Pletení, tkaní...

Prosím vás, lidi, správně česky je  obrace,  nikoliv obratce, jak často vídám v různých pletařských diskuzích! Pomůže, když si uvědomíte, že jde o zkráceninu slova obráceně. Pletařské názvosloví je vůbec zajímavé, když se člověk zamyslí nebo zapátrá po původu některých termínů. Slovo žerzej je odvozeno od jména ostrůvku Jersey, který býval proslulý svými pletařskými výrobky daleko za hranice. (I v angličtině slovo jersey zdomácnělo v přeneseném významu, ale nikoliv jako název typu pleteniny, nýbrž jako synonymum pro svetr.) Žakárové (nesprávně norské) vzory nám připomínají jméno J. M. Jacquarda , francouzského vynálezce, který zdokonalil tkalcovský stav pro tkaní komplikovaných barevných nebo damaškových vzorů, a jím použitý princip děrných štítků byl posléze aplikován i u pletacích strojů. S pletením souvisí i slovo  triko,  odvozené od francouzského  tricot, což neznamená nic jiného než úplet nebo pletený oděv. Ještě zajímavější mi přijde etymologie ...

Následující text přímo navazuje na předchozí lekci 1 . Původně měl být její součástí, ale pak mi přišlo, že by příliš mnoho technologických detailů mohlo některé začátečníky vystrašit a odradit, a proto jsem raději odbočila k rozmanité škále vzorů, které lze na karetkách vytvářet. Při pečlivém následování návodů lze většinu vzorů tkát i bez pochopení jejich principu - obvykle však jen do okamžiku, než dojde k první chybě. Jenže k té může dojít již při navlékání... Začátečníkům se často stává, že jim vzor vznikne na rubu místo na lícové straně tkanice. Důvodem může být záměna S a Z navlečení, špatná počáteční pozice nebo tkaní opačným směrem, než určuje návod. Neexistuje totiž jednotný způsob psaní návodů. Většinou sice písmena S a Z popisují směr nití procházejících karetkou , ale ve výjimečných případech mohou popisovat pozici karetky na napnutých nitích, což je opačně. Dírky jsou na karetkách standardně označovány písmeny A až D ve směru hodinových ručiček, jenže tento směr zále...

Karetka je plochá destička nejčastěji čtvercového (vzácněji troj-, šesti- nebo osmiúhelníkového) tvaru s otvory v každém rohu (výjimečně i uprostřed stran nebo ve středu). Jedna karetka však ke tkaní nestačí. Je třeba jich mít více - podle toho, jak širokou tkanici chcete vyrobit. (Karetka je název používaný převážně etnology a hobbisty. V odborné archeologické literatuře se častěji používá termín destička a celé sestavě karetek se pak říká destičkový stávek.) Do otvorů v karetkách se navlečou osnovní nitě - buďto zprava doleva nebo zleva doprava. Standardně se pro tyto směry používá termínů navlečení S a Z . Osnova s navlečenými karetkami se následně napne mezi dva pevné body nebo mezi jeden pevný bod a pás tkadleny. Vlastní tkaní spočívá v otáčení karetek - v případě čtvercových karetek nejčastěji o 90° - a prohazování útku prošlupem po každé otočce. Tkát lze od vzdálenějšího konce osnovy směrem k sobě anebo od sebe pryč. Na tomto směru závisí definice otáčení karet...