Slavné lokality z hlediska karetek - 2. Praha

Jak jsem podotkla již v úvodním textu k tomuto seriálu, Praha nepatří z hlediska karetek mezi mezinárodně slavné lokality, ale české čtenáře by mohla zajímat, protože je "naše". Navíc jsem všechny pražské tkanice viděla (a většinu podrobně studovala) osobně, takže na rozdíl od jiných lokalit nemusím čerpat jen z toho, co o nich napsali jiní, a naopak mohu některé publikované informace doplnit nebo připravované publikace předběhnout. 

Zdejší archeologické nálezy karetkovaných tkanic (a textilií obecně) tvoří dvě velké skupiny. První pochází z královských a církevních hrobek na Pražském hradě, druhá pak z odpadních vrstev Nového Města pražského.

Nikoho asi nepřekvapí, že tkanice z Pražského hradu jsou mnohem luxusnější. Většinou se jedná o zlatě brokátované hedvábné tkanice. O vzoru tkanice z hrobu biskupa Jana (+1139) jsem psala v příspěvcích V hlavě textilního archeologa a Neříkej hop... Takže doplním jen základní údaje: Tkanice široká 45mm byla utkána celkem na 151 karetce a pravděpodobně tvořila fanony na biskupské mitře. Biskup Šebíř (+1067) měl pro změnu karetkovanými tkanicemi ozdobeny střevíce (Bravermanová & Otavská 2003). První byla široká pouhé 4mm a utkaná na 9 karetkách, druhá, širší tkanice nemohla být kvůli špatnému stavu analyzována. 

Rekonstrukce dvou vzorů z úzké tkanice na střevíci biskupa Šebíře

Jak v případě tkanice z hrobu biskupa Jana, tak biskupa Šebíře tvořila vzorující útek kovová (zlatá?zlacená) nit vyrobená z proužku kovu obtočeného kolem hedvábné duše. Vzorovací útek pokrýval s výjimkou okrajů a vazných bodů celý povrch tkanice (typ lancé) a po utkání byl pro zvýšení lesklého efektu ještě rozklepán do plochy. 

Naproti tomu na tkanici z rukávu arcibiskupa Puchníka (15. st.) se vzorovací útek objevuje na povrchu pouze v oblasti vzoru (typ broché) a navíc jsou mezi jednotlivými útky mezery kvůli nízké útkové dostavě.

Z královských hrobů (a vlastně z celého pražského souboru) je nejlépe známa karetkovaná tkanice z šatů jedné z manželek Karla IV. (š. 25mm, 45 karetek), neboť se jako jediná dosud dočkala podrobné samostatné publikace (Bravermanová &  Březinová 2014). Vzor byl tvořen kovovým útkem typu lancé a hedvábným útkem typu broché, ale protože kovový útek tvořil proužek pozlacené kůžičky nebo jiného organického materiálu, který se rozpadl, původní geometrický vzor je viditelný pouze v náznaku, jako tmavší stínování na povrchu tkanice. Stejný osud postihl i tkanici z dalmatiky Václava IV. (š. 7mm, 11 karetek), kde byl použit vzorovací útek z podobného materiálu.

V renesanci se změnila móda, nejen pokud jde o střihy oděvů, ale i v preferovaných typech tkanic. Vytkávání kovovými nitěmi vystřídaly plastické vzory tvořené silnými a tenkými nitěmi a někdy i jejich rozdílným zákrutem. Klobouk císaře Maxmiliána II. byl lemován právě takovou tkanicí vyrobenou na 16 karetkách. (Šířka nemohla být změřena kvůli ohnutí tkanice kolem okraje klobouku, ale je ještě o něco jemnější než rekonstrukce vyfotografovaná na mřížce o straně 5mm.)

Rekonstrukce lemu z klobouku císaře Maxmiliána II.

U žádné z výše uvedených hedvábných tkanic nebyla provedena analýza barviv, takže jejich původní barevnost neznáme.

Poslední tkanice byla nalezena v hrobě krále Vratislava, ale pochází až z 14. století; jde o pečetní šňůru k autentice. Nezdobená tkanice vyrobena ze lnu na 10 karetkách připomíná svou jednoduchostí mnohem víc než zdobné tkanice z ostatních hrobek užitkové tkanice z druhé skupiny nálezů. 

Mezi více než 1500 novoměstskými textilními fragmenty ze 14. a 15. století se našlo devět tkanic zhotovených na karetkách (vlastně 11 fragmentů, ale dvě dvojice pocházejí ze stejné tkanice). Karetky ve všech tkanicích byly navlečeny střídavě SZSZ a otáčeny všechny jedním směrem, který však byl v některých případech během tkaní změněn. Jedna tkanice byla hedvábná, ostatní vlněné.  

