Na tkaní stav nepotřebujete, stačí pár klacků...
Přestože je odedávna mým snem vlastnit velký několikalistový tkalcovský stav, finanční a prostorové možnosti mě nutí vyhledávat méně náročné způsoby tkaní.
Roky jsem se spokojovala se tkaním na karetkách, ale stále mě lákalo i tkaní širších textilií. Proto mě nadchl v muzeu spatřený indiánský stav skládající se pouze z rovnoběžných tyček, které držela pohromadě jen osnova přivázaná na jednom konci ke kolíku nebo stromu a na druhém konci k pasu tkadleny. Jenže pátrání po tom, jak si takový jednoduchý stav vyrobit a jak ho používat, uvízlo záhy na mrtvém bodě.
Uplynulo několik let, než jsem narazila na internetu na video, které mi ho připomnělo, a já zjistila, že mě fascinace touto jednoduchou tkalcovskou pomůckou neopustila, přestože jsem se mezitím stala majitelkou tří (!) stavů (dvou stolních a jednoho vertikálního). Díky vývoji, který mezitím na internetu proběhl, stačila tentokrát chvilka k nalezení dalších instruktážních videí a návodů. Pak už jen stačilo poohlédnout se doma po vhodných součástkách a během půlhodiny byla osnova napnutá a já jsem mohla začít tkát.
Obecný popis základních součástí tyčkového stavu *
1. Dvě silnější tyčky nahrazující osnovní a zbožový vál klasického tkalcovského stavu.
2. Napínací popruh, který si dá tkadlena za záda (boky).
3. Brdečko skládající se z nitě nebo tenké šňůrky navázané či obtočené kolem tenčí tyčky. U hodně úzkých tkanic lze tyčku vynechat a nitěnky svázat dohromady kouskem provázku.
4. Něco (nesmějte se mé terminologii!) pro tvoření protiprošlupu. Tím něčím může být ploché prkénko umístěné za osnovním křížem, které při zvednutém brdečku leží naplocho uvnitř osnovy a při tvorbě protiprošlupu je postaveno na hranu, nebo předmět kulatého průřezu (dřevěný válec, roura). U nejužších tkanic stačí použít smyčku spojující všechny nitě neprovlečené nitěnkami.
5. Tkalcovský mečík k přirážení zaneseného útku (u tenkých tkanic není nutný).
6. Pro přípravu osnovy jsou navíc potřeba dva pevně umístěné rovnoběžné kolíky a něco pro zachycení osnovního kříže.
Tyčkový stav sestavený metodou "co dům dal" aneb co jsem použila já
1. Víceúčelové dřevěné tyčky, původně šprucle z vyřazené dětské ohrádky. Profesionální tkadleny mají u konců těchto tyčí zářezy, aby šňůry, kterými je stav uvázán k vzdálenému bodu a k zádovému popruhu, nesklouzávaly, ale dalo se pracovat i bez nich. Navíc jsem brzy zjistila, že mi nevyhovuje, když je vzdálená tyčka připevněná jen k jednomu bodu (měla tendenci klouzat ke straně, což vedlo k nerovnoměrnému napnutí osnovy), proto jsem vedle první truhlářské svorky připevnila druhou a tyčku zahákla za ně.
2. Popruhy profesionálních tkadlen jsou široké kolem 10-15cm, ale pro začátek mi dobře posloužila i 2cm široká karetkovaná tkanice.
3. Pevná PES niť a jídelní hůlky (stejně dobře by se daly použít i tužky). Vzhledem k tomu, že jsem se nechtěla obtěžovat s brdečkem ze dvou hůlek podle videa a druhý návod popisoval jen úzkou tkanici, na kterou stačí svázané nitěnky, byla jsem kreativní. Napoprvé jsem brdečko a osnovní nitě obtáčela do osmičky a zbytek nitě provlékla pod křížením zpět na začátek, kde jsem oba konce svázala dohromady a tím nitěnkám znesnadnila sklouzávání. U jednoho brdečka, kde byly nitěnky příliš volné (napoprvé jsem kvůli vzoru tkala hned se třemi brdečky najednou - viz předchozí příspěvek), jsem sklouzávání zabránila gumičkami, pod které jsem zachytila koncové smyčky. Při druhém pokusu jsem jednotlivé smyčky nitě připevnila k hůlce "liščími tlapkami". Sice výroba takového brdečka trvala déle, ale bylo mnohem spolehlivější.
