Kompromisy mezi historickou věrností a zákazníkovým očekáváním
Vrcholný středověk byl sice zlatým věkem rytířské kultury a vznešené gotické architektury, ale tkaní na karetkách mělo svůj zenit již za sebou. Zatímco nad pestrostí vzorů a širokou škálou tkalcovských technik v období stěhování národů a raného středověku zůstává rozum stát, ve vrcholném a pozdním středověku dominuje vytkávání vzorů přídavným útkem (tzv. brokátování), doplněné jednobarevnými tkanicemi nebo velmi prostými vzory. Alespoň ve střední a západní Evropě. Na severovýchodě (Skandinávie, Pobaltí, Rusko) se složitější vytkávané vzory udržely déle a v některých oblastech přežily až do nedávné minulosti, kdy většina Evropy na tkaní na karetkách zcela zapomněla.
Někdo jako já, kdo předvádí tkaní na karetkách na historických akcích zaměřených převážně na období 13.-14. století, tak stojí před nelehkou volbou. Brokátované tkanice v kombinaci hedvábí a zlatých nití sice vypadají velmi efektně, avšak jejich výroba je piplavá, na pohled nudná, a pokud je tkáte i na prodej, tak takřka nezaplatitelná. Jednobarevné tkanice nebo obyčejné proužky zase diváka tolik nazaujmou. (Kupujícího také ne, nehledě na to, že si tyto jednoduché tkanice dokáže vyrobit i začátečník, tak proč by je kupoval.)
U konkurence se v těchto případech často setkávám s kopiemi vzorů ze starších obdobích nebo naopak moderními kreacemi. K obojímu mám své výhrady, a proto jsem se rozhodla vydat jiným směrem. Snažím se najít střední cestu mezi přesným kopírováním historických nálezů, protože pak by vzhledem k jejich malému množství byla naše LH scéna plochá a nesmyslně uniformní, a názorem, že "karetkování je středověká technika, a proto jakákoliv karetkovaná tkanice je vhodným doplňkem středověkého kostýmu".
Na druhé tkanici odshora byl použit vzor z tkanice pocházející z 14. století z Pobaltí, ostatní tři vzory jsou moje vlastní, avšak inspirované středověkými výšivkami a dalšími dekoracemi, kde se často vyskytují motivy rozvilin a křížků.
Dále se pro zachování středověkého dojmu snažím při tkaní dodržovat několik pravidel:
1. V první řadě jako materiál nepoužívám běžně dostupné vlněné příze určené na pletení, ale mnohem tenčí vlněné nitě, aby výsledná dostava odpovídala originálním tkanicím z tohoto období. (Tkanice na obrázku byly vyrobeny na 10 až 18 karetkách a mají šířku od 6 do 12 mm. Jejich útková dostava se pohybuje kolem 8-10 nití/cm.)
2. Používám přírodně barvené příze nebo chemicky barvené příze v odstínech dosažitelných přírodními postupy. V minulosti se používaly i některé kombinace barev, které nám přijdou divoké, na druhou stranu se nepoužívaly v současnosti dost populární "stínované" efekty.
3. Snažím se (i když ne vždy se mi to podaří) zachovat správný poměr mezi osnovní a útkovou dostavou. V případě karetek navlečených čtyřmi nitěmi je to obvykle 4:1 (tj. stejný počet karetek a prohozů útkem na 1 cm) nebo je tento poměr vyšší ve prospěch útku (zejména u hedvábných brokátovaných, tkanic). Naproti tomu u většiny moderních výrobků je tento poměr posunut ve prospěch osnovy. Zjednodušeně řečeno, moderní tkadleny málo přirážejí útek, čímž si sice usnadňují a urychlují práci, ale ve výsledku jsou jejich vzory protažené do délky, zatímco při dodržení výše uvedeného poměru směřují diagonály pod úhlem 45°.
4. Beru v potaz různé karetkovací techniky a jejich rozšíření v prostoru a čase. Např. nepoužiji pro vrcholný středověk flotování, které zatím známe pouze z 6.-10 století. Ale přestože od nás ze střední Evropy neznáme ze středověku techniku označovanou jako "hochdorfská" nebo "pebble weave", dovolila jsem si ji použít, protože nálezy rozptýlené po celé Evropě napříč mnoha staletími svědčí o jejím širokém rozšíření.
