Test kožených a pergamenových karetek

Kvůli ilustračním fotografiím k minulému příspěvku jsem se konečně dostala k více než před půl rokem slibovanému testu nových karetek.

Replika úzké hedvábné tkanice ze střevíce biskupa Šebíře byla utkána na měkkých kožených karetkách. Navzdory mým obavám se s nimi pracovalo docela dobře. Nitě se nezachytávaly o rohy o nic víc než na papírových nebo dřevěných karetkách, a pokud už k tomu došlo, tak jsem měla pocit, že díky ohebnosti karetek bylo jejich vracení na správné místo šetrnější. Podobně se karetky ohýbaly, když jsem mezi nimi prsty vytvářela mezeru pro zavedení vzorujícího útku na rub tkanice. I při této příležitosti se mi zdálo, že se díky tomu osnovní nitě tolik zbytečně nenapínají. Avšak k ověření, zda se při práci na měkkých karetkách budou nitě skutečně trhat méně než na tvrdých, by bylo třeba delšího tkaní než jenom mojí krátké ukázky. Jediným záporem, který se zatím projevil, bylo odírání karetek. Částečky z drsné strany kůže se při otáčení karetek uvolňovaly a zachytávaly na hedvábné osnově, odkud jsem je musela foukáním a oklepáváním opakovaně odstraňovat, aby nehyzdily výslednou tkanici.

Pergamenové karetky jsem použila ke tkaní další ukázky pro minulý článek: různé struktury tkanic, vyrobených na čtyřdírkových a dvoudírkových karetkách. Pro tkaní jsem tentokrát použila tenkou vlnu (Nm 28/2). Zvlnění některých karetek práci s nimi nijak neomezovalo, mírné nesnáze však působilo (jak jsem již věděla z dřívějška) prohýbání karetek, pokud v nich byly navlečeny pouze dvě nitě v protilehlých dírkách. Víc než kdy jindy bylo proto třeba během práce regulovat napětí osnovy drobnými pohyby těla (při tkaní na bederním stávku). 

Pro oba dva první pokusy jsem zvolila jednoduché otáčení všemi karetkami najednou. Když v první zkoušce obstály, nastal čas zvednout laťku výš. 

Čeká mě testování vzoru do nové publikace Bente Skogsaas. Před tkaním vzoru v plné šíři Bente doporučila začít se zúženou verzí kvůli pochopení principu vzoru. A mě napadlo, že tkaní právě tohoto vzorku bude vhodnou zatěžkávací zkouškou pro pergamenové karetky, protože při kombinování kepru, plátnové vazby a třech různých útků mi už nezbyde mozková kapacita, abych ještě myslela na opatrnou manipulaci s křehkými karetkami. Navíc jsem se rozhodla tento první vzorek tkát z bavlněných nití (neznámé vzory ráda zkouším nejdřív na bavlně, protože se případné chyby lépe pářou), které však na rozdíl od vlny nepruží a také jsou při stejné tloušťce výrazně pevnější, takže místo rizika přetržení osnovních nití byly při nešetrném zacházení ve větším nebezpečí poškození jemné karetky. I v této zkoušce však obstály výborně.

Na základě dosavadních výsledků jsem už žádné větší problémy neočekávala, ale kvůli rovnováze testování jsem se rozhodla udělat ještě druhý pokus na měkkých kožených karetkách. Volba vzoru padla na úzké tkanice z Osebergu 27D a 27J2, neboť na nic jiného mi dostupné karetky nestačily. (Větší část kožených karetek je stále obsazena Šebířem, protože čekám, jestli v dohledné době seženu kousek pravé zlaté nitě, abych na části repliky mohla ukázat vzhled tkanice s kovovou nití rozklepanou do plochy, což s lurexem provést nejde.) 

Nikdy bych nevěřila, kolik se navztekám u tkaní na pouhých pěti karetkách. Tkanice je zhotovená ze silnější vlny (Nm8/2 - tedy silnější ve srovnání s mými dalšími historickými ukázkami, nikoliv z toho, co si většina lidí představí pod pojmem silnější vlna), která byla drsnější než příze použité při předchozích pokusech. Když se to zkombinovalo s drsností rubové strany kožených karetek, nešlo s nimi skoro otáčet. Navíc vzor prostředních karetek spočívá v pravidelném střídání směru otáčení, zatímco okrajové karetky jsou otáčeny stále stejným směrem. To způsobilo, že se osnovní nitě na opačném konci stáčely a zkracovaly pouze u krajních karetek. Zvýšené napětí nití v nich vedlo k tak velkému prohýbání a tendenci se překlápět, že už po třech opakováních vzoru (30 otoček) jsem musela osnovu rozmotávat nebo u krajních karetek měnit směr otáčení a pouhých 10cm tkaní zanechalo na karetkách stopy opotřebení: došlo k zvětšení (vytažení) dírek.

Shrnutí 

Kožené a pergamenové karetky jsou vhodné pro tkaní z jemnějších nití, převážně z hladkých  materiálů (hedvábí, len, bavlna). Ideální jsou pro brokátování a tkaní vzorů, u nichž si všechny osnovní nitě udržují stejné napětí. Nehodí se pro tkaní na dvoudírkových karetkách, ani pro vzory, při nichž vzniká velký rozdíl v napětí osnovních nití mezi vzorovými a krajními karetkami.