Pletení, tkaní...

Nad jedním nedávným projektem jsem si uvědomila, že při kreslení vlastního návodu na papír vynechávám část informací, které jsou považovány pro tkaní na karetkách za nezbytné, a pokud tkám podle návodu vytvořeného ve vzorovacím softwaru, pak tyto informace ignoruji. Směr navlečení S nebo Z, jehož důležitost jsem v minulé lekci tolik zdůrazňovala, počáteční pozici barev - nic z toho jednoduše nepotřebuji. Ačkoliv někomu může připadat moje příprava osnovy před tkaním chaotická a matoucí, napadlo mě, že by vysvětlení mého postupu mohlo pomoci těm, kteří byli již předtím zmatení hromadou pojmů, s nimiž je tkaní na karetkách spojeno.  Je důležité si uvědomit, že veškerá terminologie - směr tkaní dopředu či dozadu, navlečení zleva nebo zprava, zákruty S a Z - slouží k tomu, aby se tvůrce návodu dorozuměl s lidmi, kterým je dotyčný návod určen. Ale pokud se dokážete orientovat v nákresu a docílit toho, aby výsledek tkaní odpovídal nakreslenému schématu, tak nepotřebujete vědět, jak se kt...

 ... aneb experiment, který vůbec nebyl v plánu. Původně se mělo jednat o můj první větší projekt na vertikálním stavu, ale osnova z jednonitkové příze se k sobě lepila a špatně vytvářela prošlup, a když se navíc začala trhat, ukončila jsem tkaní už po 20cm místo plánovaného metru. Člověk má sice začít s hledáním chyb u sebe, než začne svádět vinu na jiné věci, ale tentokrát jsem si řekla, že se podívám, jestli není chyba v přízi, než začnu řešit, jestli bych nemohla vylepšit svoji zručnost a techniku tkaní.  Kromě výše zmíněné příze A jsem doma našla ještě další dvě jednonitky podobné tloušťky, které jsem nejprve zavrhla, protože se mi navzdory podobnému vzhledu zdály příze B a C na omak příliš hrubé a drsné. Hned po prvních pár prohozech útku na nově natažené osnově B však bylo zřejmé, že se s ní tká mnohem lépe. Pouze kvůli tvrdosti příze nešlo dosáhnout tak těsného přirážení útku - vznikla průsvitná, "děravá" tkanina. Navíc byla příze B upředena se zákrutem S, zatímco...

V posledních týdnech jsem na Facebooku na žádost pár přátel zveřejňovala fotky dokumentující postup práce na tkanici inspirované pečetní tkanicí z Durhamu (přelom 12. a 13. století).  Během tohoto procesu jsem si uvědomila, že komentáře, kterými jsem fotky doprovázela, by mohly být užitečné jako rady nebo varování dalším tkalcům (zdaleka ne jen téhle tkanice) a byla by škoda, kdyby se ztratily v hlubinách Facebooku.  Proto jsem z nich po drobných úpravách a doplněních vytvořila tento příspěvek. Krok 1: "Zkroťte to klubko hadů!" Myslela jsem, že elektrizování je výsadou syntetických materiálů. Ale to, co vyvádí při napínání osnovy tohle hedvábí, jsem ještě nezažila. Vzpurná osnova se dá nejlépe zkrotit postupným napínáním menších skupinek nití. Tato metoda je ideální pro vertikální stav se závažími, jako používám já, ale dá se použít i při napínání osnovy mezi dva pevné body. Krok 2: "Neumím počítat. Co s tím?" Přebytečnou karetku lze z balíku jednoduše odstranit (vi...

Když jsem loni v listopadu zakončila svůj článek o halštatských karetkách přáním, aby v budoucnu přibyly další nálezy, nečekala jsem, že dočkám už v prosinci, ani že to bude nález, který notně zamává s mými představami o halštatském textilu.

Kvůli ilustračním fotografiím k minulému příspěvku jsem se konečně dostala k více než před půl rokem slibovanému testu nových karetek .

Karetek není nikdy dost. Mám jich přes dvě stě a pořád je to málo. Ne že bych tkala tak široké tkanice, ale jednak moje sbírka zahrnuje několik sad z různých materiálů a o různých velikostech, které se navzájem špatně kombinují, a za druhé pro různé příze jsou vhodné i různé karetky. Třeba jemné hedvábí vyžaduje karetky hladké, aby se nitě nezatrhávaly, a pokud je třeba pořádně přirážet útek (např. při brokátování), tak i dostatečně lehké, aby svou vahou nenapínaly osnovu víc, než je nezbytně nutné. Při domácím použití mi pro tyto účely vyhovují papírové karetky, které se však nehodí vozit na historické akce. Proto si chci už delší dobu pořídit zásobu  pergamenových karetek. Karetky z tohoto materiálu sice nejsou doložené, ale nejmladší karetky z archeologických nálezů pocházejí ze 13. století*, přestože se karetkované tkanice ve vysoké módě používaly až do poloviny 17. století. Proto je vysoce pravděpodobné, že se karetky během těchto staletí zhotovovaly z málo ...

Skoro půl roku od pořízení níže uvedené knihy jsem si konečně našla čas, abych se pustila do tkaní téhle výjimečné tkanice.* Přestože autorka, Bente Skogsaas, radí, že je lepší vzor poprvé vyzkoušet na silnější vlně, než se hned pouštět do jemné repliky z vlny a lnu, já jsem samozřejmě měla v úmyslu začít hned s originálními materiály. Jenže jsem (naštěstí) doma nenašla tenčí lněnou niť než knoflíkovou a zrovna ji ani neměli ve specializovaném obchodě. Takže než abych čekala těch čtrnáct dnů (haha! vzhledem k tomu, jak dlouho mi nakonec zabralo tkaní) do příchodu nového zboží, navlékla jsem do karetek vlněnou přízi 8/2, kterou jsem náhodou měla ve vhodných barvách a na brokátování jsem v rychlosti nabarvila kurkumou metrový kousek silnějšího hedvábí a nějaké zbytky viskózy (na ni barva moc dobře nechytla), protože vyšívací hedvábí mi přišlo v kombinaci s 8/2 přízí příliš tenké. A pak už vzhůru do tkaní! Rada č. 1: Není vhodné začínat tkanici s nevyzkoušeným vzorem soumakem. Můž...