Je mi jasné, že ne každý se mnou bude souhlasit, ale zastávám názor, že historické karetkování není jen o karetkování a o vzorech, ale i o řadě drobných detailů, které mohou podpořit nebo zkazit autentický dojem.
Někdo jako já, kdo předvádí tkaní na karetkách na historických akcích zaměřených převážně na období 13.-14. století, tak stojí před nelehkou volbou. Brokátované tkanice v kombinaci hedvábí a zlatých nití sice vypadají velmi efektně, avšak jejich výroba je piplavá, na pohled nudná, a pokud je tkáte i na prodej, tak takřka nezaplatitelná. Jednobarevné tkanice nebo obyčejné proužky zase diváka tolik nazaujmou. (Kupujícího také ne, nehledě na to, že si tyto jednoduché tkanice dokáže vyrobit i začátečník, tak proč by je kupoval.)
U konkurence se v těchto případech často setkávám s kopiemi vzorů ze starších obdobích nebo naopak moderními kreacemi. K obojímu mám své výhrady, a proto jsem se rozhodla vydat jiným směrem. Snažím se najít střední cestu mezi přesným kopírováním historických nálezů, protože pak by vzhledem k jejich malému množství byla naše LH scéna plochá a nesmyslně uniformní, a názorem, že "karetkování je středověká technika, a proto jakákoliv karetkovaná tkanice je vhodným doplňkem středověkého kostýmu".
Na druhé tkanici odshora byl použit vzor z tkanice pocházející z 14. století z Pobaltí, ostatní tři vzory jsou moje vlastní, avšak inspirované středověkými výšivkami a dalšími dekoracemi, kde se často vyskytují motivy rozvilin a křížků.
Dále se pro zachování středověkého dojmu snažím při tkaní dodržovat několik pravidel:
1. V první řadě jako materiál nepoužívám běžně dostupné vlněné příze určené na pletení, ale mnohem tenčí vlněné nitě, aby výsledná dostava odpovídala originálním tkanicím z tohoto období. (Tkanice na obrázku byly vyrobeny na 10 až 18 karetkách a mají šířku od 6 do 12 mm. Jejich útková dostava se pohybuje kolem 8-10 nití/cm.)
2. Používám přírodně barvené příze nebo chemicky barvené příze v odstínech dosažitelných přírodními postupy. V minulosti se používaly i některé kombinace barev, které nám přijdou divoké, na druhou stranu se nepoužívaly v současnosti dost populární "stínované" efekty.
3. Snažím se (i když ne vždy se mi to podaří) zachovat správný poměr mezi osnovní a útkovou dostavou. V případě karetek navlečených čtyřmi nitěmi je to obvykle 4:1 (tj. stejný počet karetek a prohozů útkem na 1 cm) nebo je tento poměr vyšší ve prospěch útku (zejména u hedvábných brokátovaných, tkanic). Naproti tomu u většiny moderních výrobků je tento poměr posunut ve prospěch osnovy. Zjednodušeně řečeno, moderní tkadleny málo přirážejí útek, čímž si sice usnadňují a urychlují práci, ale ve výsledku jsou jejich vzory protažené do délky, zatímco při dodržení výše uvedeného poměru směřují diagonály pod úhlem 45°.
4. Beru v potaz různé karetkovací techniky a jejich rozšíření v prostoru a čase. Např. nepoužiji pro vrcholný středověk flotování, které zatím známe pouze z 6.-10 století. Ale přestože od nás ze střední Evropy neznáme ze středověku techniku označovanou jako "hochdorfská" nebo "pebble weave", dovolila jsem si ji použít, protože nálezy rozptýlené po celé Evropě napříč mnoha staletími svědčí o jejím širokém rozšíření.
Je mi jasné, že ne každý se mnou bude souhlasit, ale zastávám názor, že historické karetkování není jen o karetkování a o vzorech, ale i o řadě drobných detailů, které mohou podpořit nebo zkazit autentický dojem.