4. Při prvním pokusu jsem místo prkénka použila pravítko, ale mělo tendenci vyklouzávat a padat na zem. Protože jsem vzhledem ke krátké osnově snadno dosáhla až na "zbožový vál", kolem kterého byla osnova obtočená, vykašlala jsem se po třetím vypadnutí na pravítko a hrábla si pokaždé pro prošlup tam. U druhé, delší osnovy jsem použila papírovou roli od kuchyňských utěrek a byla s ní nad míru spokojená. Nízká hmotnost a mírná drsnost papíru zabránila jejímu vypadávání. (Novodobé guatemalské tkadleny často používají plastové trubky, pravděpodobně ze stejných důvodů.)
5. U chlupaté vlněné příze se stejně jako při tkaní na karetkách víc osvědčilo používat prsty. Při druhém pokusu z hladší příze jsem pak používala dříve odvrhnuté pravítko nebo dřevěnou kuchyňskou špachtli na roztírání polevy.
6. Místo snovacích kolíků už dlouhodobě (a spokojeně) používám dvě truhlářské svorky umístěné na různá místa v bytě podle požadované délky osnovy.
...
Jak vidíte, při sestavování tyčkového stávku se dá opravdu hodně improvizovat.
Vlastní tkaní a jeho výsledky
O nesnázích mého prvního pokusu způsobených chlupatící a "lepivou" vlnou jsem psala v dřívějším příspěvku. Možná není náhodou, že ve všech příkladech tohoto způsobu tkaní, které jsem našla, se pracovalo s bavlnou a dalšími rostlinnými materiály nebo s hedvábím.
Kromě toho a výše zmíněného sklouzávání tyče-zbožového válu a vypadávání pravítka jsem ještě bojovala s tím, že nepoužívaná brdečka nechtěla ležet na osnově a neustále přepadávala přes její okraj, čímž zmenšovala prošlup. Ale tento problém se týká jen úzkých tkanic. Až (jestli) přejdu k širším látkám, zmizí sám od sebe. U tenkých tkanic by pomohlo zkrácení brdeček (ale nebudou nitěnky sklouzávat z jejich okrajů?) nebo zkrácení nitěnek.
Druhý pokus s hladší přízí a papírovou rourou byl mnohem snadnější a úspěšnější. Jenom se budu muset naučit přirážet osnovu rovnoměrně v obou polohách. Výsledná tkanice je místy příčně žebrovaná.
* Zdá se, že nejenže o tom způsobu tkaní nebylo dosud v češtině nic napsáno, ale dokonce ani neexistuje česká obdoba anglického backstrap loom nebo španělského telar de cintura. Jako nejvhodnější překlad se mi jeví "bedrový stav/stávek". Anglické jméno sice odkazuje k zádům a španělské k pasu či pásku, ale napínací popruh uvázaný kolem pasu najdete jen u začínajících re-enactorů a hobbistů; zkušené tkadleny z různých končin světa ho vždy mají uvázán níže - kolem boků. Vzhledem k tomu, že tímto způsobem (popruhem kolem beder) můžete napínat osnovu i při tkaní na karetkách nebo hřebenovém stávku, budu pro odlišení častěji používat termín tyčkový stav/stávek.
1. Dvě silnější tyčky nahrazující osnovní a zbožový vál klasického tkalcovského stavu.
2. Napínací popruh, který si dá tkadlena za záda (boky).
3. Brdečko skládající se z nitě nebo tenké šňůrky navázané či obtočené kolem tenčí tyčky. U hodně úzkých tkanic lze tyčku vynechat a nitěnky svázat dohromady kouskem provázku.
4. Něco (nesmějte se mé terminologii!) pro tvoření protiprošlupu. Tím něčím může být ploché prkénko umístěné za osnovním křížem, které při zvednutém brdečku leží naplocho uvnitř osnovy a při tvorbě protiprošlupu je postaveno na hranu, nebo předmět kulatého průřezu (dřevěný válec, roura). U nejužších tkanic stačí použít smyčku spojující všechny nitě neprovlečené nitěnkami.
5. Tkalcovský mečík k přirážení zaneseného útku (u tenkých tkanic není nutný).
6. Pro přípravu osnovy jsou navíc potřeba dva pevně umístěné rovnoběžné kolíky a něco pro zachycení osnovního kříže.
 |
| Pokus č. 2 |
Tyčkový stav sestavený metodou "co dům dal" aneb co jsem použila já
1. Víceúčelové dřevěné tyčky, původně šprucle z vyřazené dětské ohrádky. Profesionální tkadleny mají u konců těchto tyčí zářezy, aby šňůry, kterými je stav uvázán k vzdálenému bodu a k zádovému popruhu, nesklouzávaly, ale dalo se pracovat i bez nich. Navíc jsem brzy zjistila, že mi nevyhovuje, když je vzdálená tyčka připevněná jen k jednomu bodu (měla tendenci klouzat ke straně, což vedlo k nerovnoměrnému napnutí osnovy), proto jsem vedle první truhlářské svorky připevnila druhou a tyčku zahákla za ně.
