Tkaní na karetkách - lekce 1
Karetka je plochá destička nejčastěji
čtvercového (vzácněji troj-, šesti- nebo osmiúhelníkového)
tvaru s otvory v každém rohu (výjimečně i uprostřed stran nebo
ve středu).
Jedna karetka však ke tkaní nestačí. Je třeba jich mít více - podle toho, jak širokou tkanici chcete vyrobit. (Karetka je název používaný převážně etnology a hobbisty. V odborné archeologické literatuře se častěji používá termín destička a celé sestavě karetek se pak říká destičkový stávek.) Do otvorů v karetkách se navlečou osnovní nitě - buďto zprava doleva nebo zleva doprava. Standardně se pro tyto směry používá termínů navlečení S a Z.
Osnova s navlečenými karetkami se následně napne mezi dva pevné body nebo mezi jeden pevný bod a pás tkadleny.
Vlastní tkaní spočívá v otáčení
karetek - v případě čtvercových karetek nejčastěji o 90° - a
prohazování útku prošlupem po každé otočce.
Jedna karetka však ke tkaní nestačí. Je třeba jich mít více - podle toho, jak širokou tkanici chcete vyrobit. (Karetka je název používaný převážně etnology a hobbisty. V odborné archeologické literatuře se častěji používá termín destička a celé sestavě karetek se pak říká destičkový stávek.) Do otvorů v karetkách se navlečou osnovní nitě - buďto zprava doleva nebo zleva doprava. Standardně se pro tyto směry používá termínů navlečení S a Z.
Tkát lze od vzdálenějšího
konce osnovy směrem k sobě anebo od sebe pryč. Na tomto směru
závisí definice otáčení karetek dopředu nebo dozadu.
Dopředu vždy znamená otáčet horní hranu karetky ve směru tkaní,
tzn. při tkaní k sobě otáčet také k sobě, při tkaní od sebe
také od sebe. Dozadu logicky znamená otáčet karetkou opačným
směrem.
Díky možnosti navléknout do každé dírky nit jiné barvy a díky možnosti individuálně otáčet jednotlivými karetkami dopředu a dozadu lze na karetkách vvtvářet složitější vzory než na běžném tkalcovském stavu. Vzory se dají rozdělit na dvě základní skupiny: navlékané a vytkávané.
Vzory navlékané
Při této metodě mohou být v každé karetce navlečeny různé počty odlišně barevných nití. Vzor je dán jejich přesnými pozicemi v jednotlivých dírkách. Samotné tkaní je pak velmi jednoduché, protože se otáčí všemi karetkami zároveň, buďto stále stejným směrem nebo střídavě několikrát (nejčastěji 4x) dopředu a dozadu. Tato metoda je dnes velmi populární, ale v historických dobách se používala zřídka.
Vzory vytkávané
Tato metoda spočívá ve shodném navlečení všech karetek (např. 2 světlé a 2 tmavé nitě) s výjimkou okrajových, avšak v jejich rozdílném otáčení: Některé karetky jsou otáčeny dopředu a některé dozadu, přičemž směry otáčení se v průběhu vzoru mění. Na první pohled působí tato metoda komplikovaně, ale po pochopení nabízí mnohem víc možností vytváření vzorů.
Díky možnosti navléknout do každé dírky nit jiné barvy a díky možnosti individuálně otáčet jednotlivými karetkami dopředu a dozadu lze na karetkách vvtvářet složitější vzory než na běžném tkalcovském stavu. Vzory se dají rozdělit na dvě základní skupiny: navlékané a vytkávané.
Vzory navlékané
Při této metodě mohou být v každé karetce navlečeny různé počty odlišně barevných nití. Vzor je dán jejich přesnými pozicemi v jednotlivých dírkách. Samotné tkaní je pak velmi jednoduché, protože se otáčí všemi karetkami zároveň, buďto stále stejným směrem nebo střídavě několikrát (nejčastěji 4x) dopředu a dozadu. Tato metoda je dnes velmi populární, ale v historických dobách se používala zřídka.
Tato metoda spočívá ve shodném navlečení všech karetek (např. 2 světlé a 2 tmavé nitě) s výjimkou okrajových, avšak v jejich rozdílném otáčení: Některé karetky jsou otáčeny dopředu a některé dozadu, přičemž směry otáčení se v průběhu vzoru mění. Na první pohled působí tato metoda komplikovaně, ale po pochopení nabízí mnohem víc možností vytváření vzorů.
