Neříkej hop, dokud nepřeskočíš (anebo dokud nepublikuješ výsledky své práce)

Neuplynul ani týden, kdy jsem minulý příspěvek zakončila časovým odhadem, jak dlouho zabral výzkum středověké tkanice,* a už to neplatí. Dva dny po dopsání blogového příspěvku jsem se pustila do psaní oficiální výzkumné zprávy a při výběru fotografií, které budou použity jako příloha, mě najednou přepadla nejistota. Opravdu se na fragmentu J opakuje ptačí vzor z fragmentu A, jak jsem se dosud domnívala? Nejsou to spíš svastiky z jiné části tkanice? Na vysvětlení své nejistoty přikládám fotografii problematického fragmentu, na níž je vidět jeho míra poškození a nezřetelnost vzoru.

© Sbírky Pražského hradu

Po několika hodinách váhání, jaký vzor je tam vlastně vidět, nebo jestli mám celou věc smést ze stolu prohlášením, že vzor není identifikovatelný, jsem znovu sedla ke čtverečkovanému papíru a pokusila se tuto záhadu rozřešit. Ano, tentokrát čtverečkovanému, nikoliv milimetrovému.


Pokud totiž nelze jednoduše "tečkovat" body ležící vedle sebe, pomůže k rozhodnutí, kolik nití leží mezi vzdálenějšími vaznými body sklon osnovních nití. Když útek mezi mezi dvěma vaznými body překročil lichý počet nití, sklon osnovních nití ve vazných bodech, daný S nebo Z zákrutem karetky, bude stejný; když byl mezi vaznými body sudý počet nití, jejich sklon bude rozdílný. Na čtverečkovaný papír se na rozdíl od milimetrového vejdou (a jsou snadno rozeznatelné) nejen diagonální čárky označující sklon nití, ale i otazníky, pokud si nejste jistí přesnou pozicí vazného bodu či jeho sklonem a spousta dalších pomocných značek.


Jak se ale papír zaplňuje, časem může dojít k tomu, že se po obejití prázdného bílého místa sejdou vedle sebe dva vazné body, které jsou v původní tkanici zřetelně oddělené, nebo že se v linii značící jednu osnovní niť sejdou čárky s opačným směrem, což by se nemělo stát, pokud nedošlo ke změně otáčení karetek v celé šíři tkanice.
Pak nezbývá než popadnout gumu a pečlivě zkoumat každý vazný bod při pátrání, kde došlo k chybě. Než jsem před sebou měla následující obrázek představující vzor z úvodní fotografie překreslený na milimetrový papír, uplynulo šest hodin práce.


Na značně poškozené tkanici se některé vazné body daly spíš tušit než vidět (malé tečky) a tam, kde z povrchu zmizel přídavný útek po celé šířce tkanice, se nedaly vystopovat vůbec. I takto neúplný vzor však stačil po porovnání se vzory z ostatních částí tkanice ke zjištění, že se nejedná o žádný z dříve objevených vzorů.
Původního cíle bylo dosaženo, ale zvědavost mi nedopřála klidu: Jak asi vypadal celý vzor?
A tak jsem se pustila do analýzy sousedních mikrofotografií z téhož fragmentu. Ani na nejdetailnější fotografii z běžného fotoaparátu nebyly dobře rozeznatelné vazné body a pro objektiv mikroskopu byl fragment o rozměrech 3 x 5,7cm (z toho plocha s rozeznatelným vzorem 2,3 x 4,5cm) příliš velký, a proto bylo nutné poskládat vzor ze tří fotografií. Vlevo od první, výše uvedené části vzor, pracovně nazvaný bludiště, jasně pokračuje. Bohužel však málo jasně na to, aby se v něm dala doplnit všechna bílá místa a stanovit jeho raport. Zato vpravo překvapivě přechází v jiný vzor - tzv. hřebínky. Stejně jako u ptačího vzoru z předešlého příspěvku se přechod neobešel bez chyb, což komplikuje (až znemožňuje) dokreslení nejasných částí. A víc podobných fragmentů, které by mohly doplnit chybějící střípky do skládanky, už bohužel neexistuje.


Pokud vám přijde, že linky na milimetrovém papíru k sobě v jednom místě nepasují, nemýlíte se. Nechtělo se mi kvůli chybě překreslovat celý vzor, a tak jsem překreslila pouze chybnou část a nový kousek papíru přilepila na starý. I s tímto "ošizením" byl celkový čas práce na vzoru z tohoto fragmentu (bez digitálních úprav fotografií a psaní textu) 12 hodin.


* Prodleva mezi uvedeným časovým údajem a zveřejněním článku byla způsobena čekáním na svolení k publikování fotografie.