Pletený poklad ze šporkovské hrobky v Kuksu
Další poklady však zůstávají před očima běžných turistů skryty. Ale to předbíhám...
Celý areál Kuksu (ke kterému patříval ještě zámek zbořený po požáru v 19. st.) nechal postavit hrabě František Antonín Špork (1662-1738), významný mecenáš, vydavatel a sběratel umění. Při pohledu na tu velkolepou nádheru asi málokoho napadne, že se otec Františka Antonína narodil jako prostý sedlák. Leč taková je pravda. Pouze vojenská kariéra za třicetileté války vynesla Janu Šporkovi (?1595-1679) hodnost generála, povýšení do šlechtického stavu a bohaté statky v Čechách.
Když nechal Fr. A. Špork na Kuksu vybudovat rodinnou hrobku, přenesl do ní i ostatky svých rodičů.
V rámci restaurování Kuksu byl počátkem 90. let 20. století proveden záchranný výzkum této hrobky. Rakve v dobrém stavu byly i se svými majiteli ponechány na místě, rakve, které vyžadovaly restaurování, byly dočasně přemístěny do muzea. Kosterní pozůstatky se po antropologickém výzkumu vrátily do hrobky, avšak jejich pohřební výbava byla restaurována a uložena v depozitáři. Publikovány byly pouze výsledky antropologického výzkumu. O pletených punčochách z hrobu J. Šporka jsem se dověděla jen ze stručné zmínky v článku o pohřebním oděvu Rudolfa II. Ale protože nebyla uvedena lokalita a jméno Jan Špork mi nic neříkalo, věnovala jsem se jiným punčochám s jasnějším původem a ty Šporkovy upadly v zapomnění. Teprve koronavirová nucená dovolená mi poskytla čas k nakopnutí starých vzpomínek i k vystopování, kde se nacházejí. Po skončení karantény pak moje první cesta vedla na Kuks, abych se na ně, téměř třicet let po jejich vyzvednutí, podívala.
Když nechal Fr. A. Špork na Kuksu vybudovat rodinnou hrobku, přenesl do ní i ostatky svých rodičů.
V rámci restaurování Kuksu byl počátkem 90. let 20. století proveden záchranný výzkum této hrobky. Rakve v dobrém stavu byly i se svými majiteli ponechány na místě, rakve, které vyžadovaly restaurování, byly dočasně přemístěny do muzea. Kosterní pozůstatky se po antropologickém výzkumu vrátily do hrobky, avšak jejich pohřební výbava byla restaurována a uložena v depozitáři. Publikovány byly pouze výsledky antropologického výzkumu. O pletených punčochách z hrobu J. Šporka jsem se dověděla jen ze stručné zmínky v článku o pohřebním oděvu Rudolfa II. Ale protože nebyla uvedena lokalita a jméno Jan Špork mi nic neříkalo, věnovala jsem se jiným punčochám s jasnějším původem a ty Šporkovy upadly v zapomnění. Teprve koronavirová nucená dovolená mi poskytla čas k nakopnutí starých vzpomínek i k vystopování, kde se nacházejí. Po skončení karantény pak moje první cesta vedla na Kuks, abych se na ně, téměř třicet let po jejich vyzvednutí, podívala.
 |
| Punčochy Jana Šporka (inv. č. NPÚ KU03103) |
Hustota 50 ok x 100 řádků / 10cm patří k těm nižším (tj. s většími oky), co jsem u pletenin ze 17. století viděla, ale ostatní punčochy nalezené na našem území byly hedvábné, zatímco Šporkovy jsou vlněné. Vlněné punčochy známe z archeologických nálezů ze zahraničí, avšak z venkovského či městského prostředí. Toto je, pokud vím, jediný zachovaný příklad vlněných punčoch šlechtice. Informace o tom, že se i luxusní punčochy pletly z vlny, je cenná proto, že v pozůstalostních inventářích informace o punčochách často chybí a v opačném případě jsou uváděny pouze hedvábné a bavlněné punčochy.
V oblasti kotníku jsou Šporkovy punčochy zdobeny florálním ornamentem z ok obrace, pravděpodobně tulipánem (viz nedávný příspěvek Kvetoucí kotníky). Horní část punčochy nad kotníkem se svým tvarováním a tzv. falešným švem vzadu na lýtku podobá ostatním punčochám ze stejného období. Mnohem zajímavější je chodidlová část, ale před jejím popisem musím trochu odbočit.
Většina punčoch nalezených na území ČR, které jsem zatím zkoumala, pocházela z konce 16. nebo 1. poloviny 17. století a měla velmi podobnou konstrukci. Jejich kotníkové klíny tvořily trojúhelník ohraničený patní chlopní a dvěma falešnými švy, podél nichž byla punčocha tvarována: ujímáním podél celé horní linie až ke špičce a přidáváním ok podél dolní linie. Výjimkou byly pouze punčochy ze Znojma (bez datace) s poněkud svéráznou konstrukcí a dosud nepublikované punčochy z Brna (z pohřbu datovaného přibližně 1650-1750), které se podobají moderním ponožkám tím, že většina chodidlové části mezi krátkým klínkem a zužováním špičky byla pletena bez tvarování.
