Rekonstrukce tkanice 34D z Osebergu
Skoro půl roku od pořízení níže uvedené knihy jsem si konečně našla čas, abych se pustila do tkaní téhle výjimečné tkanice.*
Přestože autorka, Bente Skogsaas, radí, že je lepší vzor poprvé vyzkoušet na silnější vlně, než se hned pouštět do jemné repliky z vlny a lnu, já jsem samozřejmě měla v úmyslu začít hned s originálními materiály. Jenže jsem (naštěstí) doma nenašla tenčí lněnou niť než knoflíkovou a zrovna ji ani neměli ve specializovaném obchodě. Takže než abych čekala těch čtrnáct dnů (haha! vzhledem k tomu, jak dlouho mi nakonec zabralo tkaní) do příchodu nového zboží, navlékla jsem do karetek vlněnou přízi 8/2, kterou jsem náhodou měla ve vhodných barvách a na brokátování jsem v rychlosti nabarvila kurkumou metrový kousek silnějšího hedvábí a nějaké zbytky viskózy (na ni barva moc dobře nechytla), protože vyšívací hedvábí mi přišlo v kombinaci s 8/2 přízí příliš tenké.
A pak už vzhůru do tkaní!
Rada č. 1: Není vhodné začínat tkanici s nevyzkoušeným vzorem soumakem. Může se vám - stejně jako mě - stát, že si nastavíte špatnou šířku tkanice, takže následující plátnová vazba nebude v poměru 1:1 a vzory (nebo přinejmenším ten první, než si šířku jakž takž srovnáte) budou vycházet protaženější, než by měly být.
Rada č. 2: "Zaaretujte" si karetky při soumaku, aby se při omotávání nití nerozhodily.
První brokátovaný předěl šel nad očekávání dobře, stejně jako první tři řady prvního motivu, které byly jednobarevné. Použila jsem na ně stejný systém jako při tkaní Bathildina pásu - všemi lichými karetkami jsem pootočila o 90° a následně karetkami místo stálého otáčení jedním směrem kolébala tam a zpátky v poloze na špičce. Na rozdíl od Bathildina pásu jsem ale červený útek provlékala jen horním prošlupem. Po třech jednobarevných řadách přišel čas na první motiv a tady se situace začala komplikovat. Podle Bente byl na hlavní část všech motivů použit rostlinný (dnes rozpadlý) útek, ale některé vzory jsou po obvodu lemovány červenými vlněnými trojúhelníky. Bente výslovně uvádí, kde si je s nimi jistá a kde ne, takže přichází v úvahu verze s nimi a bez.
Než se do vzoru vpravím, rozhodla jsem vyhnout se zápolení se dvěma útky najednou (třemi, pokud započítám i ten brokátovací) a uchýlila se ke kompromisu: Červené trojúhelníky budou mít světlý útek. Takže jsem zaměnila červený útek za růžový a pokračovala dál. Jenže vzhledem k tomu, že plátnová vazba se podle návodu týká jen okrajových trojúhelníků a oblastí tvořených lnem (v mém případě světlou vlnou) a naproti tomu v liniích motivu útek prochází pod všemi červenými nitěmi, systém lichých a sudých karetek se mi začal záhy rozpadat. Po několika řadách jsem se stejně jako Bente uchýlila k ručnímu přebírání a oproti ní jsem si ho ještě zjednodušila. Bente přebírala jednobarevnou plátnovou vazbu, ale při změně barvy karetkami pootočila, aby dostala do pracovní roviny tu správnou barvu. Já jsem si všechny karetky (kromě okrajových, kterými jsem nadále otáčela) postavila na špičku s oběma nitěmi v ose tkanice a jenom přebírala, která barevná niť z každé karetky přijde nad útek a která pod něj. Původně jsem řešila zároveň barvy i plátnovou vazbu, ale po chvíli (plné chyb a zoufalého přepočítávání) jsem zjistila, že je pro mě jednodušší a rychlejší nitě přebírat nadvakrát. Nejprve v rovině těsně nad karetkami vybrat podle vzoru správné červené a růžové nitě a pak ruce s prsty v takto získaném prošlupu přesunout k okraji tkanice, kde jsem podle toho, které nitě vedly nad a pod posledním útkem, některé osnovní nitě nechala z prstů sklouznout dolů a tím teprve vytvořila definitivní nový prošlup. Pak jsem otočila okrajovými karetkami a začala počítat červené a růžové nitě pro další řadu...
