Pletení, tkaní...

Už když jsem se před lety měla účastnit svého prvního Krumbenowe jako halštatská tkadlena, věděla jsem, že se chci svým kostýmem zřetelně odlišit od laténských Keltek. Jakkoliv je peplos lákavě jednoduchý na ušití a má i spoustu dalších výhod (vím, protože jsem si ho časem přece jen pořídila), nearcheologická veřejnost se nevyzná v dataci spon a šperků, a proto to chtělo výraznější rozdíl. Ačkoliv se žádný kompletní oděv ze starší doby železné nezachoval, máme o něm aspoň přibližnou představu díky tzv. situlovému umění. Proto jsem si tehdy ušila z dostupných materiálů něco, co přibližně odpovídalo těmto obrázkům, ale téměř od počátku ve mně hlodalo pokušení pokusit se o přesnější rekonstrukci oděvu z jednoho konkrétního obrázku (samozřejmě mě nejvíc zaujal ten nejkomplikovanější!) za použití textilních vzorů z Hallstattu a dalších lokalit ze starší doby železné. Ženský oděv zobrazený na většině situl  sestává z rovných šatů sahajících do půli lýtek a různě dlouhého pláště či závo...

 ... aneb experiment, který vůbec nebyl v plánu. Původně se mělo jednat o můj první větší projekt na vertikálním stavu, ale osnova z jednonitkové příze se k sobě lepila a špatně vytvářela prošlup, a když se navíc začala trhat, ukončila jsem tkaní už po 20cm místo plánovaného metru. Člověk má sice začít s hledáním chyb u sebe, než začne svádět vinu na jiné věci, ale tentokrát jsem si řekla, že se podívám, jestli není chyba v přízi, než začnu řešit, jestli bych nemohla vylepšit svoji zručnost a techniku tkaní.  Kromě výše zmíněné příze A jsem doma našla ještě další dvě jednonitky podobné tloušťky, které jsem nejprve zavrhla, protože se mi navzdory podobnému vzhledu zdály příze B a C na omak příliš hrubé a drsné. Hned po prvních pár prohozech útku na nově natažené osnově B však bylo zřejmé, že se s ní tká mnohem lépe. Pouze kvůli tvrdosti příze nešlo dosáhnout tak těsného přirážení útku - vznikla průsvitná, "děravá" tkanina. Navíc byla příze B upředena se zákrutem S, zatímco...

Když jsem se poprvé na internetu setkala se vzorem zvaným Moščevaja Balka, nedalo se dohledat ani odkud a z jaké doby pochází. (Obtížnost s dohledáváním informací možná pramenila i z různých transkripcí jména, o nichž jsem tehdy nevěděla  - Moscevaja Balka, Moshchevaya Balka, Moshtcevaya Balka atd.) Teprve časem jsem zjistila, že vzor pochází z Kavkazu, z 8.-9. století, ale vzhledem k dataci i lokaci mimo okruh mých zájmů jsem mu dále nevěnovala pozornost. Moji zvědavost probudil až  příspěvek Silvie Aisling Ungerechts  o nové možné interpretaci vzoru. (Luštění nejednoznačných vzorů mě baví mnohem víc než pouhé tkaní podle vzoru vytvořeného někým jiným.) Podle fotografie originálu v německém katalogu k výstavě se Silvii zdálo, že tečky uprostřed oček mají být větší než na kolujícím vzoru vytvořeném pro 13 karetek, a na základě vlastního tkaní a porovnání s fotografií navrhla vzor pro 16 karetek. Tak který vzor je správně? Moje zvědavost musela počkat... Teprve tento týden...

Již minulý experiment ukázal, jak je pro přesnou rekonstrukci důležité vidět i rubovou stranu tkanice. Vzory, o kterých budu psát dnes, to dokazují ještě lépe. Na první pohled z líce totiž vypadají jako zhotovené stejnou technikou, avšak jejich rubové strany se výrazně liší.  Nejprve se budu věnovat vzoru z fragmentu E32132 . Vzor se podobá jiné tkanici z Antinoé (nacházející se v Lyonském muzeu), kterou analyzovala Silvia "Aisling" Ungerechts . Podle její rekonstrukce byla tkanice zhotovena na dvoudírkových karetkách s jednou červenou a jednou žlutou nití. Jenže na tkanici uložené v Louvre se na červeném pozadí střídají žluté křížky s bílými. Jak dostat do vzoru třetí barvu? První sada experimentů jasně dokázala, že červená nit musí vždy být proti jedné ze světlých nití.   V originální tkanici prochází osnovní nitě pouze nad jedním útkem, proto bylo nutné postavit vzorovací karetky s tímto navlečením na špičku a útek provlékat po každé otočce horním i dolním prošlupem. I kdy...