Hedvábná tkanice dnes žlutavé (původně asi bílé) barvy byla vyrobena na pouhých třech karetkách. Vzhledem k úzké šířce se mohlo jednat o šňůrku určenou k zavazování oděvu.

Kromě tkanic vyrobených na karetkách navlečených klasicky s nitěmi ve všech čtyřech dírkách se v souboru nacházejí i tři tkanice utkané pomocí pouze dvou nití v každé karetce. U dvou z nich byly nitě umístěny ve stejných dírkách (např. AC u všech karetek) a karetky otáčeny o 180°, ve třetí byly nitě v sousedních karetkách posunuty (v lichých AC, v sudých BD) a karetky otáčeny o 90°. 

Odlišná struktura jednobarevných tkanic: a) 4 nitě v každé karetce, b) 2 nitě ve stejných pozicích,
c) 2 nitě ve střídavých pozicích

Pokud jde o materiál, mají všechny vlněné tkanice hodně podobné parametry: nitě se zákrutem 2z/S o tloušťce 0,35-0,5mm. Šířka tkanic s oběma pevnými okraji se pohybovala od 1 do 2,2cm (12-24 karetek) a útková dostava kolísala mezi 8 a 12 útky/cm. 

Ačkoliv jsou všechny vlněné tkanice dnes hnědé barvy a bez vytkávaného vzoru, na jedné tkanici byl již na první pohled patrný navlékaný vzor. Detailní analýza odhalila různobarevné nitě u dvou dalších tkanic, jenže na jedné z nich byly rozdíly v odstínech kromě dvou karetek na jednom okraji natolik nepatrné, že se mi nepodařilo přesně určit celý vzor, a proto jsou v publikaci (Březinová et al. 2016) popsány pouze dvě vzorované tkanice. Na základě ústních informací v průběhu výzkumu jsem obě rekonstrukce provedla ve stejné barevné kombinaci a teprve po vyjití knihy jsem zjistila, že použité barevné schéma odpovídá pouze širší tkanici. V užší tkanici měly být tmavé nitě červené (barvené mořenou) a analýza barviv ve světlých nitích nebyla provedena (nebo žádné barvivo nebylo nalezeno). Proto jsem letos utkala ještě jednu rekonstrukci. Vzhledem k velkému, do současnosti zachovanému kontrastu obou odstínů jsem jako druhou barvu zvolila přírodní bílou a také jsem ve snaze přiblížit se ještě více originálu použila silnější nitě. (Jenže zatímco příze 28/2 byla příliš tenká, 15/2 je zase příliš silná. V originálu bylo použito něco mezi tím.) 

Rekonstrukce tkanice 31_13E_15 včetně zkopírovaných chyb ve vzoru
a dvě verze 44_D6_7

Poslední fragment související s karetkováním není samostatnou tkanicí, ale lemem na hedvábné podšívce, který byl zhotoven na čtyřech karetkách a ještě během tkaní přišit útkovou nití k okraji oděvu. Původně byly obkaretkovány obě vrstvy oděvu, avšak svrchní látka se rozpadla a zachoval se jen hedvábný materiál podšívky a nití použitých na karetkování. (Podobné příklady zpevnění okraje rukávu, aby se knoflíkové dírky umístěné blízko okraje látky neprotrhly, byly nalezeny i v Londýně a Grónsku.)

Soubor karetkovaných tkanic z Nového Města pražského postrádá lesk a přitažlivost jiných, mnohem známějších kolekcí a někomu by mohlo připadat, že jsem těmto jednoduchým, nezajímavých tkanicím věnovala zbytečně mnoho prostoru. Je však vhodné si uvědomit, že tento soubor pravděpodobně představuje věrný obraz, co používaly nižší vrstvy společnosti. Ve většině publikací je věnována pozornost hlavně bohatě vzorovaným tkanicím a ty jsou dále inspirací pro tvůrce historických rekonstrukcí a replik, takže se v té záplavě nádherných přepychových příkladů snadno zapomene, že jde pouze o špičku ledovce a tkanice dostupné pro většinu obyvatelstva vypadaly zcela jinak.

Literatura:

Bravermanová M. & Březinová H. (2014): Tkanice z pohřebních šatů jedné z českých královen zhotovená technikou tkaní na destičkách. Archaeologia historica 39, 299-313.

Bravermanová M. & Otavská V. (2003): Pohřební střevíc pravděpodobně biskupa Šebíře. Archaeologia historica 28, 471-491.

Březinová H., Kohout D. et al. (2016): Středověké textilní a barvířské technologie. Soubor textilních fragmentů z odpadních vrstev z Nového Města pražského. Archeologický ústav AV ČR, Praha.