2. Popruhy profesionálních tkadlen jsou široké kolem 10-15cm, ale pro začátek mi dobře posloužila i 2cm široká karetkovaná tkanice.
3. Pevná PES niť a jídelní hůlky (stejně dobře by se daly použít i tužky). Vzhledem k tomu, že jsem se nechtěla obtěžovat s brdečkem ze dvou hůlek podle videa a druhý návod popisoval jen úzkou tkanici, na kterou stačí svázané nitěnky, byla jsem kreativní. Napoprvé jsem brdečko a osnovní nitě obtáčela do osmičky a zbytek nitě provlékla pod křížením zpět na začátek, kde jsem oba konce svázala dohromady a tím nitěnkám znesnadnila sklouzávání. U jednoho brdečka, kde byly nitěnky příliš volné (napoprvé jsem kvůli vzoru tkala hned se třemi brdečky najednou - viz předchozí příspěvek), jsem sklouzávání zabránila gumičkami, pod které jsem zachytila koncové smyčky. Při druhém pokusu jsem jednotlivé smyčky nitě připevnila k hůlce "liščími tlapkami". Sice výroba takového brdečka trvala déle, ale bylo mnohem spolehlivější.
4. Při prvním pokusu jsem místo prkénka použila pravítko, ale mělo tendenci vyklouzávat a padat na zem. Protože jsem vzhledem ke krátké osnově snadno dosáhla až na "zbožový vál", kolem kterého byla osnova obtočená, vykašlala jsem se po třetím vypadnutí na pravítko a hrábla si pokaždé pro prošlup tam. U druhé, delší osnovy jsem použila papírovou roli od kuchyňských utěrek a byla s ní nad míru spokojená. Nízká hmotnost a mírná drsnost papíru zabránila jejímu vypadávání. (Novodobé guatemalské tkadleny často používají plastové trubky, pravděpodobně ze stejných důvodů.)
5. U chlupaté vlněné příze se stejně jako při tkaní na karetkách víc osvědčilo používat prsty. Při druhém pokusu z hladší příze jsem pak používala dříve odvrhnuté pravítko nebo dřevěnou kuchyňskou špachtli na roztírání polevy.
6. Místo snovacích kolíků už dlouhodobě (a spokojeně) používám dvě truhlářské svorky umístěné na různá místa v bytě podle požadované délky osnovy.
...
Jak vidíte, při sestavování tyčkového stávku se dá opravdu hodně improvizovat.
Vlastní tkaní a jeho výsledky
O nesnázích mého prvního pokusu způsobených chlupatící a "lepivou" vlnou jsem psala v dřívějším příspěvku. Možná není náhodou, že ve všech příkladech tohoto způsobu tkaní, které jsem našla, se pracovalo s bavlnou a dalšími rostlinnými materiály nebo s hedvábím.
Kromě toho a výše zmíněného sklouzávání tyče-zbožového válu a vypadávání pravítka jsem ještě bojovala s tím, že nepoužívaná brdečka nechtěla ležet na osnově a neustále přepadávala přes její okraj, čímž zmenšovala prošlup. Ale tento problém se týká jen úzkých tkanic. Až (jestli) přejdu k širším látkám, zmizí sám od sebe. U tenkých tkanic by pomohlo zkrácení brdeček (ale nebudou nitěnky sklouzávat z jejich okrajů?) nebo zkrácení nitěnek.
Druhý pokus s hladší přízí a papírovou rourou byl mnohem snadnější a úspěšnější. Jenom se budu muset naučit přirážet osnovu rovnoměrně v obou polohách. Výsledná tkanice je místy příčně žebrovaná.
* Zdá se, že nejenže o tom způsobu tkaní nebylo dosud v češtině nic napsáno, ale dokonce ani neexistuje česká obdoba anglického backstrap loom nebo španělského telar de cintura. Jako nejvhodnější překlad se mi jeví "bedrový stav/stávek". Anglické jméno sice odkazuje k zádům a španělské k pasu či pásku, ale napínací popruh uvázaný kolem pasu najdete jen u začínajících re-enactorů a hobbistů; zkušené tkadleny z různých končin světa ho vždy mají uvázán níže - kolem boků. Vzhledem k tomu, že tímto způsobem (popruhem kolem beder) můžete napínat osnovu i při tkaní na karetkách nebo hřebenovém stávku, budu pro odlišení častěji používat termín tyčkový stav/stávek.