Tkaní na karetkách - lekce 2
Následující text přímo navazuje na předchozí lekci 1. Původně měl být její součástí, ale pak mi přišlo, že by příliš mnoho technologických detailů mohlo některé začátečníky vystrašit a odradit, a proto jsem raději odbočila k rozmanité škále vzorů, které lze na karetkách vytvářet. Při pečlivém následování návodů lze většinu vzorů tkát i bez pochopení jejich principu - obvykle však jen do okamžiku, než dojde k první chybě. Jenže k té může dojít již při navlékání...
Začátečníkům se často stává, že jim vzor vznikne na rubu místo na lícové straně tkanice. Důvodem může být záměna S a Z navlečení, špatná počáteční pozice nebo tkaní opačným směrem, než určuje návod. Neexistuje totiž jednotný způsob psaní návodů. Většinou sice písmena S a Z popisují směr nití procházejících karetkou, ale ve výjimečných případech mohou popisovat pozici karetky na napnutých nitích, což je opačně. Dírky jsou na karetkách standardně označovány písmeny A až D ve směru hodinových ručiček, jenže tento směr záleží na tom, zda se na karetku díváte zleva nebo zprava. Některé návody mají u sebe vysvětlivky, aby nemohlo dojít k omylům, ale u vzorů vytvořených v softwaru na generování vzorů (např. GTT) a následně sdílených na internetu tyto vysvětlivky chybí, protože se předpokládá, že uživatelé již jejich pravidla znají.
Proto považuji za důležité nenaučit se pouze pouze slepě následovat návody, ale hlouběji pochopit princip tkaní a to, jak vzory na karetkách vznikají:
Při otáčení karetkami se nitě v otvorech každé karetky stáčejí do kroucené šňůrky a teprve útek spojuje tyto jednotlivé šňůrky do ploché tkanice. Podle směru navlečení a otáčení karetky vzniká šňůrka se zákrutem S nebo Z.
U vícebarevných tkanic se tento zákrut projeví ve vzoru jako diagonální čárka. Proto je také téměř nemožné vytvořit v karetkovaném vzoru rovnou horizontální čáru a většina vzorů je založena na diagonálách.
Začátečníkům se často stává, že jim vzor vznikne na rubu místo na lícové straně tkanice. Důvodem může být záměna S a Z navlečení, špatná počáteční pozice nebo tkaní opačným směrem, než určuje návod. Neexistuje totiž jednotný způsob psaní návodů. Většinou sice písmena S a Z popisují směr nití procházejících karetkou, ale ve výjimečných případech mohou popisovat pozici karetky na napnutých nitích, což je opačně. Dírky jsou na karetkách standardně označovány písmeny A až D ve směru hodinových ručiček, jenže tento směr záleží na tom, zda se na karetku díváte zleva nebo zprava. Některé návody mají u sebe vysvětlivky, aby nemohlo dojít k omylům, ale u vzorů vytvořených v softwaru na generování vzorů (např. GTT) a následně sdílených na internetu tyto vysvětlivky chybí, protože se předpokládá, že uživatelé již jejich pravidla znají.
Proto považuji za důležité nenaučit se pouze pouze slepě následovat návody, ale hlouběji pochopit princip tkaní a to, jak vzory na karetkách vznikají:
Při otáčení karetkami se nitě v otvorech každé karetky stáčejí do kroucené šňůrky a teprve útek spojuje tyto jednotlivé šňůrky do ploché tkanice. Podle směru navlečení a otáčení karetky vzniká šňůrka se zákrutem S nebo Z.
Směr zákrutu hraje v karetkovaných vzorech stejně důležitou roli jako barvy. (Vzhledem k existenci jednobarevných vzorů možná i důležitější.) Bez ohledu na směr tkaní (zda tkáte od sebe nebo k sobě) platí pravidlo, že karetka otáčená dopředu vytvoří opačný zákrut, než je její navlečení, a při otáčení dozadu vznikne zákrut shodný se směrem jejího navlečení. Pro přehlednost to uvádím ještě v tabulce:
Navlečení S
|
Navlečení Z
| |
| Otáčení dopředu |
Z
|
S
|
| Otáčení dozadu |
S
|
Z
|
Zapamatování tohoto pravidla považuji za vůbec nejdůležitější věc pro pochopení vytkávaných vzorů na karetkách a pro opravování případných chyb.
Zároveň se v něm skrývá ještě jedno tajemství: Stejného výsledku jako změnou otáčení karetek lze docílit i změnou směru jejich navlečení. To neznamená, že byste měli vyvléknout všechny nitě z karetky a navléci je opačným směrem. Stačí navlečenou karetku překlopit podél podélné osy, takže nitě původně běžící zleva doprava nyní směřují zprava doleva nebo naopak.
Osobně dávám ve vzorech přednost změnám otáčení, ale vím, že jsou lidé, kteří místo toho karetky překlápějí a pak otáčejí všemi najednou jedním směrem. Nicméně i já překlápění využívám, a to u okrajových karetek.
Při změnách směru otáčení vznikají na okraji tkanice nevzhledná "ouška" z delších úseků osnovních nití neprovázaných útkem. Proto se bez ohledu na vzor snažím otáčet krajními karetkami stále stejným směrem. Jenže tím se osnovní nitě na vzdálenější straně karetek také kroutí do šnůrek a následně brání posouvání karetek podél osnovy, jak tkaní přibývá.
