlně, než se hned pouštět do jemné repliky z vlny a lnu, já jsem samozřejmě měla v úmyslu začít hned s originálními materiály. Jenže jsem (naštěstí) doma nenašla tenčí lněnou niť než knoflíkovou a zrovna ji ani neměli ve specializovaném obchodě. Takže než abych čekala těch čtrnáct dnů (haha! vzhledem k tomu, jak dlouho mi nakonec zabralo tkaní) do příchodu nového zboží, navlékla jsem do karetek vlněnou přízi 8/2, kterou jsem náhodou měla ve vhodných barvách a na brokátování jsem v rychlosti nabarvila kurkumou metrový kousek silnějšího hedvábí a nějaké zbytky viskózy (na ni barva moc dobře nechytla), protože vyšívací hedvábí mi přišlo v kombinaci s 8/2 přízí příliš tenké. A pak už vzhůru do tkaní! Rada č. 1: Není vhodné začínat tkanici s nevyzkoušeným vzorem soumakem. Můž

Před necelými dvěma lety mě postihl zánět šlach v pravé ruce, který na několik měsíců zastavil veškerou moji tvorbu. A dodnes se vrací, když to s ručními pracemi nebo psaním na počítači přeženu. Během pokusů o návrat ke svým koníčkům jsem zjistila, že nejhorší pro moje zápěstí je pletení - před nemocí moje nejčastější činnost. Bylo jasné, že ho musím drasticky omezit. (Proto je tady poslední dobou tak málo příspěvků s pletařskou tématikou, ačkoliv v názvu mého blogu je pletení na prvním místě.) Jenže co s těmi hromadami pletacích přízí, které mám v zásobě? Tkát. Ale co? Šál a tašek potřebujeme v rodině jenom omezené množství a jako prodejní artikl se také moc neosvědčily. Tak se zrodil nápad, vlastně hned několik nápadů, na oblečení z ručně tkaných látek. Už před lety jsem si takto zhotovila středověké šaty - s maximálním využitím pevných okrajů látky a minimem odpadních odstřižků - a nyní jsem se rozhodla aplikovat podobné metody i na moderní oblečení. Pro první pokus jsem zvo

Člověk by řekl, že při karanténním uvěznění doma bude víc času na projekty a nové články. Nápadů a rozpracovaných projektů mám víc než dost, ale právě kvůli jejich množství není nic dokončeno. Proto jsem se rozhodla sepsat aspoň dílčí výsledky vzniklé začátkem března, s poukázáním na to co zlepšit příště. Jak je vidět z výše uvedené fotografie, nezaměřila jsem se jen na prýmky tkané na karetkách. Tkanice tkané jednoduchou plátnovou vazbou (v hantýrce LH řemeslníků často zvané "hřebenovky") by neměly představovat žádnou výzvu, přesto jsem se do nich pustila s respektem - v obavách, jak se bude chovat kovová nit v osnově. Proto jsem také kvůli omezení tření raději nepoužila hřebenový stávek, ale jen nitěnkové brdečko. První dvě předlohy pocházejí z Drážďan, ze slavnostního oděvu saského kurfiřta Jana Jiřího z r. 1611 a šatů jeho manželky, datovaných 1610-1620. (Zde uvedeny v opačném pořadí.) © M. McNealy                             Zlato-stříbrný prýmek ze šatů Mag