Rada č. 3: Když při ručním přebírání zjistíte, že jste v minulé řadě udělali nějakou chybu, např. zapomněli na brokátovací útek (jako já v předchozím popisu), na rozdíl od otáčecí metody není třeba vše vracet zpátky. Vložte si nějakou tyčku nebo jinou zarážku do nového prošlupu a nad ním přeberte nitě podle plánku předchozí řady. Po správném provléknutí útku nemusíte znovu tvořit poslední prošlup; stačí prsty nahradit vložený předmět a ušetříte si tím práci.
Rada č 4: Zaaretujte si karetky při kterémkoliv provlékání útku. Tím, že jak základní, tak brokátovací útek provlékáte na rub, při hledání správné mezery od sebe karetky musíte trochu oddálit a to jim dává příležitost k neplechám (přetáčení). (Dodatečná oprava: Zmátla mě poznámka v knize o dlouhých nití na rubu tkanice, ale pak jsem si v komunikaci s Bente ujasnila, že na rub prochází pouze brokátovací útek, zmínka o dlouhých nitích na rubu se týkala osnovy. Ale i tak se "aretování" karetek při přebírání nití hodí.)
Když jsem si zvykla na nový systém, práce už šla zase docela od ruky, ale hlásek v mé hlavě celou dobu protestoval, že se tímhle ošulením bez otáčení karetek sice dá získat podobný výsledek, ale že se to určitě takhle tenkrát netkalo.
Proto jsem to na začátku dalšího motivu znovu zkusila se svojí původní technikou. Tentokrát jsem zjistila, že místo otáčení části karetek dopředu a části dozadu je pro mě jednodušší a rychlejší otočit všemi karetkami najednou ve směru, aby zůstala zachovaná barva, a následně těmi karetkami, u nichž podle grafického návodu dochází ke změně barvy, otočit dvakrát opačným směrem.
Rada č. 5: Nebuďte líní otočit karetkami do protisměru, i když víte, že vás v dalším kroku čeká pohyb zpět a vzhledem k tomu, že v každé karetce jsou jen dvě nitě, máte pocit, že se ta nadbytečná otočka ve vzoru neprojeví. Ačkoliv se to podle logiky vzoru nezdálo, na tkanici se to projevilo.
Rada č. 6: Po vytvoření prošlupu projeďte prsty celou jeho délku od karetek až ke tkanici. Jednak se vám při práci s vlnou bude lépe zanášet útek a za druhé si dříve, než je pozdě, ověříte, že se vám nitě v plátnové vazbě správně střídají.
S návodem jsem zacházela volně, podle intuice. Zachovávala jsem barvy, ale místo abych přesně kopírovala, že u karetky č. 5 prochází útek na líci, u č. 6 dole, 7 nahoře, 8 dole a 9 nahoře, jsem v rozsahu karetek 5-9 tkala jednoduše plátnovou vazbu a to, kde budou nitě nahoře a kde dole, záviselo na počáteční pozici karetek. Jenže tím, že červené nitě systém plátnové vazby nesledovaly, ale měly být všechny nahoře, se mi systém sudých a lichých nití porušil, a když červenou barvu měla vystřídat opět růžová plátnová vazba, občas se mi stalo, že se dvě osnovní nitě ocitly vedle sebe.
Z tohoto důvodu jsem v průběhu třetího motivu zkusila novou metodu. Karetky jsem seřadila tak, aby jejich kolébáním tam a zpátky vznikala na líci jenom růžová plátnová vazba a červené nitě, které se potřebovaly dostat na líc, jsem přebírala ručně. Dokud jsem červený útek vracela na rub, všechno fungovalo, jenže pak jsem si ujasnila svůj omyl zmíněný pod radou č. 4 a nastal problém, kudy vést červený útek. Jelikož růžový útek vedl horním prošlupem, logika radila vést červený útek spodním. Avšak ten kvůli vytažení některých červených nití dopředu téměř neexistoval. Tak jsem přebranou osnovu pustila a červený útek provlékla spodním prošlupem bez dalších manipulací. Po několika řadách jsem zjistila, že touto metodou lze vytvořit na líci mozaiku dvou různobarevných plátnových vazeb, avšak na rubu nevznikne ani inverzní vzor jako u dvouvrstvého tkaní, které jsem použila pro Bathildin pás, ani volné osnovní nitě, jaké by tam měly být podle Bentina výzkumu.