I po přiznání porážky mi  záhadný vzor z minulého článku  dál ležel v hlavě, a proto jsem se k němu po několika dnech vrátila.  Pokus 6:  6 trojúhelníkových karetek, všechny se dvěma modrými a jednou světlou nití (+ okraje tvořené čtvercovými karetkami)  Doufala jsem, že se použitím trojúhelníkových karetek vyhnu otázce, na kterou jsem nedokázala odpovědět na konci pátého pokusu. (Kterou nit odstranit v krajní karetce?) Nakonec v rámci tohoto experimentu na trojúhelníkových karetkách vznikly tři malé podpokusy. V levé části obrázku směřovaly karetky mezi otáčkami hrotem dolů, takže dvě osnovní nitě vedly nad útkem a jedna pod ním, uprostřed a vpravo karetky směřovaly hrotem nahoru, takže nad útkem vedla jedna osní nit a dvě pod ním. Vlevo a uprostřed byly karetky před změnou směru otáčení otočeny jednou do kola stejně jako v předchozích pokusech se čtvercovými karetkami. Jenže v případě trojúhelníkových karetek to znamenalo pouze tři otočky, a žluté kosočtverce...

Jakmile jsem objevila, že Museé du Louvre nedávno zpřístupnil své sbírky online a že se mezi sbírkovými předměty nachází obrovské množství karetkovaných tkanic z egyptsko-byzantského prostředí, bylo jasné, že mám na nejbližších několik týdnů (nebo spíš měsíců) o zábavu postaráno.  Chtěla jsem začít s něčím jednodušším "na rozehřátí", a proto první volba padla na fragment E32036 , který byl navíc jako jediný vyfotografován z líce i rubu, což (by) mi mělo rekonstrukci usnadnit. Kdybych jen dopředu tušila, kolik času a nezdařených pokusů mi tenhle na pohled jednoduchý vzor zabere... Pokus 1: 8 karetek, každá se čtyřmi nitěmi (6 s jednou bílou a třemi modrými, 2 se všemi modrými) Naštěstí jsem vzor nepodcenila natolik, abych se pustila hned načisto do rekonstrukce z jemné vlny a lnu, a první experimentální verzi jsem navlékla z bavlnek. Nejprve jsem předpokládala, že se jedná o klasický vzor kosočtverců, jejichž "ouška" po stranách byla způsobena opačným navlečením druh...

Současná pandemická situace (2020/2021) má i svá pozitiva. Lockdown mi poskytl čas pustit se do dobrodružství, které jsem dlouho odkládala: osvojení si techniky oboustranného 3/1 kepru ( double faced 3/1 broken twill ).  Pro svůj první pokus jsem si k tomu vybrala vzor běžících lvů či ovcí (názory na bližší identifikaci zobrazených čtyřnožců se různí) z Miranu.

Když jsem loni v listopadu zakončila svůj článek o halštatských karetkách přáním, aby v budoucnu přibyly další nálezy, nečekala jsem, že dočkám už v prosinci, ani že to bude nález, který notně zamává s mými představami o halštatském textilu.

Kvůli ilustračním fotografiím k minulému příspěvku jsem se konečně dostala k více než před půl rokem slibovanému testu nových karetek .

Na jaře jsem se přichomýtla k testování jednoho karetkovaného vzoru pro druhou knihu o tkanicích z Osebergu od Bente Skogsaas, a ačkoliv obvykle pořizovacími záchvaty "Tohle prostě  musím mít!" netrpím, tentokrát jsem si ho musela (v zjednodušené verzi) vyrobit i pro sebe. A jelikož se vzor se nehodil do žádného období, pro které již mám historické kostýmy (doba železná, vrcholný středověk, renesance), nezbylo mi než kvůli touze po tomto lemu ušít celé nové šaty. 

Skoro půl roku od pořízení níže uvedené knihy jsem si konečně našla čas, abych se pustila do tkaní téhle výjimečné tkanice.* Přestože autorka, Bente Skogsaas, radí, že je lepší vzor poprvé vyzkoušet na silnější vlně, než se hned pouštět do jemné repliky z vlny a lnu, já jsem samozřejmě měla v úmyslu začít hned s originálními materiály. Jenže jsem (naštěstí) doma nenašla tenčí lněnou niť než knoflíkovou a zrovna ji ani neměli ve specializovaném obchodě. Takže než abych čekala těch čtrnáct dnů (haha! vzhledem k tomu, jak dlouho mi nakonec zabralo tkaní) do příchodu nového zboží, navlékla jsem do karetek vlněnou přízi 8/2, kterou jsem náhodou měla ve vhodných barvách a na brokátování jsem v rychlosti nabarvila kurkumou metrový kousek silnějšího hedvábí a nějaké zbytky viskózy (na ni barva moc dobře nechytla), protože vyšívací hedvábí mi přišlo v kombinaci s 8/2 přízí příliš tenké. A pak už vzhůru do tkaní! Rada č. 1: Není vhodné začínat tkanici s nevyzkoušeným vzorem soumakem. Můž...