Prvním řešením, které každého napadne, je jednou za čas odvázat zadní konec osnovy a šňůrky rozmotat. Hodně štěstí, pokud máte několikametrovou osnovu a navíc z chlupaté vlny!
Druhá možnost je začít otáčet karetkami opačným směrem. Pokud to není často, tak si té drobné změny ve struktuře tkanice málokdo všimne a jedno "ouško" na okraji tkanice jednou za čtvrt metru také nevadí tolik, jako když se vyskytuje každých pár centimetrů. (Nehledě na to, že se mu lze zcela vyhnout, když po změně směru otočíte krajní karetkou o 180° místo o 90°.) Z vlastní zkušenosti však vím, že když člověk delší dobu otáčí karetky jedním směrem, zvykne si a pak po změně směru zapomene, že je má otáčet opačně. Zatímco se hlava soustředí na centrální vzor, u krajních karetek ruce bezmyšlenkovitě provedou zažitý pohyb. A místo jednoho "ouška" jich najednou máte několik za sebou, jak opakovaně měníte směr otáčení, když si svou chybu uvědomíte, a nebo ztratíte čas páráním, když se s chybou nesmíříte a chcete ji napravit.
Proto považuji za nejvýhodnější třetí řešení: Místo změny směru otáčení krajních karetek je překlopte. Pak můžete pokračovat v otáčení stejným směrem, na který jste si zvykli, ale zákrut se změní a zamotané šňůrky na druhém konci osnovy se samy začnou rozmotávat.
Že tkanice s občasnými změnami směru zákrutu u krajních karetek není tak hezká jako zcela bez nich? Jak jsem psala výše, málokdo kromě tvůrce si jich všimne. A pokud tkáte něco pro účely living history, tak už bych to vůbec neřešila. Na celé řadě dochovaných tkanic jsou tyto změny také viditelné - ať již jen u okrajových karetek (např. lem ze St. Maurice) nebo v celé šíři tkanice (v případě navlékaných vzorů a jednobarevných tkanic).
Přesto vám prozradím, že existují i metody, jak se nežádoucím změnám zákrutu vyhnout bez nutnosti odvazovat celou osnovu. Ale o tom až někdy příště nebo na některém z mých kurzů.
Zároveň se v něm skrývá ještě jedno tajemství: Stejného výsledku jako změnou otáčení karetek lze docílit i změnou směru jejich navlečení. To neznamená, že byste měli vyvléknout všechny nitě z karetky a navléci je opačným směrem. Stačí navlečenou karetku překlopit podél podélné osy, takže nitě původně běžící zleva doprava nyní směřují zprava doleva nebo naopak.
Osobně dávám ve vzorech přednost změnám otáčení, ale vím, že jsou lidé, kteří místo toho karetky překlápějí a pak otáčejí všemi najednou jedním směrem. Nicméně i já překlápění využívám, a to u okrajových karetek.
Při změnách směru otáčení vznikají na okraji tkanice nevzhledná "ouška" z delších úseků osnovních nití neprovázaných útkem. Proto se bez ohledu na vzor snažím otáčet krajními karetkami stále stejným směrem. Jenže tím se osnovní nitě na vzdálenější straně karetek také kroutí do šnůrek a následně brání posouvání karetek podél osnovy, jak tkaní přibývá.
Prvním řešením, které každého napadne, je jednou za čas odvázat zadní konec osnovy a šňůrky rozmotat. Hodně štěstí, pokud máte několikametrovou osnovu a navíc z chlupaté vlny!
Druhá možnost je začít otáčet karetkami opačným směrem. Pokud to není často, tak si té drobné změny ve struktuře tkanice málokdo všimne a jedno "ouško" na okraji tkanice jednou za čtvrt metru také nevadí tolik, jako když se vyskytuje každých pár centimetrů. (Nehledě na to, že se mu lze zcela vyhnout, když po změně směru otočíte krajní karetkou o 180° místo o 90°.) Z vlastní zkušenosti však vím, že když člověk delší dobu otáčí karetky jedním směrem, zvykne si a pak po změně směru zapomene, že je má otáčet opačně. Zatímco se hlava soustředí na centrální vzor, u krajních karetek ruce bezmyšlenkovitě provedou zažitý pohyb. A místo jednoho "ouška" jich najednou máte několik za sebou, jak opakovaně měníte směr otáčení, když si svou chybu uvědomíte, a nebo ztratíte čas páráním, když se s chybou nesmíříte a chcete ji napravit.
Proto považuji za nejvýhodnější třetí řešení: Místo změny směru otáčení krajních karetek je překlopte. Pak můžete pokračovat v otáčení stejným směrem, na který jste si zvykli, ale zákrut se změní a zamotané šňůrky na druhém konci osnovy se samy začnou rozmotávat.
Že tkanice s občasnými změnami směru zákrutu u krajních karetek není tak hezká jako zcela bez nich? Jak jsem psala výše, málokdo kromě tvůrce si jich všimne. A pokud tkáte něco pro účely living history, tak už bych to vůbec neřešila. Na celé řadě dochovaných tkanic jsou tyto změny také viditelné - ať již jen u okrajových karetek (např. lem ze St. Maurice) nebo v celé šíři tkanice (v případě navlékaných vzorů a jednobarevných tkanic).
Přesto vám prozradím, že existují i metody, jak se nežádoucím změnám zákrutu vyhnout bez nutnosti odvazovat celou osnovu. Ale o tom až někdy příště nebo na některém z mých kurzů.