Vrcholný středověk byl sice zlatým věkem rytířské kultury a vznešené gotické architektury, ale tkaní na karetkách mělo svůj zenit již za sebou. Zatímco nad pestrostí vzorů a širokou škálou tkalcovských technik v období stěhování národů a raného středověku zůstává rozum stát, ve vrcholném a pozdním středověku dominuje vytkávání vzorů přídavným útkem (tzv. brokátování), doplněné jednobarevnými tkanicemi nebo velmi prostými vzory. Alespoň ve střední a západní Evropě. Na severovýchodě (Skandinávie, Pobaltí, Rusko) se složitější vytkávané vzory udržely déle a v některých oblastech přežily až do nedávné minulosti, kdy většina Evropy na tkaní na karetkách zcela zapomněla. Někdo jako já, kdo předvádí tkaní na karetkách na historických akcích zaměřených převážně na období 13.-14. století, tak stojí před nelehkou volbou. Brokátované tkanice v kombinaci hedvábí a zlatých nití sice vypadají velmi efektně, avšak jejich výroba je piplavá, na pohled nudná, a pokud je tkáte i na prodej, tak takřka ne