Takže se jednalo o další slepou uličku, pokud jde přesnou rekonstrukci tkanice. Nicméně, pokud by někdo chtěl použít tuto osebergskou tkanici pro svůj vikingský kostým a nezáleželo by mu na přesné technologii, doporučuji tuhle metodu jako relativně rychlou a jednoduchou náhražku. Stačí jen sledovat vzor zakreslený v čtvercové síti a při přebírání dávat pozor, aby se barvy nekřížily. Tato poslední rada platí i pro předchozí přebírání. Ačkoliv je tedy uvedena jako poslední, patří k těm nejdůležitějším:
Rada č. 7: Při přebírání dávejte pozor, abyste měli nitě z jedné karetky vždy ve stejné pozici. (V mém případě červená niť vedla vždy vpravo od růžové.)
V průběhu tkaní třetího motivu jsem přišla o jednu krajní karetku, jejíž všechny čtyři nitě se přetrhly, a také u dalších nití začalo hrozit podobné riziko. Proto jsem experiment v této fázi ukončila.
Původně jsem tento příspěvek chtěla publikovat až po utkání druhé tkanice z materiálů lépe odpovídajících originálu, která, jak doufám, bude vypadat estetičtěji než můj první pokus, ale vzhledem k tomu, jak dlouho mi trvalo tohle první tkaní, se obávám, že by se publikování zpozdilo o několik měsíců. Proto jsem se rozhodla zveřejnit svoje zkušenosti hned. Člověk se nemůže jenom chlubit. Někdy je užitečné podělit se i o neúspěchy. Třeba tím pomůžu dalším tkadlenám a možná jejich pokusy a vzájemná výměna názorů zase pomohou mně.
* Vzhledem k několikaměsíčnímu tkaní, nebo spíš chození kolem navlečeného stavu, uplynulo v době dopsání tohoto příspěvku od koupě knihy už tři čtvrtě roku.
Přestože autorka, Bente Skogsaas, radí, že je lepší vzor poprvé vyzkoušet na silnější vlně, než se hned pouštět do jemné repliky z vlny a lnu, já jsem samozřejmě měla v úmyslu začít hned s originálními materiály. Jenže jsem (naštěstí) doma nenašla tenčí lněnou niť než knoflíkovou a zrovna ji ani neměli ve specializovaném obchodě. Takže než abych čekala těch čtrnáct dnů (haha! vzhledem k tomu, jak dlouho mi nakonec zabralo tkaní) do příchodu nového zboží, navlékla jsem do karetek vlněnou přízi 8/2, kterou jsem náhodou měla ve vhodných barvách a na brokátování jsem v rychlosti nabarvila kurkumou metrový kousek silnějšího hedvábí a nějaké zbytky viskózy (na ni barva moc dobře nechytla), protože vyšívací hedvábí mi přišlo v kombinaci s 8/2 přízí příliš tenké.
A pak už vzhůru do tkaní!
Rada č. 1: Není vhodné začínat tkanici s nevyzkoušeným vzorem soumakem. Může se vám - stejně jako mě - stát, že si nastavíte špatnou šířku tkanice, takže následující plátnová vazba nebude v poměru 1:1 a vzory (nebo přinejmenším ten první, než si šířku jakž takž srovnáte) budou vycházet protaženější, než by měly být.
Rada č. 2: "Zaaretujte" si karetky při soumaku, aby se při omotávání nití nerozhodily.
