Rekonstrukce vzoru z tkanice E32036 v Louvre - pokračování
I po přiznání porážky mi záhadný vzor z minulého článku dál ležel v hlavě, a proto jsem se k němu po několika dnech vrátila.
Pokus 6: 6 trojúhelníkových karetek, všechny se dvěma modrými a jednou světlou nití (+ okraje tvořené čtvercovými karetkami)
Doufala jsem, že se použitím trojúhelníkových karetek vyhnu otázce, na kterou jsem nedokázala odpovědět na konci pátého pokusu. (Kterou nit odstranit v krajní karetce?) Nakonec v rámci tohoto experimentu na trojúhelníkových karetkách vznikly tři malé podpokusy.
V levé části obrázku směřovaly karetky mezi otáčkami hrotem dolů, takže dvě osnovní nitě vedly nad útkem a jedna pod ním, uprostřed a vpravo karetky směřovaly hrotem nahoru, takže nad útkem vedla jedna osní nit a dvě pod ním. Vlevo a uprostřed byly karetky před změnou směru otáčení otočeny jednou do kola stejně jako v předchozích pokusech se čtvercovými karetkami. Jenže v případě trojúhelníkových karetek to znamenalo pouze tři otočky, a žluté kosočtverce jsou kvůli tomu hned za sebou, neoddělené modrou plochou. Při otáčení 4x tam a 4x zpátky (pravá část fotografie) vypadají kosočtverce i ornamenty na rubu podobně jako na originální tkanici, ale kvůli přetočení o více než 360° vyrostly žluté tečky po stranách mezi kosočtverci na líci do malých trojúhelníků. Tohle všechno dokazuje, že tkanice nemohla být vyrobena na trojúhelníkových karetkách, ale na čtvercových karetkách otáčených 4x tam a 4x zpátky. Tvar kosočtverce také potvrdil nezbytnost prázdné dírky pro vytvoření šestiúhelníků neboli kosočtverců s "oušky".
Pokus 7: 8 karetek (4 se čtyřmi nitěmi a 4 se dvěma nitěmi)
Stále mi vrtal hlavou ten rozdíl rubových stran a také se mi nezdálo, že by ve vzoru byly jen dvě karetky se třemi nitěmi (jedna v každé polovině) obklopené ostatními karetkami se čtyřmi nitěmi. Kombinace dvou- a čtyřniťových karetek by mi přišla logičtější. Proto jsem se rozhodla nahradit karetku se třemi nitěmi dvěma karetkami se dvěma nitěmi, z nichž ta blíže středu bude navlečena jednou světlou a jednou tmavou nití a karetka blíže okraji bude mít obě nitě tmavé. Pokus č. 1 s osmi karetkami byl jediný, kde se rozmístění bílých čárek na rubu podobalo originálu, jenže v jednom místě vzoru viditelně obsahoval o niť víc, čemuž jsem se nyní chtěla vyhnout tím, že jednobarevná karetka bude mít jen dvě nitě v opačných polohách než sousední karetka se dvě nitěmi.
Výsledná tkanice se hodně podobala tkanicím se šesti karetkami (pokusy č. 4 a 5), ale drobnější rozdíly jsem nebyla schopná rozeznat kvůli rozdílnému utahování vzorků a kvůli tomu, že jsem tentokrát vynechala okrajové karetky.
Pokus 8: zopakování pokusů 7 a 5, jiná příze
Vrátila jsem se k bavlně, protože navzdory její tenkosti jsou na ní některé detaily díky hladkému povrchu vidět lépe než na chlupaté vlně, a také proto, že se mi zdálo, že jsem na žádné vlněné tkanici nebyla schopná docílit efekt "oušek" tak dobře jako na bavlněné (pravděpodobně opět kvůli rozdílnému povrchu obou přízí).
Po pár centimetrech tkaní na karetkách navlečených jako při pokusu 7 jsem odstranila obě karetky se dvěma modrými nitěmi a jednu nit z každé z nich jsem navlékla do sousední dvouniťové karetky. Tím jsem se vrátila k navlečení z pokusu 5, ale zopakování obou pokusů na té samé osnově ihned za sebou mi zaručilo, že výsledný vzhled nebude ovlivněn rozdílným utahováním a dalšími faktory.
