Pletení, tkaní...

Současná pandemická situace (2020/2021) má i svá pozitiva. Lockdown mi poskytl čas pustit se do dobrodružství, které jsem dlouho odkládala: osvojení si techniky oboustranného 3/1 kepru ( double faced 3/1 broken twill ).  Pro svůj první pokus jsem si k tomu vybrala vzor běžících lvů či ovcí (názory na bližší identifikaci zobrazených čtyřnožců se různí) z Miranu.

Od tkadleny k švadleně, modelce a herečce... Někdy vás váš koníček zavede nečekaným směrem.

Když jsem loni v listopadu zakončila svůj článek o halštatských karetkách přáním, aby v budoucnu přibyly další nálezy, nečekala jsem, že dočkám už v prosinci, ani že to bude nález, který notně zamává s mými představami o halštatském textilu.

Kvůli ilustračním fotografiím k minulému příspěvku jsem se konečně dostala k více než před půl rokem slibovanému testu nových karetek .

Jak jsem podotkla již v úvodním textu k tomuto seriálu , Praha nepatří z hlediska karetek mezi mezinárodně slavné lokality, ale české čtenáře by mohla zajímat, protože je "naše". Navíc jsem všechny pražské tkanice viděla (a většinu podrobně studovala) osobně, takže na rozdíl od jiných lokalit nemusím čerpat jen z toho, co o nich napsali jiní, a naopak mohu některé publikované informace doplnit nebo připravované publikace předběhnout. 

Zima je období, kdy člověk nejčastěji sáhne po vlněných pletených ponožkách a s vděčností si je oblékne. Avšak rok co rok v prosinci hraje toto skromné odění nohou ještě jednu důležitou úlohu, která s jeho původní funkcí nemá nic společného. Jde o mikulášské či vánoční punčochy. 

Hallstatt - malé alpské městečko, které se v 19. století proslavilo archeologickými nálezy bohatých hrobů natolik, že se jeho jméno stalo synonymem pro starší dobu železnou. Avšak již dávno před objevem pohřebiště nacházeli horníci v blízkých solných dolech stopy po dřívější lidské činnosti. V r. 1734 bylo dokonce nalezeno celé tělo dávného horníka, na němž i tehdejší nevzdělaní lidé poznali, že pochází z doby před středověkým zahájením těžby soli v r. 1311. (Protože však netušili, jak hluboko do minulosti historie jejich dolu sahá, dopřáli nešťastníkovi pohřeb na místním křesťanském hřbitově.) Hallstatt v současnosti (foto P. Vitnerová) Dnes víme, že v Hallstattu se sůl intenzivně těžila od střední doby bronzové (asi 1500 př. n.l.) po starší dobu železnou (asi 500 př. n.l.) a právě jí pradávní obyvatelé Hallstattu vděčili za své bohatství.  Díky konzervačním účinkům soli se v dolech dochovalo velké množství organického materiálu - dřevo, textil, kůže. U textilu se na rozdíl n...

Některá jména lokalit se mezi lidmi zabývajícími se historickým karetkováním stala synonymy pro určité vzory. U lokalit, na nichž bylo nalezeno větší množství tkanic, se někdy ustálilo číselné označení (např. Hallstatt 1, 2, 3), ale daleko častěji se cituje a reprodukuje jen jedna nejznámější tkanice a ostatní se opomíjejí (např. Birka = Birka B22, Oseberg = Oseberg 12L1). Proto mi přišlo zajímavé  - a doufám, že to tak bude připadat i čtenářům - podívat se na jednotlivé lokality s ohledem na jejich bohatost a ukázat karetkované tkanice v širším kontextu, než je jen technika tkaní.

Na jaře jsem se přichomýtla k testování jednoho karetkovaného vzoru pro druhou knihu o tkanicích z Osebergu od Bente Skogsaas, a ačkoliv obvykle pořizovacími záchvaty "Tohle prostě  musím mít!" netrpím, tentokrát jsem si ho musela (v zjednodušené verzi) vyrobit i pro sebe. A jelikož se vzor se nehodil do žádného období, pro které již mám historické kostýmy (doba železná, vrcholný středověk, renesance), nezbylo mi než kvůli touze po tomto lemu ušít celé nové šaty. 

Barokní skvost  Kuks  toho nabízí návštěvníkům k obdivování spoustu – od monumentální budovy hospitálu se sochami Ctností a Neřestí od Matyáše Brauna na balustrádě průčelí, historicko-farmaceutickým muzeem uvnitř a rozsáhlou bylinkářskou zahradou vzadu, přes lázeňskou promenádu a přilehlé uličky, kde jakoby se zastavil čas, až po další sochařská díla M. Brauna vytesaná do skal a balvanů v nedalekém lese.  Další poklady však zůstávají před očima běžných turistů skryty. Ale to předbíhám... Celý areál Kuksu (ke kterému patříval ještě zámek zbořený po požáru v 19. st.) nechal postavit hrabě František Antonín Špork (1662-1738), významný mecenáš, vydavatel a sběratel umění. Při pohledu na tu velkolepou nádheru asi málokoho napadne, že se otec Františka Antonína narodil jako prostý sedlák. Leč taková je pravda. Pouze vojenská kariéra za třicetileté války vynesla Janu Šporkovi (?1595-1679) hodnost generála, povýšení do šlechtického stavu a bohaté statky v Čechách. Když nec...