Šicí odbočka do raného středověku

Na jaře jsem se přichomýtla k testování jednoho karetkovaného vzoru pro druhou knihu o tkanicích z Osebergu od Bente Skogsaas, a ačkoliv obvykle pořizovacími záchvaty "Tohle prostě musím mít!" netrpím, tentokrát jsem si ho musela (v zjednodušené verzi) vyrobit i pro sebe. A jelikož se vzor se nehodil do žádného období, pro které již mám historické kostýmy (doba železná, vrcholný středověk, renesance), nezbylo mi než kvůli touze po tomto lemu ušít celé nové šaty. 

Původní myšlenka byla vyrobit oděv se stejnou datací jako osebergský pohřeb, ale střihem odpovídající našemu prostředí. (Podobnost vzorů napříč Evropou je doložena na řadě případů, např. vyšívaná látka z hrobu sv. Ludmily je zdobena vzorem "dračích hlaviček" známých ze Skandinávie či Irska.) Avšak navzdory dobře zdokumentovaným velkomoravským šperkům a textilním fragmentům dokumentujícím používané vazby jsou naše znalosti o celkovém vzhledu tehdejších oděvů (zejména ženských) dost chabé a navíc spíše spekulativní. Naštěstí srovnání byzantských fresek a iluminací ze středověkých rukopisů 11. a 12. století ukazuje na značnou konzervativnost oděvu v průběhu těchto staletí. Proto jsem se rozhodla inspirovat nejčastěji zobrazovaným typem ženského oděvu z pozdějších rukopisů: spodní košile s rukávy tak dlouhými, že v oblasti zápěstí tvoří faldy (extrémně dlouhé rukávy mělo i pohřební roucho královny Bathildy (7. st., Francie), takže je to opět něco, s čím se lze setkat napříč Evropou i staletími), svrchní šaty s kratšími a širšími (ale ne trychtýřovitě rozšířenými!) rukávy a samozřejmě zavití. Má snaha použít nejčastější střih oděvu bez módních výstřelků však vzala za své kvůli rozmanitost tvarů výstřihů. Nastalo vybírání. Kulaté výstřihy mám u většiny středověkých šatů. Chtělo by to něco jiného. Výstřihy ve tvaru T nemám ráda kvůli problematickému začišťování nejnižšího bodu výstřihu a následnému nepřiléhání bočních stran. (Navíc jsem tento tvar zvolila u spodních šatů. Výše uvedeným problémům jsem se vyhnula sešitím předního dílu ze dvou polovin.) Výstřih do V příliš asociuje pozdní středověk... Pak jsem na několika iluminacích a jednom sousoší našla výstřih ve tvaru V s konvexními stranami, který probudil mou zvědavost. Všechny příklady sice pocházejí až z 12. století, ale to může být způsobeno i tím, že na starších zobrazeních mají ženy rozměrné zavití, které jim kryje i ramena.

1. Angers, 2. Paříž, 3. neznámý zdroj, 4. Chartres

Napadlo mě, že tento na pohled komplikovaný tvar může mít zcela jednoduché vysvětlení a rozhodla jsem se svoji teorii ověřit v praxi. (Vedlejší důsledek tohoto rozhodnutí bylo zdvojnásobení délky tkanice potřebné na lemy. Původně měly být olemovány pouze rukávy, protože výstřih stejně nebude pod zavitím vidět. Proč já si vždycky všechno tak komplikuju?)  

Vzhledem k tomu, že se na historických akcích obvykle prezentuji jako řemeslnice - tkadlena, moje dosavadní kostýmy odpovídají oděvu středních vrstev. Tentokrát mi ale bylo jasné, že kvůli ozdobnému lemu budu aspirovat výše. Proto jsem jako materiál na svrchní šaty zvolila jemný vlněný kepr modré barvy a na podšívku velmi jemné vlněné plátno. Vím, že odstín královské modři je příliš jasný na to, aby byl dosažen borytem nebo indigem, ale musela jsem vzít za vděk tím, co jsem měla ve svém skladu látek k dispozici. (Možná časem odpářu lemy a šaty lehce přibarvím, aby měly věrohodnější barvu.) Lem je utkán z jehněčí vlny o síle Nm 15/2. V porovnání s jemnou látkou šatů vypadá hrubě, také původní vikingská tkanice byla tkána z tenčích nití (přibližně 20/2), ale já měla na výběr jen mezi 15/2 a 28/2, a ačkoliv obvykle prosazuji používání tenkých vlněných pro rekonstrukce, tentokrát jsem raději zvolila silnější variantu. I tak trvalo utkání metru a půl tkanice celou věčnost.

Střih se jako u většiny středověkých oděvů skládá z obdélníků doplněných o postranní klíny. Dekolt jsem vystřihla do tvaru obyčejného V - příliš širokého, jak se později ukázalo. K dotvarování došlo přišitím lemu: Vzadu a po stranách krku je lem přišit k okraji šatů, teprve na hrudi se postupně přesouvá na povrch látky a končí s oběma konci umístěnými rovnoběžně vedle sebe. Našití rovného pruhu k výstřihu zaoblenému v oblasti ramen mělo za následek jeho zvednutí a přilehnutí ke stranám krku, jak je také vidět na některých výše uvedených iluminacích, i na dalších zobrazeních klasického V-výstřihu, vzniklého překřížením nebo zastřižením konců lemu pod úhlem, zatímco oblouček vznikl jejich paralelním zakončením. Každopádně se jedná mnohem jednodušší způsob než tvarování širokého lemu kolem kulatého výstřihu nebo výstřihu ve tvaru T. 

Jediný problém v mém případě vznikl kvůli příliš širokému výstřihu, protože lem místo přilehnutí ke krku nehezky odstával. Protože jsem si střih nevyzkoušela nanečisto, musela jsem zaimprovizovat a zúžit zadní stranu výstřihu pomocí skladu. (Naštěstí to závoj schová. 😁 )