Před necelými dvěma lety mě postihl zánět šlach v pravé ruce, který na několik měsíců zastavil veškerou moji tvorbu. A dodnes se vrací, když to s ručními pracemi nebo psaním na počítači přeženu. Během pokusů o návrat ke svým koníčkům jsem zjistila, že nejhorší pro moje zápěstí je pletení - před nemocí moje nejčastější činnost. Bylo jasné, že ho musím drasticky omezit. (Proto je tady poslední dobou tak málo příspěvků s pletařskou tématikou, ačkoliv v názvu mého blogu je pletení na prvním místě.) Jenže co s těmi hromadami pletacích přízí, které mám v zásobě? Tkát. Ale co? Šál a tašek potřebujeme v rodině jenom omezené množství a jako prodejní artikl se také moc neosvědčily. Tak se zrodil nápad, vlastně hned několik nápadů, na oblečení z ručně tkaných látek. Už před lety jsem si takto zhotovila středověké šaty - s maximálním využitím pevných okrajů látky a minimem odpadních odstřižků - a nyní jsem se rozhodla aplikovat podobné metody i na moderní oblečení. Pro první pokus jsem zvo...

Ať již při tkaní na karetkách nebo na tkalcovském stavu, vždycky na koncích zůstanou nevyužité 20-60cm dlouhé "canfoury" osnovních nití, které, pokud není v plánu zakončit projekt třásněmi, přijdou odstřihnout a vyhodit. Nebo skladovat v naději, že se pro ně později najde využití. Jeden čas jsem vlněné zbytky přízí dávala kamarádce na výplň do polštářků, ale když se její domácnost polštářky saturovala, začaly se mi opět hromadit, protože mi je bylo líto vyhodit. A hromadí se doteď, ačkoliv jsem pro ně našla řadu uplatnění. Prostě přibývají rychleji, než je stíhám zpracovat. (Mezi vyfotografováním úvodního obrázku a dopsáním tohoto příspěvku o čtrnáct dnů později jsem stihla vyprodukovat nový sáček zbytků.) Navíc mám podezření, že se množí i bez mého přičinění. (Tři další plné sáčky jsem ještě našla v jiné části mého přízového skladiště.) Několik vlastnoručně vyzkoušených tipů na využití zbytků osnovy: 1. Zapjastky neboli pletení na formě K téhle textilní technice ...

Jedna z nejčastějších otázek na fórech zaměřených na karetkování zní: "Jak se mohu zbavit nahromaděného zákrutu na opačné straně karetek při otáčení stále stejným směrem, aniž bych musel(-a) každou chvíli ručně rozmotávat osnovu?" Za touto otázkou často následuje dovětek: "A nechci slyšet radu, že si mám vybírat vzory, kde se točí střídavě na jednu a druhou stranu." Co se tedy dá dělat?

Přestože je odedávna mým snem vlastnit velký několikalistový tkalcovský stav, finanční a prostorové možnosti mě nutí vyhledávat méně náročné způsoby tkaní. Roky jsem se spokojovala se tkaním na karetkách, ale stále mě lákalo i tkaní širších textilií. Proto mě nadchl v muzeu spatřený indiánský stav skládající se pouze z rovnoběžných tyček, které držela pohromadě jen osnova přivázaná na jednom konci ke kolíku nebo stromu a na druhém konci k pasu tkadleny. Jenže pátrání po tom, jak si takový jednoduchý stav vyrobit a jak ho používat, uvízlo záhy na mrtvém bodě.  Uplynulo několik let, než jsem narazila na internetu na video, které mi ho připomnělo, a já zjistila, že mě fascinace touto jednoduchou tkalcovskou pomůckou neopustila, přestože jsem se mezitím stala majitelkou tří (!) stavů (dvou stolních a jednoho vertikálního). Díky vývoji, který mezitím na internetu proběhl, stačila tentokrát chvilka k nalezení dalších instruktážních videí a návodů . Pak už jen stačilo poohlédnout se ...

Zatímco laičtí návštěvníci historických akcí obdivují moje na karetkách vytkávané vzory, kolegyně tkadleny se okamžitě prozradí otázkou, odkud mám tak tenkou vlněnou přízi. Odpověď je obvykle  nepotěší. Mám totiž nasysleno několik půlkilových cívek od výrobce, který již neexistuje. Nicméně vzhledem k tomu, že na některé projekty je NM 28/2 příze příliš tenká a věčný koloběh převíjení, barvení a dalšího převíjení mě už někdy začíná unavovat (nehledě na obtížnost strefit se dvakrát do stejného odstínu), rozhodla jsem se nedávno vyzkoušet nový způsob, jak si opatřit tenkou dvojpramennou přízi. Snad tato metoda pomůže i dalším tkadlenkám zoufale shánějícím vhodný materiál. 1. Místo hledání tenké příze jsem se naopak rozhlédla mezi těmi silnějšími a našla, která z nich je 4-pramenná. (Zde konkrétně byla použita DROPS Karisma). 2. Oddělila jsem od sebe dvě dvojice pramenů a začala je navíjet na samostatné cívky.  Klubko čtyřnitky musí viset volně v prostoru, aby se zákrut...