Pletení, tkaní...

Následující text přímo navazuje na předchozí lekci 1 . Původně měl být její součástí, ale pak mi přišlo, že by příliš mnoho technologických detailů mohlo některé začátečníky vystrašit a odradit, a proto jsem raději odbočila k rozmanité škále vzorů, které lze na karetkách vytvářet. Při pečlivém následování návodů lze většinu vzorů tkát i bez pochopení jejich principu - obvykle však jen do okamžiku, než dojde k první chybě. Jenže k té může dojít již při navlékání... Začátečníkům se často stává, že jim vzor vznikne na rubu místo na lícové straně tkanice. Důvodem může být záměna S a Z navlečení, špatná počáteční pozice nebo tkaní opačným směrem, než určuje návod. Neexistuje totiž jednotný způsob psaní návodů. Většinou sice písmena S a Z popisují směr nití procházejících karetkou , ale ve výjimečných případech mohou popisovat pozici karetky na napnutých nitích, což je opačně. Dírky jsou na karetkách standardně označovány písmeny A až D ve směru hodinových ručiček, jenže tento směr záleží n

Karetka je plochá destička nejčastěji čtvercového (vzácněji troj-, šesti- nebo osmiúhelníkového) tvaru s otvory v každém rohu (výjimečně i uprostřed stran nebo ve středu). Jedna karetka však ke tkaní nestačí. Je třeba jich mít více - podle toho, jak širokou tkanici chcete vyrobit. (Karetka je název používaný převážně etnology a hobbisty. V odborné archeologické literatuře se častěji používá termín destička a celé sestavě karetek se pak říká destičkový stávek.) Do otvorů v karetkách se navlečou osnovní nitě - buďto zprava doleva nebo zleva doprava. Standardně se pro tyto směry používá termínů navlečení S a Z . Osnova s navlečenými karetkami se následně napne mezi dva pevné body nebo mezi jeden pevný bod a pás tkadleny. Vlastní tkaní spočívá v otáčení karetek - v případě čtvercových karetek nejčastěji o 90° - a prohazování útku prošlupem po každé otočce. Tkát lze od vzdálenějšího konce osnovy směrem k sobě anebo od sebe pryč. Na tomto směru závisí definice otáčení karet