Příliš silná příze?
Zatímco laičtí návštěvníci historických akcí obdivují moje na karetkách vytkávané vzory, kolegyně tkadleny se okamžitě prozradí otázkou, odkud mám tak tenkou vlněnou přízi. Odpověď je obvykle nepotěší. Mám totiž nasysleno několik půlkilových cívek od výrobce, který již neexistuje. Nicméně vzhledem k tomu, že na některé projekty je NM 28/2 příze příliš tenká a věčný koloběh převíjení, barvení a dalšího převíjení mě už někdy začíná unavovat (nehledě na obtížnost strefit se dvakrát do stejného odstínu), rozhodla jsem se nedávno vyzkoušet nový způsob, jak si opatřit tenkou dvojpramennou přízi. Snad tato metoda pomůže i dalším tkadlenkám zoufale shánějícím vhodný materiál.
1. Místo hledání tenké příze jsem se naopak rozhlédla mezi těmi silnějšími a našla, která z nich je 4-pramenná. (Zde konkrétně byla použita DROPS Karisma).
3. Po zpracování celého klubka jsem získala dvě cívky s dvojicemi rovnoběžně vedoucích jednonitek, takže jsem vzala do ruky vřetánko a z každé dvojice znovu seskala dvojnitku. (Bez vřetánka lze použít libovolné závaží, na které se příze bude postupně navíjet, pokaždé opět zajištěná gumičkou.)
Divíte se, že příze na ilustrujících fotkách změnila v průběhu procesu barvu? Nezměnila. Jenom jsem napoprvé zapomněla vyfotit všechny etapy tohoto procesu. Teď ještě musím celý proces zopakovat pro další dvě barvy a pak hurá do tkaní.
Ps. Zpětně musím přiznat, že zvolená příze (DROPS Karisma) nebyla pro tuto metodu nejlepší. Vhodnější je zvolit přízi s vyšším zákrutem a menším množství chloupků na povrchu.
1. Místo hledání tenké příze jsem se naopak rozhlédla mezi těmi silnějšími a našla, která z nich je 4-pramenná. (Zde konkrétně byla použita DROPS Karisma).
2. Oddělila jsem od sebe dvě dvojice pramenů a začala je navíjet na samostatné cívky.
Klubko čtyřnitky musí viset volně v prostoru, aby se zákrut mohl samovolně rozmotávat, proto jsem ho převázala gumičkou. Po rozmotání jednoho úseku jsem vždy gumičku sundala, z klubka uvolnila 1-1,5m příze (podle toho, jestli jsem pracovala v sedě nebo ve stoje, klubko znovu přetáhla gumičkou a pak už jen s rukama nataženými před sebou v šíři ramen pozorovala vrtící se klubko a pomalu navíjela oddělené dvojice pramenů na cívky. Širokým rozpažením lze sice točení klubka a rozmotávání příze urychlit, ale zároveň se z příze uvolňuje větší množství chlupů, které se hromadí v místě rozdvojení, až jejich žmolek zabrání dalšímu oddělování pramenů a je nutné se ho zbavit nůžkami (což může být dost riskantní, aby nedošlo k přestřižení pramenů).
3. Po zpracování celého klubka jsem získala dvě cívky s dvojicemi rovnoběžně vedoucích jednonitek, takže jsem vzala do ruky vřetánko a z každé dvojice znovu seskala dvojnitku. (Bez vřetánka lze použít libovolné závaží, na které se příze bude postupně navíjet, pokaždé opět zajištěná gumičkou.)
Divíte se, že příze na ilustrujících fotkách změnila v průběhu procesu barvu? Nezměnila. Jenom jsem napoprvé zapomněla vyfotit všechny etapy tohoto procesu. Teď ještě musím celý proces zopakovat pro další dvě barvy a pak hurá do tkaní.
Ps. Zpětně musím přiznat, že zvolená příze (DROPS Karisma) nebyla pro tuto metodu nejlepší. Vhodnější je zvolit přízi s vyšším zákrutem a menším množství chloupků na povrchu.