Pletení, tkaní...

Lem ze St. Maurice, datovaný do 8.-10. stol. a tkaný zvláštní technikou kombinující flotování a plátnovou vazbu, ve mně probudil zájem hned, jak jsem o něm poprvé četla v Collingwoodově knize, a Brigitte Schmedding mou zvědavost ještě vystupňovala. Pro pochopení vzhledu této tkanice jsou nezbytné obě knihy, protože každá poskytuje nějaké informace navíc a jiné v ní chybí. Podle Schmedding byl útek tvořen bílým lnem a osnova bílým lnem a tmavě modrou, červenou, oranžovou a žlutou vlnou. To je o jednu barvu víc, než prostá logika karetkování napovídá, a tak vyvstává otázka, jak byly uspořádány. Collingwood vysvětlil, že tři prostřední žluté nitě byly nahrazeny oranžovými, ale podle jeho popisu to vypadá, jako by na osnovu byla použita jen vlna a len pouze na útek. (Záměnu tmavě modré a černé barvy nepovažuji za podstatnou. Vzhledem k tomu, co s barvami provádí čas, se mohlo původně jednat o kteroukoliv z nich.) Pokud jde o vzor, Collingwood vytvořil rekonstrukci části vzoru založen

V pátek a sobotu 8.-9.2. se konal v Českých Budějovicích workshop "Textilnictví ve vrcholném středověku", zorganizovaný ve spolupráci Jihočeského muzea a Archeoskanzenu Trocnov. (Nedivte se, pokud jste o tomto archeoskanzenu ještě neslyšeli. Teprve vzniká.) První den byl vyplněn přednáškami - já měla hned dvě: o proměnách vzorů tkaných na karetkách v průběhu věků a o rozšíření znalosti pletení ve středověku - a druhý den byl věnován praktickým ukázkám - od předení, přes tkaní až po tvorbu střihu a šití. Po předběžné informaci, že většina účastníků nebudou laici, ale lidé věnující se living history nebo archeologii, a s ohledem na svou předchozí přednášku jsem byla připravená učit zájemce o tkaní na karetkách vzory a techniky používané ve vrcholném středověku. Na místě se však ukázalo, že většina zájemců jsou začátečníci, takže až na jednu výjimku (která projevila zájem o plastické vzory ze 17. století), došlo jen na základní diagonální vzory, na nichž se dají snadno vy

Další ukázky rekonstrukcí historických pletenin, mimo okruh ponožek: Fragment vzorku ze zápěstí tzv. svatovojtěšské rukavice (asi 13. st.). Hustota: 7-8 ok /cm. Originál: len a barevné hedvábí; kopie: len (knoflíková nit Tex 40/3) a vyšívací bavlnky. (Úmyslně ponecháno nedokončené na jehlici o tloušťce 0,75 mm, kvůli nevěřícím Tomášům pochybujícím, že se jedná o ruční pleteninu.)

Na rozdíl od karetek nebyla moje pletená sbírka původně určena k ukazování na veřejnosti. Začala jen jako série experimentů pro mou vlastní potřebu. Ten první měl za cíl pouze určit, jak tenké jehlice jsou nutné k dosažení hustoty 7-8 ok/cm, další pak sloužily k ověření neobvyklých konstrukčních prvků nebo čistě jako moje osobní výzva, jestli dokážu na základě fotografií hotového výrobku vydedukovat postup jeho pletení a vyrobit co nejpřesnější repliku. Teprve časem jsem svou sbírku rozšířila i o ukázky upletené na základě cizích výzkumů a návodů, abych mohla ukázat co největší šíři a zručnost dávných řemeslníků. Chronologicky řazeno: Dětská vlněná ponožka pletená jehlou, Egypt, 2. st. n. l. , v současnosti uložená v muzeu v Manchesteru. Podobná (a známější) je dětská ponožka v Britském muzeu , ale na její zhotovení jsem neměla přízi vhodných barev. :-) Přibližná replika zhotovená na základě fotografií. Dětská bavlněná ponožka  z 12-15. st.,  opět z Egypta, ale tentokrát

Rozmanitost historických vzorů mě fascinovala od okamžiku, kdy jsem poprvé vzala karetky do ruky, a tak se sbírka jejich ukázek záhy stala nedílnou součástí mého předvádění karetkování na historických akcích. Časem jsem si uvědomila, že pestrost vzorů lze obdivovat i na fotografiích, ale málokdo ze současných lidí (pro něž jsou ruční práce obvykle neodmyslitelně spojeny se silnou vlnou na pletení) dostatečně ocení zručnost našich předků, dokud na vlastní oči nespatří, jak jemnou práci dělali. Proto poslední dobou nekopíruji pouze vzory, ale používáním dobových materiálů se snažím docílit co nejvěrnějších replik. Chronologicky řazeno: Hallstatt (Rakousko), 800-400 př. n. l. První pokus s nejtenčí vlnou, co jsem sehnala, dopadl kvůli trhajícím se nitím neslavně. Proto jsem musela vzít zavděk háčkovací bavlnkou. I tak je výsledná tkanice tkaná na 19 karetkách široká 2 cm, zatímco originál tkaný na 21 karetkách měl šířku jenom 1,3 cm! Dürrnberg (Rakousko), 3. st. př. n. l. Vyrobe