Ohlédnutí za otáčejícími se karetkami

Minulý týden se v německém Mayenu konala každoroční konference European Textile Forum (ETF), tentokrát s tématem The Way the Tablet Turns, čili zaměřená výhradně na karetkování. Jednalo se o nejkomornější (16 účastníků) a nejdelší (celý týden, resp. pět dnů čistého času + dva na příjezdy a odjezdy) konferenci, které jsem se kdy zúčastnila, a navíc tak jinou od všech ostatních, že bych se chtěla o svůj zážitek podělit s ostatními. 

Termín konference je pro ETF možná trochu zavádějící, protože přednášky tvoří jen malou část programu (letos jich mělo být jen osm a z toho jedna na poslední chvíli odpadla), většina času je věnována navazujícím workshopům a diskuzím. ETF nabízí něco, co na většině odborných konferencí chybí - propojení teorie a praxe, setkání vystudovaných historiků a archeologů s "prostými" řemeslníky a dostatek času na vyzkoušení nových technik a porovnávání zkušeností.

Netuším, proč organizátorka Katrin Kania zvolila pro letošní ETF takový vzletný titul ve srovnání s předchozími roky, kdy byl název pouhým souhrnem témat (např. loni Embroidery and Edges - Výšivka a okraje), ale otáčení se prolíná celou historií Mayenu. Laboratoř experimentální archeologie (LEA), kde se konference pravidelně koná, se nachází na samém okraji města v těsném sousedství bývalého lomu, kde se těžil materiál na výrobu mlýnských kamenů vyvážených i daleko za hranice německých zemí. (Bohužel si nepamatuji, kde všude v Evropě byly mlýnské kameny z Mayenu nalezeny, jen to, že jeden byl objeven i v Americe, kam se však dostal jako lodní zátěž poté, co přestal sloužit svému účelu.) Navíc byl Mayen od doby římské až po celý středověk významným střediskem výroby keramiky, zejména hrnců na vaření, protože díky specifickému složení místního jílu mayenská keramika dobře odolávala prudkým změnám teplot. V areálu LEA se nachází několik rekonstrukcí hrnčířských pecí z různých období, které neslouží jen jako ukázky jejich vzhledu a vývoje, ale v rámci archeologických experimentů se používají i k výpalům keramiky. 

Rekonstrukce hrnčířské pece z konce 5. st. 

Ale teď už k vlastní konferenci. Navzdory důrazu na otáčení karetek v jejímu názvu, se nadpoloviční většina příspěvků věnovala brokátovaným vzorům: Orsolya Zay nám představila málo známé archeologické nálezy na území Maďarska, zejména pozdně středověký dívčí opasek s jeleny. Marie Wallenberg vyprávěla o vikingských tkanicích ze švédského Valsgärde a v následujícím workshopu jsme si vyzkoušeli (měkké "i" je na místě, protože vedle 15 tkadlen se ETF účastnil i jeden tkadlec) brokátování s dvěma vzorovacími útky procházejícími z líce na rub a opačně, takže vzniká oboulícní tkanice. Tématem příspěvku Mirjam Kaufmann byla brokátovaná a navíc korálky vytkávaná tkanice z arcibiskupského hrobu z konce 13. st., takže koho dva brokátovací útky neodradily, mohl si vyzkoušet práci se čtyřmi (kovový, hedvábný a dva s navlečenými korálky různých barev). 

Můj výsledek třech brokátovacích workshopů

Čtvrtým příspěvkem o brokátování byl ten můj. Kvůli nerovnoměrnému výskytu chyb a dalším nepravidelnostem na jedné tkanici z Pražského hradu jsem už delší dobu uvažovala nad tím, jestli na výrobě více než 100 karetek širokých tkanic nespolupracovaly dvě osoby. K ověření této teorie jsem však potřebovala zapojit do experimentu více tkadlen. Pokusy, které jsme na ETF provedli, ukázaly, že spolupráce, tak jak jsem si ji představovala, aby se každá tkadlena zabývala jen polovinou nití a karetek, je obtížná. (Nicméně práci usnadnilo a zrychlilo, pokud jeden člověk četl vzor nahlas a druhý tkal podle poslechu.) Praxe také odhalila některé důvody, které mohly vést k nepravidelnostem vzoru: nerovnoměrné napnutí nití (u karetek na jedné straně se nitě prověšovaly navzdory opakovanému utahování) nebo přílišné sebevědomí tkadleny, která měla pocit, že už má vzor v hlavě a druhou polovinu řádku už utká po paměti. 

Pro začátek byly použity osnovy 51 karetek široké, které byly teprve
předposlední den spojeny do jedné o šířce originálu.
Na výsledku je také vidět, jak velkou roli hraje kromě zručnosti tkadlen
i vhodný brokátovací materiál.

Brokátovací příspěvky pak doplnilo srovnání různých softwarů určených k tvoření vzorů pro karetky od Mari Voipio, návod Andrey Wagner-Neumann na snadný přechod od trojbarevných "sulawesi" vzorů k dvoudírkovým a přednáška Silvie "Aisling" Ungerechts o byzantsko-egyptských tkanicích. 

Na tu jsme se obzvlášť těšila, protože doprovodný workshop se týkal tkanice, kterou jsem také zkoušela (E32095 z Louvre) a s výsledkem nebyla spokojená. V mojí verzi vyšlo jedno opakování na 24 otoček, v originálu jich bylo 20 a Silviina verze má 18 otoček - takže ani jedné z nás se vzor nepodařilo rozšifrovat správně. Ale Silvia získala z Lyonu, kde skončil další fragment s tímto vzorem, daleko kvalitnější fotografie, než jsem měla k dispozici já z webových stránek Louvru, takže nová verze vzoru už je na cestě! Kromě toho jsme porovnaly i naše další rekonstrukce a společně hloubaly nad fotografiemi dalších fragmentů, které jednu nebo druhou z nás zaujaly a nevěděly jsme si s nimi rady.

Sylvie a Silvia srovnávající své verze
egyptských karetek (foto: A. Wagner-Neumann)

Podobné diskuze se vedly i mezi dalšími účastníky. Avšak nemluvilo se jen odborně o karetkách. Při účasti zástupců z 10 evropských zemí - od Irska po Maďarsko v západo-východním směru a od Švédska po Itálii v tom severo-jižním - není divu, že došlo i porovnávání kulturních zvyklostí a další témata. Moje, pro většinu přítomných nevyslovitelné, příjmení vyvolalo rozpravu o záludnostech různých jazyků, narozeniny jedné z účastnic rozproudily debatu o (nejen) narozeninových oslavách a zvycích (věděli jste, že v Německu je naprosté tabu přát někomu k narozeninám předem?) atd.

Ačkoliv jsme většinu času trávili v přednáškové místnosti/dílně, krásné počasí nás vylákalo i na krátké vycházky do okolí lomu a jednu delší do centra Mayenu. Hromadná výprava do města v pátek odpoledne neměla vůbec nic společného s tím, že se v ten den konal na náměstí trh s látkami a textilní galanterií. Jednalo se čistě o náhodu. Opravdu. 😁

Obrázky vydají za tisíc slov. Mayen je krásné místo a budu na něj i na celou akci ještě dlouho vzpomínat. A pokud bude téma některého z příštích ročníků ETF dostatečně zajímavé, aby mi znovu stálo za tu jedenáctihodinovou cestu, tak se tam moc ráda opět podívám.