Punčochy Jana Šporka vypadají jako přechod mezi oběma výše popsanými typy. Mají sice kotníkový klín ohraničený po všech třech stranách, ale ujímání podél horní strany nevede až ke špičce (kryté látkovou záplatou) a spodní falešný šev je pouze na ozdobu, k žádnému tvarování podél něj nedochází. Proto má také chodidlová část punčochy obdélníkový tvar s rovnoběžnými stranami, a nikoliv trojúhelníkový jako u starších punčoch. Punčochy ze Znojma by mohly představovat jinou verzi přechodového typu, avšak zatímco u nich neznáme žádnou analogii ze zahraničí, konstrukce Šporkových punčoch se velmi podobá punčochám švédského krále Karla X. Gustava (asi 1654). Kromě výše popsaných shodných znaků mají oboje patu balbrigganského typu (což není zas tolik unikátní), ale navíc ujímání ok neprobíhá pouze pod falešným švem oddělujícím klín od nártu, ale i nad ním (což jsem nikde jinde zatím neviděla).
Dalšími specifickými znaky Šporkových punčoch jsou vyplétaný ornament na chodidle (písmeno Z nebo N a čtyři čárky) a dvě řady obrace po nabrání ok z hrany patní chlopně. Ani s jedním jsem se osobně nesetkala, ale oboje bylo zmíněno jako neobvyklá zvláštnost v nepublikovaném příspěvku na jedné zahraniční historicko-pletařské konferenci. Momentálně se snažím získat informace o detailech. K punčochám Jana Šporka rozhodně nebylo řečeno poslední slovo.
Zatímco o dříve studovaných punčochách jsem říkala, že jsou si podobné, ale každá má nějaký detail, kterým vybočuje z řady ostatních, u Šporkových punčoch je těch odlišných detailů víc než společných, a navíc znaky společné s jinými punčochami ukazují každý jiným směrem.
A v depozitáři nějakého muzea možná leží jiná punčocha, která by mohla přinést odpověď na otázky, anebo naopak všechny teorie obrátit naruby, ale protože o ní nebylo nic publikováno, tak o ní nikdo (kromě restaurátorů, kteří však na ni pro nával dalších pozdějších projektů zapomněli) neví...
----------------------------------------
Děkuji Mgr. Milanu Horákovi z NPÚ Kuks za vstřícnost při návštěvě a za svolení k zveřejnění fotografií punčoch.
Většina punčoch nalezených na území ČR, které jsem zatím zkoumala, pocházela z konce 16. nebo 1. poloviny 17. století a měla velmi podobnou konstrukci. Jejich kotníkové klíny tvořily trojúhelník ohraničený patní chlopní a dvěma falešnými švy, podél nichž byla punčocha tvarována: ujímáním podél celé horní linie až ke špičce a přidáváním ok podél dolní linie. Výjimkou byly pouze punčochy ze Znojma (bez datace) s poněkud svéráznou konstrukcí a dosud nepublikované punčochy z Brna (z pohřbu datovaného přibližně 1650-1750), které se podobají moderním ponožkám tím, že většina chodidlové části mezi krátkým klínkem a zužováním špičky byla pletena bez tvarování.
 |
| Schéma dolní části punčoch z 1. pol. 17. st. a 18.-20.st. |
Punčochy Jana Šporka vypadají jako přechod mezi oběma výše popsanými typy. Mají sice kotníkový klín ohraničený po všech třech stranách, ale ujímání podél horní strany nevede až ke špičce (kryté látkovou záplatou) a spodní falešný šev je pouze na ozdobu, k žádnému tvarování podél něj nedochází. Proto má také chodidlová část punčochy obdélníkový tvar s rovnoběžnými stranami, a nikoliv trojúhelníkový jako u starších punčoch. Punčochy ze Znojma by mohly představovat jinou verzi přechodového typu, avšak zatímco u nich neznáme žádnou analogii ze zahraničí, konstrukce Šporkových punčoch se velmi podobá punčochám švédského krále Karla X. Gustava (asi 1654). Kromě výše popsaných shodných znaků mají oboje patu balbrigganského typu (což není zas tolik unikátní), ale navíc ujímání ok neprobíhá pouze pod falešným švem oddělujícím klín od nártu, ale i nad ním (což jsem nikde jinde zatím neviděla).
Dalšími specifickými znaky Šporkových punčoch jsou vyplétaný ornament na chodidle (písmeno Z nebo N a čtyři čárky) a dvě řady obrace po nabrání ok z hrany patní chlopně. Ani s jedním jsem se osobně nesetkala, ale oboje bylo zmíněno jako neobvyklá zvláštnost v nepublikovaném příspěvku na jedné zahraniční historicko-pletařské konferenci. Momentálně se snažím získat informace o detailech. K punčochám Jana Šporka rozhodně nebylo řečeno poslední slovo.
 |
| Punčochy Jana Šporka (inv. č. NPÚ KU03103), detail ornamentu na chodidle |
Zatímco o dříve studovaných punčochách jsem říkala, že jsou si podobné, ale každá má nějaký detail, kterým vybočuje z řady ostatních, u Šporkových punčoch je těch odlišných detailů víc než společných, a navíc znaky společné s jinými punčochami ukazují každý jiným směrem.
A v depozitáři nějakého muzea možná leží jiná punčocha, která by mohla přinést odpověď na otázky, anebo naopak všechny teorie obrátit naruby, ale protože o ní nebylo nic publikováno, tak o ní nikdo (kromě restaurátorů, kteří však na ni pro nával dalších pozdějších projektů zapomněli) neví...
----------------------------------------
Děkuji Mgr. Milanu Horákovi z NPÚ Kuks za vstřícnost při návštěvě a za svolení k zveřejnění fotografií punčoch.