První brokátovaný předěl šel nad očekávání dobře, stejně jako první tři řady prvního motivu, které byly jednobarevné. Použila jsem na ně stejný systém jako při tkaní Bathildina pásu - všemi lichými karetkami jsem pootočila o 90° a následně karetkami místo stálého otáčení jedním směrem kolébala tam a zpátky v poloze na špičce. Na rozdíl od Bathildina pásu jsem ale červený útek provlékala jen horním prošlupem. Po třech jednobarevných řadách přišel čas na první motiv a tady se situace začala komplikovat. Podle Bente byl na hlavní část všech motivů použit rostlinný (dnes rozpadlý) útek, ale některé vzory jsou po obvodu lemovány červenými vlněnými trojúhelníky. Bente výslovně uvádí, kde si je s nimi jistá a kde ne, takže přichází v úvahu verze s nimi a bez.
 |
| Motiv B1 rámovaný dvěma předěly |
Než se do vzoru vpravím, rozhodla jsem vyhnout se zápolení se dvěma útky najednou (třemi, pokud započítám i ten brokátovací) a uchýlila se ke kompromisu: Červené trojúhelníky budou mít světlý útek. Takže jsem zaměnila červený útek za růžový a pokračovala dál. Jenže vzhledem k tomu, že plátnová vazba se podle návodu týká jen okrajových trojúhelníků a oblastí tvořených lnem (v mém případě světlou vlnou) a naproti tomu v liniích motivu útek prochází pod všemi červenými nitěmi, systém lichých a sudých karetek se mi začal záhy rozpadat. Po několika řadách jsem se stejně jako Bente uchýlila k ručnímu přebírání a oproti ní jsem si ho ještě zjednodušila. Bente přebírala jednobarevnou plátnovou vazbu, ale při změně barvy karetkami pootočila, aby dostala do pracovní roviny tu správnou barvu. Já jsem si všechny karetky (kromě okrajových, kterými jsem nadále otáčela) postavila na špičku s oběma nitěmi v ose tkanice a jenom přebírala, která barevná niť z každé karetky přijde nad útek a která pod něj. Původně jsem řešila zároveň barvy i plátnovou vazbu, ale po chvíli (plné chyb a zoufalého přepočítávání) jsem zjistila, že je pro mě jednodušší a rychlejší nitě přebírat nadvakrát. Nejprve v rovině těsně nad karetkami vybrat podle vzoru správné červené a růžové nitě a pak ruce s prsty v takto získaném prošlupu přesunout k okraji tkanice, kde jsem podle toho, které nitě vedly nad a pod posledním útkem, některé osnovní nitě nechala z prstů sklouznout dolů a tím teprve vytvořila definitivní nový prošlup. Pak jsem otočila okrajovými karetkami a začala počítat červené a růžové nitě pro další řadu...
Rada č. 3: Když při ručním přebírání zjistíte, že jste v minulé řadě udělali nějakou chybu, např. zapomněli na brokátovací útek (jako já v předchozím popisu), na rozdíl od otáčecí metody není třeba vše vracet zpátky. Vložte si nějakou tyčku nebo jinou zarážku do nového prošlupu a nad ním přeberte nitě podle plánku předchozí řady. Po správném provléknutí útku nemusíte znovu tvořit poslední prošlup; stačí prsty nahradit vložený předmět a ušetříte si tím práci.
Rada č 4: Zaaretujte si karetky při kterémkoliv provlékání útku. Tím, že jak základní, tak brokátovací útek provlékáte na rub, při hledání správné mezery od sebe karetky musíte trochu oddálit a to jim dává příležitost k neplechám (přetáčení). (Dodatečná oprava: Zmátla mě poznámka v knize o dlouhých nití na rubu tkanice, ale pak jsem si v komunikaci s Bente ujasnila, že na rub prochází pouze brokátovací útek, zmínka o dlouhých nitích na rubu se týkala osnovy. Ale i tak se "aretování" karetek při přebírání nití hodí.)
Když jsem si zvykla na nový systém, práce už šla zase docela od ruky, ale hlásek v mé hlavě celou dobu protestoval, že se tímhle ošulením bez otáčení karetek sice dá získat podobný výsledek, ale že se to určitě takhle tenkrát netkalo.
Proto jsem to na začátku dalšího motivu znovu zkusila se svojí původní technikou. Tentokrát jsem zjistila, že místo otáčení části karetek dopředu a části dozadu je pro mě jednodušší a rychlejší otočit všemi karetkami najednou ve směru, aby zůstala zachovaná barva, a následně těmi karetkami, u nichž podle grafického návodu dochází ke změně barvy, otočit dvakrát opačným směrem.
Rada č. 5: Nebuďte líní otočit karetkami do protisměru, i když víte, že vás v dalším kroku čeká pohyb zpět a vzhledem k tomu, že v každé karetce jsou jen dvě nitě, máte pocit, že se ta nadbytečná otočka ve vzoru neprojeví. Ačkoliv se to podle logiky vzoru nezdálo, na tkanici se to projevilo.