Nejvýraznější rozdíl mezi oběma verzemi je na rubové straně, v postranních trojúhelnících mezi centrálními kosočtverci ohraničenými světlými body. V levé části obrázku (6 karetek jako v pokusu 5) se uprostřed těchto trojúhelníků nachází jedna modrá nitka, zatímco vpravo (8 karetek jako v pokusu 7) dvě. Ale k vytvoření výraznější mezery mezi centrální pěticí světlých bodů a dvojicí při okraji, jaká je vidět na originální tkanici, to nevedlo. Z nějakého mě neznámého důvodu jsou "ouška" kosočtverců na lícové straně výraznější na karetce se třemi nitěmi (vlevo) než se dvěma (vpravo). Druhým rozdílem patrným na líci jsou útky výrazněji prosvítající mezi vzorovacími a okrajovými karetkami. Vzhledem k tomu, že na originální tkanici okrajové karetky chybí, je tento poslední rozdíl k ničemu. Ale kvůli kosočtvercům s výraznými "oušky" na líci a jedné niti v trojúhelnících na rubu se přikláním ke správnosti šestikaretkové verze (pokus 5).
Pokus 9 - finální rekonstrukce:
V úvodu minulého příspěvku jsem se zmínila, že pro mě bylo jednodušší pracovat se symetrickým motivem, ačkoliv se bílá nit v krajní karetce objevuje jen na jedné straně. Po (pravděpodobném) rozluštění centrální části vzoru nastal čas zaměřit se na tento i další detaily. Nejenže na druhé straně světlá nit chybí, ale karetka, která by ji měla obsahovat, je navlečená opačným směrem. Přibližně uprostřed fragmentu se vedle ní nachází krátký úsek nití z dalších dvou karetek, kde se sice bílé nitě nacházejí, ale nikoliv symetricky k opačné straně, nýbrž ve stejných pozicích jako bílé nitě tvořící "ušaté kosočtverce". To znamená, že celý vzor původní tkanice mohl vypadat třeba takto:
Je však možné, že tkanice byla tvořena mnohem širším vzorem, ze kterého se zachovala jen malá část. Hnědé okraje jsem použila ne proto, že si myslím, že tuto barvu měly, ale protože "archeologická hnědá" může reprezentovat jakoukoliv barvou. (Nicméně útek na původní tkanici hnědý je, takže volba této barvy také pomohla úhlednosti okrajů.)
Zmenšování motivů v průběhu ukázky bylo způsobeno použitím různých útků. na začátku (vlevo) jsem použila stejné nitě jako na osnovu, ale i když jsem si dávala záležet na silném přirážení útku, nedařilo se mi docílit správných proporcí motivů. Protože lněné nitě, které mám k dispozici, jsou podobně silné jako tyto vlněné, rozmotala jsem vlněnou dvojnitku na jednonitky. S jednonitkovým útkem vypadala tkanice už mnohem lépe, ale snadno se trhal. Na fotografii originálu je vidět, že hnědý útek byl dvojitý, ale nejde rozeznat, jestli mají jednotlivé prameny zákrut. Používali Egypťané při tkaní koňské žíně, jako to známe ze střední a severní Evropy? Ale dvojité koňské žíně nebudou o moc tenčí než původně použitá nit. Co bych mohla použít jiného, než se uchýlím k moderním umělým vláknům? V mém okolí nikdy není nouze o vypadlé vlasy. Neúmyslně už byly přitkané či připletené do spousty mých projektů, takže jsem je tentokrát pro změnu použila záměrně. Jenže mám vlasy hodně jemné, a proto se útek tvořený dvěma vlasy ukázal být pro účely této tkanice až příliš tenký.
Nicméně tento poslední experiment jasně ukázal, jak je pro tento vzor důležité, aby byl útek výrazně tenčí než osnova (ať už je z jakéhokoliv materiálu).