Rekonstrukce tkanic E32132 a E32095 z Louvre - svědectví rubu

Již minulý experiment ukázal, jak je pro přesnou rekonstrukci důležité vidět i rubovou stranu tkanice. Vzory, o kterých budu psát dnes, to dokazují ještě lépe. Na první pohled z líce totiž vypadají jako zhotovené stejnou technikou, avšak jejich rubové strany se výrazně liší. 

Nejprve se budu věnovat vzoru z fragmentu E32132. Vzor se podobá jiné tkanici z Antinoé (nacházející se v Lyonském muzeu), kterou analyzovala Silvia "Aisling" Ungerechts. Podle její rekonstrukce byla tkanice zhotovena na dvoudírkových karetkách s jednou červenou a jednou žlutou nití. Jenže na tkanici uložené v Louvre se na červeném pozadí střídají žluté křížky s bílými. Jak dostat do vzoru třetí barvu? První sada experimentů jasně dokázala, že červená nit musí vždy být proti jedné ze světlých nití.

 
V originální tkanici prochází osnovní nitě pouze nad jedním útkem, proto bylo nutné postavit vzorovací karetky s tímto navlečením na špičku a útek provlékat po každé otočce horním i dolním prošlupem. I když se toto provedení blíží originálu nejvíc, stále ještě nebylo přesné, protože vzor vyžadoval u některých karetek otáčky o 180°, které na rubu způsobily výměnu barev navíc. Podobnost se vzorem z Lyonu mě nakonec přivedla na myšlenku použít místo devíti karetek se čtyřmi nitěmi osmnáct karetek se dvěma nitěmi, přičemž liché a sudé karetky jsou proti sobě pootočeny o 90°:

Stoosmedesátistupňovým otáčkám jsem se tím nevyhnula, ale odpadlo kroucení žluté a bílé nitě kolem sebe a výsledek se podobá originálu mnohem víc. Jediné, co se mi nepodařilo zcela vyladit, je sklon karetek, aby se všechny čtverečky v každé pětici dotýkaly rohy bez současných mezer. 

Ve sbírkách Louvru se nicméně nachází ještě jedna tkanice s podobným vzorem na líci - a naprosto odlišným rubem (E32133). Ale vzhledem k tomu, že tento vzor tvoří pouze jednu část tkanice, jejíž fotografie není příliš detailní, zatím jsem se o její rekonstrukci nepokusila. 

Místo toho jsem se věnovala jiným rekonstrukcím, až došlo na vzor z fragmentů E32095, E29584, E31899, E32019 (a pravděpodobně i E29641). Vzhledem k tomu, že tento vzor vykazuje podobné znaky jako E32132 (střídající se motivy dvou barev, osnovní nitě nad jedním útkem), navlékla jsem nejprve karetky stejným způsobem, ale po utkání několika centimetrů jsem si všimla, že rubová strana viditelná na fragmentu E29584 vypadá úplně jinak. Jako první mě při pohledu na delší úseky nití na rubu napadlo, že byl útek provlékán pouze horním prošlupem. Avšak nový pokus ukázal, že vynechání dolního prošlupu prodlouží flotující nitě na rubu příliš. 

Jak tedy docílit delších flotujících úseků než u dvouprošlupového tkaní a kratších než při vynechání dolního prošlupu, a navíc ve správné barevné kombinaci? Detailnější prohlídka muzejních fotografií navíc odhalila, že ačkoliv v motivech na líci vedou osnovní nitě zřetelně pouze přes jednu útkovou niť jako u E32132, mezi motivy flotují červené nitě déle. Nebudu se tentokrát rozepisovat o všech slepých uličkách, které jsem vyzkoušela, a rovnou odhalím své řešení: otáčky o 45°! V prvním kroku stojí karetky na špičce a útek je provlečen horním prošlupem, pak se karetkami pootočí o 45° (dopředu nebo dozadu, jak vyžaduje vzor), takže nyní stojí na hraně, a útek se provlékne v opačném směru centrálním prošlupem, pak se otočí o dalších 45° opět na špičku a jsme opět u kroku jedna. 

Možná, že 45°otáčky vysvětlí i rozdíl rubových stran E32132 a E32133. Možná byla pro E32133 použita ještě zcela jiná technika. Každopádně mě tato série experimentů vede k zamyšlení, kolik vzorů rekonstruovaných jen podle lícové strany je ve skutečnosti správně?

PS: Tak jsem se radovala nad vyřešením problému předčasně. Jedno opakování vzoru E32095 a spol. je dlouhé 20 otáček. Moje vychází 24. :-( Takže se bude v experimentování pokračovat.