Pletení, tkaní...

Znám pár lidí, kterým darované ponožky (zejména ručně pletené) udělají upřímnou radost, ale pro většinu současné populace jsou ponožky pod vánočním stromečkem symbolem nechtěného dárku přijímaného s rozpaky a křečovitým úsměvem. Snad se ten křečovitý úsměv změní v upřímné pobavení, když si uvědomíte, že ponožky jako dárek k vánocům je tradice starší než vánoční stromeček i celé křesťanské vánoce. 

Jak jsem podotkla již v úvodním textu k tomuto seriálu , Praha nepatří z hlediska karetek mezi mezinárodně slavné lokality, ale české čtenáře by mohla zajímat, protože je "naše". Navíc jsem všechny pražské tkanice viděla (a většinu podrobně studovala) osobně, takže na rozdíl od jiných lokalit nemusím čerpat jen z toho, co o nich napsali jiní, a naopak mohu některé publikované informace doplnit nebo připravované publikace předběhnout. 

Zima je období, kdy člověk nejčastěji sáhne po vlněných pletených ponožkách a s vděčností si je oblékne. Avšak rok co rok v prosinci hraje toto skromné odění nohou ještě jednu důležitou úlohu, která s jeho původní funkcí nemá nic společného. Jde o mikulášské či vánoční punčochy. 

Hallstatt - malé alpské městečko, které se v 19. století proslavilo archeologickými nálezy bohatých hrobů natolik, že se jeho jméno stalo synonymem pro starší dobu železnou. Avšak již dávno před objevem pohřebiště nacházeli horníci v blízkých solných dolech stopy po dřívější lidské činnosti. V r. 1734 bylo dokonce nalezeno celé tělo dávného horníka, na němž i tehdejší nevzdělaní lidé poznali, že pochází z doby před středověkým zahájením těžby soli v r. 1311. (Protože však netušili, jak hluboko do minulosti historie jejich dolu sahá, dopřáli nešťastníkovi pohřeb na místním křesťanském hřbitově.) Hallstatt v současnosti (foto P. Vitnerová) Dnes víme, že v Hallstattu se sůl intenzivně těžila od střední doby bronzové (asi 1500 př. n.l.) po starší dobu železnou (asi 500 př. n.l.) a právě jí pradávní obyvatelé Hallstattu vděčili za své bohatství.  Díky konzervačním účinkům soli se v dolech dochovalo velké množství organického materiálu - dřevo, textil, kůže. U textilu se na rozdíl n...

Některá jména lokalit se mezi lidmi zabývajícími se historickým karetkováním stala synonymy pro určité vzory. U lokalit, na nichž bylo nalezeno větší množství tkanic, se někdy ustálilo číselné označení (např. Hallstatt 1, 2, 3), ale daleko častěji se cituje a reprodukuje jen jedna nejznámější tkanice a ostatní se opomíjejí (např. Birka = Birka B22, Oseberg = Oseberg 12L1). Proto mi přišlo zajímavé  - a doufám, že to tak bude připadat i čtenářům - podívat se na jednotlivé lokality s ohledem na jejich bohatost a ukázat karetkované tkanice v širším kontextu, než je jen technika tkaní.

Následující text přímo navazuje na předchozí lekci 1 . Původně měl být její součástí, ale pak mi přišlo, že by příliš mnoho technologických detailů mohlo některé začátečníky vystrašit a odradit, a proto jsem raději odbočila k rozmanité škále vzorů, které lze na karetkách vytvářet. Při pečlivém následování návodů lze většinu vzorů tkát i bez pochopení jejich principu - obvykle však jen do okamžiku, než dojde k první chybě. Jenže k té může dojít již při navlékání... Začátečníkům se často stává, že jim vzor vznikne na rubu místo na lícové straně tkanice. Důvodem může být záměna S a Z navlečení, špatná počáteční pozice nebo tkaní opačným směrem, než určuje návod. Neexistuje totiž jednotný způsob psaní návodů. Většinou sice písmena S a Z popisují směr nití procházejících karetkou , ale ve výjimečných případech mohou popisovat pozici karetky na napnutých nitích, což je opačně. Dírky jsou na karetkách standardně označovány písmeny A až D ve směru hodinových ručiček, jenže tento směr zále...

