Kvetoucí kotníky
„Co dělají hodiny na punčochách?“ podiví se našinec, když v anglických popiscích muzejních exponátů narazí na stockings with clocks nebo clocked stockings.
Nejedná se o žádné hodiny, ale vyšívané nebo vyplétané vzory nad nebo po stranách kotníkových klínů (gussets). Němčina na rozdíl od angličtiny nerozlišuje funkční kotníkový klín, sloužící k lepšímu tvarování punčochy/ponožky na noze, od jeho výzdoby a oboje nazývá stejně: Zwickel (= klín). Pozornosti českých obrozenců tato drobná paráda v oblasti kotníků unikla, a proto se pro ni i dnes, v těch vzácných případech, kdy někomu vůbec stojí za zmínku, používá termín cvikl.
Ze západní a severní Evropy známé velké množství zachovaných punčoch i obrazů dokumentujících tuto módu od 17. do 19. století. Vysoký počet zachovaných (a prozkoumaných) punčoch z 1. poloviny 17. století na našem území ukazuje, že zde v této době převládaly punčochy s hladkými kotníkovými klíny. Pouze v jediném případě byly hrany klínu zvýrazněny jednoduchou výšivkou řetízkovým stehem. Z pozdějšího období (2. pol. 17. st.- 18. st.) jsem zatím v českých a moravských muzeích viděla pouze dvoje ručně a jedny strojově pletené punčochy s obrace vyplétanými cvikly. Po pestrých výšivkách ani stopy. Také naše obrazové galerie jsou na důkazy cviklů dost chudé. Občas se vyskytne jemně načrtnutá linie vysokého klínu, ale jediný, aspoň částečně rozeznatelný vzor jsem našla na obraze bez přímého vztahu k Čechám:
Lišila se punčochová móda u nás od západní Evropy, nebo se to mi tak jenom jeví kvůli nedostatku prozkoumaného materiálu? Vzhledem k tomu, jak jsme vůči západní Evropě pozadu s digitalizací muzejních sbírek, nezbývá než osobně navštěvovat všechny zámky a galerie, což je nad možnosti jednoho člověka.
Ukončení karantény v kombinaci s přetrvávající zahraniční nejistotou způsobí, že spousta našinců využije léto (nebo přinejmenším jeho počátek) k výletům po českých a moravských památkách. Pokud mezi obdivováním všech jejich krás věnujete trochu pozornosti i punčochám na vystavovaných portrétech a napíšete mi, kde je na nich k vidění víc než jen jednolitá jednobarevná plocha, budu vám nesmírně vděčná.
Nejedná se o žádné hodiny, ale vyšívané nebo vyplétané vzory nad nebo po stranách kotníkových klínů (gussets). Němčina na rozdíl od angličtiny nerozlišuje funkční kotníkový klín, sloužící k lepšímu tvarování punčochy/ponožky na noze, od jeho výzdoby a oboje nazývá stejně: Zwickel (= klín). Pozornosti českých obrozenců tato drobná paráda v oblasti kotníků unikla, a proto se pro ni i dnes, v těch vzácných případech, kdy někomu vůbec stojí za zmínku, používá termín cvikl.
Ze západní a severní Evropy známé velké množství zachovaných punčoch i obrazů dokumentujících tuto módu od 17. do 19. století. Vysoký počet zachovaných (a prozkoumaných) punčoch z 1. poloviny 17. století na našem území ukazuje, že zde v této době převládaly punčochy s hladkými kotníkovými klíny. Pouze v jediném případě byly hrany klínu zvýrazněny jednoduchou výšivkou řetízkovým stehem. Z pozdějšího období (2. pol. 17. st.- 18. st.) jsem zatím v českých a moravských muzeích viděla pouze dvoje ručně a jedny strojově pletené punčochy s obrace vyplétanými cvikly. Po pestrých výšivkách ani stopy. Také naše obrazové galerie jsou na důkazy cviklů dost chudé. Občas se vyskytne jemně načrtnutá linie vysokého klínu, ale jediný, aspoň částečně rozeznatelný vzor jsem našla na obraze bez přímého vztahu k Čechám:
 |
| Detail z portrétu Františka Štěpána Lotrinského, zámek Brandýs n. L. |
Lišila se punčochová móda u nás od západní Evropy, nebo se to mi tak jenom jeví kvůli nedostatku prozkoumaného materiálu? Vzhledem k tomu, jak jsme vůči západní Evropě pozadu s digitalizací muzejních sbírek, nezbývá než osobně navštěvovat všechny zámky a galerie, což je nad možnosti jednoho člověka.
Ukončení karantény v kombinaci s přetrvávající zahraniční nejistotou způsobí, že spousta našinců využije léto (nebo přinejmenším jeho počátek) k výletům po českých a moravských památkách. Pokud mezi obdivováním všech jejich krás věnujete trochu pozornosti i punčochám na vystavovaných portrétech a napíšete mi, kde je na nich k vidění víc než jen jednolitá jednobarevná plocha, budu vám nesmírně vděčná.