Slavné lokality z hlediska karetek - 1. Hallstatt

Hallstatt - malé alpské městečko, které se v 19. století proslavilo archeologickými nálezy bohatých hrobů natolik, že se jeho jméno stalo synonymem pro starší dobu železnou. Avšak již dávno před objevem pohřebiště nacházeli horníci v blízkých solných dolech stopy po dřívější lidské činnosti. V r. 1734 bylo dokonce nalezeno celé tělo dávného horníka, na němž i tehdejší nevzdělaní lidé poznali, že pochází z doby před středověkým zahájením těžby soli v r. 1311. (Protože však netušili, jak hluboko do minulosti historie jejich dolu sahá, dopřáli nešťastníkovi pohřeb na místním křesťanském hřbitově.)

Hallstatt v současnosti (foto P. Vitnerová)

Dnes víme, že v Hallstattu se sůl intenzivně těžila od střední doby bronzové (asi 1500 př. n.l.) po starší dobu železnou (asi 500 př. n.l.) a právě jí pradávní obyvatelé Hallstattu vděčili za své bohatství. 

Díky konzervačním účinkům soli se v dolech dochovalo velké množství organického materiálu - dřevo, textil, kůže. U textilu se na rozdíl nálezů z bažinných lokalit dokonce zachovaly i jeho barvy. (Otázkou však je, nakolik byly pozměněny přítomností kovových iontů v okolí.)

Ačkoliv jsou textilní nálezy z dolů bohatší (a díky své barevnosti i přitažlivější) než fragmenty textilií zachované díky korozi na povrchu kovových předmětů v hrobech, jedná se pouze o útržky: ztracené předměty nebo odpad, který nikomu nestál za odnesení a nové využití. A přestože je fascinující sledovat dva a půl tisíce let starou recyklaci (utržený pruh látky omotaný kolem zlomené násady, ztracený obvaz zraněného prstu atd.), až na výjimky bohužel nelze poznat původní účel nalezených textilií. 

S halštatskou lokalitou jsou neodmyslitelně spojené tři karetkované tkanice publikované včetně vzorů v článku Kariny Grömer (2005), tehdy označené jako stuhy 1-3, a pod těmito čísly jsou známy i v karetkářské komunitě, protože kdo by si pamatoval několikamístná inventární čísla. Od té doby však došlo k pokroku. Jednak byl vzor třetí tkanice revidován (Karisto & Grömer 2017) a vzhledem k tomu, že halštatské textilie díky dlouhodobému a složitému výzkumu skončily rozesety v několika muzeích, byl vytvořen nový katalogizační systém, v němž jsou všechny nalezené textilie vedeny nezávisle na inventárních číslech jednotlivých muzeí. Podle tohoto nového systému se jedná o HallTex 123 (š. 13mm, 21 karetek), HallTex 152 (š. 12mm, 14 karetek) a HallTex 186 (š. 9mm, 13 karetek). 

Rekonstrukce tkanic (odshora) HallTex 152, 186 a 123

Teprve vydání  kompletního katalogu halštatských textilií (Grömer & Rösel-Mautendorfer 2013) odhalilo širší veřejnosti další karetkované tkanice. V porovnání s dříve publikovanými textiliemi v převážně hnědo-zeleno-žluté škále barev zaujme svou barevností fragment  HallTex287: K okraji světle žluté látky je přišitá karetkovaná tkanice z červené a modré vlny a bílého lnu. Bohužel se nedochovala v plné šíři, takže ji nelze rekonstruovat. První karetka byla navlečena čtyřmi modrými nitěmi, druhá čtyřmi bílými, za těmito podélnými pruhy pravděpodobně následoval modrobílý vzor na červeném pozadí, který kvůli špatné dochovalosti nelze blíže určit. 

Avšak dávní Halštaťané netkali na karetkách pouze složité vzory. Další tři tkanice jsou pouze vertikálně pruhované. Ze starší doby železné pocházejí dva fragmenty přibližně 7mm široké, tkané na sedmi čtyřdírkových karetkách - jeden dvoubarevný (HallTex 43), druhý tří- či čtyřbarevný (popis HallTex 136 je poněkud nejasný a místy v rozporu s fotografiemi). 

Rekonstrukce HallTex 43 a 288

Poslední fragment HallTex 288 je významný hned z několika důvodů. Jako jediný pochází již z doby bronzové - v celoevropském kontextu se jedná o nejstarší barevnou tkanici vyrobenou na karetkách (Grömer et al. 2014). A na rozdíl od nálezů z doby železné se v tomto případě nejedná o samostatnou tkanici, ale o záhlaví tkaniny, tzn. útkové nitě byly na jedné straně vedeny daleko za tkanici, aby se po jejím dokončení a přivázání k hornímu břevnu vertikálního stavu staly osnovou nově vznikající tkaniny.

Přestože ohledně účelu většiny nalezených textilií panuje nejistota, tkanice HallTex 123, sešitá do kruhu o obvodu 22cm, s největší pravděpodobností lemovala dolní okraj rukávu. I další karetkované tkanice jsou přišité k okrajům tkanin, ale kvůli malé velikosti fragmentů bohužel nelze určit, jaké části oděvů zdobily. Jejich funkce však nebyla pouze ozdobná, nýbrž i zpevňovací, jak naznačuje použití koňských žíní v útku několika tkanic.

Na rozdíl od jiných lokalit s ukončeným výzkumem Hallstatt ještě nevydal všechna svá tajemství. Doufejme, že v brzké budoucnosti přibydou další zajímavé nálezy. Třeba se archeologům poštěstí najít dalšího "muže v soli"... 

Literatura: 

Grömer K. (2005): Tablet-woven ribbons from the prehistoric Salt-mines at Hallstatt, Austria - results of some experiments. In: Bichler P., Grömer K.,  Hofmann-de Keijzer R., Kern A. & Reschreiter H.: "Hallstatt Textiles" Technical Analysis, Scientific Investigation and Experiments on Iron Age Texiles. British Archaeological Reports, International Series, 81-90.

Grömer K. & Rösel-Mautendorfer H. (2013): Catalogue of the Hallstatt textiles. In: Grömer, K., Kern, A., Reschreiter, H. & Rösel-Mautendorfer, H. (Hrsg.): Textiles from Hallstatt. Weaving Culture in Bronze and Iron Age Salt Mines. Textilien aus Hallstatt. Gewebte Kultur aus dem bronze- und eisenzeitlichen Salzbergwerk. Archaeolingua 29, Budapest, 243-574.

Grömer K., Rösel-Mautendorfer H. & Reschreiter H. (2014): Out of the dark.... New textile finds from Hallstatt. In: S. Bergerbrant and S. H. Fossøy (Hrsg.), A stitch in Time: Essays in Honour of Lise Bender Jørgensen. Gothenburg Archaeological Studies. Gotarc Series A, Gothenburg University Press, 129-144.

Karisto M. & Grömer K. (2017): Different solutions for a simple design: New experiments on tablet weave HallTex 152 from the salt mine Hallstatt. In: Experimentelle  Archäologie in Europa, Jahrbuch 2017, Heft 16. Unteruhldingen, 60-69.