Karetka je plochá destička nejčastěji čtvercového (vzácněji troj-, šesti- nebo osmiúhelníkového) tvaru s otvory v každém rohu (výjimečně i uprostřed stran nebo ve středu). Jedna karetka však ke tkaní nestačí. Je třeba jich mít více - podle toho, jak širokou tkanici chcete vyrobit. (Karetka je název používaný převážně etnology a hobbisty. V odborné archeologické literatuře se častěji používá termín destička a celé sestavě karetek se pak říká destičkový stávek.) Do otvorů v karetkách se navlečou osnovní nitě - buďto zprava doleva nebo zleva doprava. Standardně se pro tyto směry používá termínů navlečení S a Z . Osnova s navlečenými karetkami se následně napne mezi dva pevné body nebo mezi jeden pevný bod a pás tkadleny. Vlastní tkaní spočívá v otáčení karetek - v případě čtvercových karetek nejčastěji o 90° - a prohazování útku prošlupem po každé otočce. Tkát lze od vzdálenějšího konce osnovy směrem k sobě anebo od sebe pryč. Na tomto směru závisí definice otáčení karet...

V jednom ze svých předchozích článků jsem se zmínila o tom, že české slovo pletení má mnohem širší význam než pletení na jehlicích. Podle Slovníku spisovné češtiny plésti znamená provlékáním n. prostrkováním spojovat ohebný, úzký n. tenký materiál, a tím vytvářet určitý celek . V podobném duchu definuje pojem pletení i Ottův slovník naučný ( Pletení je činnost většinou řemeslná a průmyslná, kterou se získávají pletiva (…) tím, že ohebné látky prutovité nebo niťovité přes sebe se kladou a vzájemně zakládají. Pletařství je hlavním zaměstnáním při různých živnostech, např. v košikářství (v. t.), v kloboučnictví, dále při výrobě řešet, krajek, záclon, koberců, rohožek, drátování hrnců atd. Nejdůležitější je p. textilní, totiž p. částí oděvních... ) Pomineme-li pletení košíků, vánoček apod., tak i mezi textilními technikami najdeme vedle pletení na jehlicích řadu dalších typů pletení. Např. - pletení na rámu (též krosienky nebo sprang) - pletení na formě (zapjastky) - pletení jehlou (n...

Poslední větou svého minulého příspěvku jsem se poněkud předběhla, a tak se vrátíme zpátky do 13. století. Z Egypta se pletení záhy rozšířilo do muslimského Španělska. Nálezy z hrobů významných osobností jsou dobře datovány, takže víme, že hedvábné rukavice arcibiskupa Rodriga Ximeneze  byly vyrobeny před r. 1245 a polštář prince Fernanda de la Cerda před r. 1275. Rukavice arcibiskupa Rodriga Ximeneze, Španělsko, 13. st. (převzato z knihy Textile Conservation and Research) Další, málo známý nález pletení ze 13. století pochází překvapivě z opačného konce Evropy – z Estonska. Jedná se malý vlněný fragment, pravděpodobně z rukavice. Na rozdíl od předchozích luxusních pletenin jde o lokální výrobek, patřící vesnické ženě. Není zcela vyloučeno, že by se pletení mohlo vyvinout na několika místech nezávisle na sobě, ale vzhledem k časové shodě je pravděpodobnější, že druhým směrem šíření znalosti pletení byla obchodní cesta spojující Skandinávii a Rus s Byzancií a muslimským svět...

Když jsem se před pár lety začala zabývat studiem historie pletení, podařilo se mi najít v češtině jen pár odborných článků, z nichž nejmladší pocházel z r. 1980 a již tehdy obsahoval v porovnání se zahraničím chybné a zastaralé informace. Teprve nedávno se na internetu objevilo několik článků přeložených z převážně angličtiny. Pozorný čtenář však brzy zjistí, že si tyto články místy navzájem protiřečí (nebo si dokonce protiřečí i různé části jednoho článku — zřejmě důsledek toho, že autor vycházel z různých zdrojů). Jazykově zdatní jedinci objeví stejné nesrovnalosti i v anglických originálech. Potíž je v tom, že textilní historie (a historie pletení obzvlášť) je mladý obor, ve kterém snadno může dojít k objevu, vedoucímu k přehodnocení dosavadních znalostí. Tištěné odborné publikace rychle zastarávají a internetové články obvykle obsahují směs výsledků moderních objevů, překonaných názorů a pouhých hypotéz. Usoudila jsem, že bych napsáním své vlastní verze článku o historii pletení...