Člověk by řekl, že při karanténním uvěznění doma bude víc času na projekty a nové články. Nápadů a rozpracovaných projektů mám víc než dost, ale právě kvůli jejich množství není nic dokončeno. Proto jsem se rozhodla sepsat aspoň dílčí výsledky vzniklé začátkem března, s poukázáním na to co zlepšit příště. Jak je vidět z výše uvedené fotografie, nezaměřila jsem se jen na prýmky tkané na karetkách. Tkanice tkané jednoduchou plátnovou vazbou (v hantýrce LH řemeslníků často zvané "hřebenovky") by neměly představovat žádnou výzvu, přesto jsem se do nich pustila s respektem - v obavách, jak se bude chovat kovová nit v osnově. Proto jsem také kvůli omezení tření raději nepoužila hřebenový stávek, ale jen nitěnkové brdečko. První dvě předlohy pocházejí z Drážďan, ze slavnostního oděvu saského kurfiřta Jana Jiřího z r. 1611 a šatů jeho manželky, datovaných 1610-1620. (Zde uvedeny v opačném pořadí.) © M. McNealy                     ...

Zatímco počty kopií lemu z rukávu sv. Bertilly se dají počítat na stovky a kopie Bathildiny tkanice s geometrickým vzorem na desítky, tato třetí tkanice z hrobek dvou světic žijících v Chelles (Francie) v druhé polovině 7. století není napodobována téměř vůbec.

Přestože je odedávna mým snem vlastnit velký několikalistový tkalcovský stav, finanční a prostorové možnosti mě nutí vyhledávat méně náročné způsoby tkaní. Roky jsem se spokojovala se tkaním na karetkách, ale stále mě lákalo i tkaní širších textilií. Proto mě nadchl v muzeu spatřený indiánský stav skládající se pouze z rovnoběžných tyček, které držela pohromadě jen osnova přivázaná na jednom konci ke kolíku nebo stromu a na druhém konci k pasu tkadleny. Jenže pátrání po tom, jak si takový jednoduchý stav vyrobit a jak ho používat, uvízlo záhy na mrtvém bodě.  Uplynulo několik let, než jsem narazila na internetu na video, které mi ho připomnělo, a já zjistila, že mě fascinace touto jednoduchou tkalcovskou pomůckou neopustila, přestože jsem se mezitím stala majitelkou tří (!) stavů (dvou stolních a jednoho vertikálního). Díky vývoji, který mezitím na internetu proběhl, stačila tentokrát chvilka k nalezení dalších instruktážních videí a návodů . Pak už jen stačilo poohlédnout se ...

Přestože halštatská tkanice s inv. č. 73.345 (HallTex 20) není zhotovená na karetkách, ale patří mezi tzv. repp bands *, lákala mě ke zhotovení rekonstrukce téměř od prvního spatření. Jenže při šířce pouhých 4,2cm obsahuje kolem 140 osnovních nití, a i kdyby se ústřední vzorovací nitě provlékly mezerami hřebenového stávku po dvojicích a vzor se následně tvořil ručně nebo pomocí nitěnkových brdeček, vyžadovalo by to destičku se 120 otvory. Mohla bych použít plastový list ze stavu s pevným listem, ale pochybuji, že v době železné existovaly tak široké hřebenové stávky. Daleko pravděpodobnější se mi jevilo, že celá osnova byla manipulována nitěnkovými brdečky, se kterými jsem při této šíři neměla žádné zkušenosti, a tak plány na rekonstrukci několik let odpočívaly v mentální přihrádce budoucích projektů. Až letos se mi roupy vrátily po shlédnutí dokumentu o guatemalských tkadlenách vyrábějících i docela široké látky na stavu tvořeném pouze několika tyčkami a provázky. Tkalcovský stav...

Lem ze St. Maurice, datovaný do 8.-10. stol. a tkaný zvláštní technikou kombinující flotování a plátnovou vazbu, ve mně probudil zájem hned, jak jsem o něm poprvé četla v Collingwoodově knize, a Brigitte Schmedding mou zvědavost ještě vystupňovala. Pro pochopení vzhledu této tkanice jsou nezbytné obě knihy, protože každá poskytuje nějaké informace navíc a jiné v ní chybí. Podle Schmedding byl útek tvořen bílým lnem a osnova bílým lnem a tmavě modrou, červenou, oranžovou a žlutou vlnou. To je o jednu barvu víc, než prostá logika karetkování napovídá, a tak vyvstává otázka, jak byly uspořádány. Collingwood vysvětlil, že tři prostřední žluté nitě byly nahrazeny oranžovými, ale podle jeho popisu to vypadá, jako by na osnovu byla použita jen vlna a len pouze na útek. (Záměnu tmavě modré a černé barvy nepovažuji za podstatnou. Vzhledem k tomu, co s barvami provádí čas, se mohlo původně jednat o kteroukoliv z nich.) Pokud jde o vzor, Collingwood vytvořil rekonstrukci části vzoru založen...