Rada č. 6: Po vytvoření prošlupu projeďte prsty celou jeho délku od karetek až ke tkanici. Jednak se vám při práci s vlnou bude lépe zanášet útek a za druhé si dříve, než je pozdě, ověříte, že se vám nitě v plátnové vazbě správně střídají.
 |
| Motiv B2: Ono to jde i s dvěma útky! (Tedy aspoň občas.) |
S návodem jsem zacházela volně, podle intuice. Zachovávala jsem barvy, ale místo abych přesně kopírovala, že u karetky č. 5 prochází útek na líci, u č. 6 dole, 7 nahoře, 8 dole a 9 nahoře, jsem v rozsahu karetek 5-9 tkala jednoduše plátnovou vazbu a to, kde budou nitě nahoře a kde dole, záviselo na počáteční pozici karetek. Jenže tím, že červené nitě systém plátnové vazby nesledovaly, ale měly být všechny nahoře, se mi systém sudých a lichých nití porušil, a když červenou barvu měla vystřídat opět růžová plátnová vazba, občas se mi stalo, že se dvě osnovní nitě ocitly vedle sebe.
Z tohoto důvodu jsem v průběhu třetího motivu zkusila novou metodu. Karetky jsem seřadila tak, aby jejich kolébáním tam a zpátky vznikala na líci jenom růžová plátnová vazba a červené nitě, které se potřebovaly dostat na líc, jsem přebírala ručně. Dokud jsem červený útek vracela na rub, všechno fungovalo, jenže pak jsem si ujasnila svůj omyl zmíněný pod radou č. 4 a nastal problém, kudy vést červený útek. Jelikož růžový útek vedl horním prošlupem, logika radila vést červený útek spodním. Avšak ten kvůli vytažení některých červených nití dopředu téměř neexistoval. Tak jsem přebranou osnovu pustila a červený útek provlékla spodním prošlupem bez dalších manipulací. Po několika řadách jsem zjistila, že touto metodou lze vytvořit na líci mozaiku dvou různobarevných plátnových vazeb, avšak na rubu nevznikne ani inverzní vzor jako u dvouvrstvého tkaní, které jsem použila pro Bathildin pás, ani volné osnovní nitě, jaké by tam měly být podle Bentina výzkumu.
 |
| Motiv B3, líc a rub |
Takže se jednalo o další slepou uličku, pokud jde přesnou rekonstrukci tkanice. Nicméně, pokud by někdo chtěl použít tuto osebergskou tkanici pro svůj vikingský kostým a nezáleželo by mu na přesné technologii, doporučuji tuhle metodu jako relativně rychlou a jednoduchou náhražku. Stačí jen sledovat vzor zakreslený v čtvercové síti a při přebírání dávat pozor, aby se barvy nekřížily. Tato poslední rada platí i pro předchozí přebírání. Ačkoliv je tedy uvedena jako poslední, patří k těm nejdůležitějším:
Rada č. 7: Při přebírání dávejte pozor, abyste měli nitě z jedné karetky vždy ve stejné pozici. (V mém případě červená niť vedla vždy vpravo od růžové.)
V průběhu tkaní třetího motivu jsem přišla o jednu krajní karetku, jejíž všechny čtyři nitě se přetrhly, a také u dalších nití začalo hrozit podobné riziko. Proto jsem experiment v této fázi ukončila.
Původně jsem tento příspěvek chtěla publikovat až po utkání druhé tkanice z materiálů lépe odpovídajících originálu, která, jak doufám, bude vypadat estetičtěji než můj první pokus, ale vzhledem k tomu, jak dlouho mi trvalo tohle první tkaní, se obávám, že by se publikování zpozdilo o několik měsíců. Proto jsem se rozhodla zveřejnit svoje zkušenosti hned. Člověk se nemůže jenom chlubit. Někdy je užitečné podělit se i o neúspěchy. Třeba tím pomůžu dalším tkadlenám a možná jejich pokusy a vzájemná výměna názorů zase pomohou mně.
* Vzhledem k několikaměsíčnímu tkaní, nebo spíš chození kolem navlečeného stavu, uplynulo v době dopsání tohoto příspěvku od koupě knihy už tři čtvrtě roku.