Pletené váčky, taštičky, peněženky...

V dnešní době, kdy si život bez pleteného oblečení nedokážeme představit, se nám může stát nepochopitelné, že mnohem dříve než některé nám důvěrně známé součásti oděvu byly pleteny různé váčky, pouzdra a taštičky. Svou oblibu si udržely až do 19. století (a v menší míře se občas objeví v současnosti).

Nejstarší pleteniny na evropském kontinentu z 13. a 14. století zahrnují rukavice, polštáře – a právě váčky. Všechny tři kategorie předmětů pocházejí z bohatých hrobek nebo z chrámových pokladnic, avšak zatímco u polštářů a rukavic je spojitost s panovnickými rodinami nebo vysokým klérem nepochybná, tzv. relikviářové váčky se mohly dostat do církevního majetku druhotně v rámci odkazů. Některé váčky s dlouhým uchem a bohatými třásněmi na dolním okraji se totiž nápadně podobají taštičkám nošeným u pasu, jaké známe z mnoha středověkých iluminací. 

Sion (kat. č. 269), 14. století

Ve Švýcarsku bylo nalezeno šest takovýchto hedvábných váčků – pět v Sionu a jeden v Churu. Všechny byly pravděpodobně vyrobeny stejnou osobou nebo v jedné dílně, protože se na nich opakují stejné kombinace barev i určité prvky vzoru. Hustota pleteniny se pohybuje od 5,5 do 8 ok/cm.

Detail pleteniny sionského váčku (kat. č. 272) s měřítkem

Místo hedvábí jsem pro svoje dvě rekonstrukce sionských váčků zvolila bavlněnou přízi Perlovka, která svou sílou odpovídala mým požadavkům a jejíž široká škála barev mi umožnila vybrat co nejpřesnější odstíny. (Pouze žlutozelená použitá u váčku 269 se tváří zeleně jen při určitém osvětlení.) 
Vyplétané vzory sice byly publikovány R. Ruttem, ale na základě černobílých fotografií v knize B. Schedding, a proto jsou nepřesné. Já jsem vycházela z barevných fotografií na webu kornbluthphoto.com.
Luštění přesné techniky závěsné a stahovací šňůrky mi zabralo víc času než luštění pletařských vzorů obou váčků. Přesto jsou výsledné šňůrky pouze přibližné. Původní závěsná šňůrka byla pravděpodobně pletená z dvanácti smyček, což vyžaduje spolupráci dvou osob.* Zatímco na váčku 269 byly na šňůrky a třásně použity stejné příze jako na pletení, což znamená, že jsou původní, váček 272 o oboje zřejmě přišel a nové dostal dodatečně, protože jsou z přízí jiných barev. (Doplním, až seženu vhodné barvy – a naučím se vázat uzly "turecké hlavy".)

Sion (kat. č. 272), 14. st.

Po jednom váčku podobném těm švýcarským bylo nalezeno v Belgii a Španělsku. Další váček byl nalezen ve Francii, ten se však od nich liší použitím kovových nití a především konstrukcí – je čtyřboký a tvarovaný ujímáním. 

Poslední mě známý relikviářový váček pochází z Anglie a jeho datace je nejistá.

Miniaturní váček z Anglie, 14.-16. st.

Brašna na noty z 16. století je bohužel v natolik špatném stavu, že není možné její vyplétaný vzor rekonstruovat. 

Pouzdro na karty, 1. pol. 17. st.

Ze 17. století pochází pouzdro na karty neznámé provenience a z konce 17. století váček muže z Gunnisteru (Skotsko), který byl na rozdíl od předchozích exemplářů vyroben z vlny a byl nošen v kapse jako peněženka. (V době nálezu obsahoval tři mince, které pomohly datovat celý pohřeb). Zajímavé je řešení horního okraje, kde se oka nahazovaná na začátku pletení střídají s krátkými řetízky, které následně posloužily k provlečení stahovací šňůrky. 

Váček z Gunnisteru, kon. 17. st.

Zlatý věk pletených váčků různých typů nastal v 2. polovině 18. století a pokračoval po celé 19. století. Podle množství exemplářů zachovaných v muzeích po celém světě byla v této době jedním z  nejoblíbenějších typů tzv. lakomcova peněženka (miser's purse), podle tvaru rovněž někdy zvaná punčochová (stocking purse): podlouhlý váček, často na jednom konci oblý a na druhém rovný nebo s různě zdobenými konci pro rozlišení, kde je uložen jaký typ mincí. Dovnitř se sahalo otvorem uprostřed, a aby peníze nemohly samovolně vypadnout, byla peněženka stažená dvěma (většinou) kovovými kroužky. 

Tzv. punčochová peněženka, kolem r. 1800 
(orig. zde)

Tyto peněženky mohly být jednoduché jako na fotografii výše nebo s vyplétanými vzory a bohatě zdobené korálky jako např. zde (rekonstrukce teprve v plánu). Kromě těchto jednodílných peněženek s dvěma volně klouzajícími kroužky lze vzácně narazit i na verzi skládající se ze dvou samostatných dílů s pevně přišitými kroužky. Exemplář na následující fotografii nebyl výjimečně vyroben jako kopie existujícího předmětu, ale podle návodu publikovaného v české verzi původně německého módního časopisu (Der) Bazar.

Dvoudílný váček podle návodu z r. 1869

Dalším kuriózním předmětem, jehož oblibu dokazuje větší množství zachovaných exemplářů, představuje tzv. ananasová kabelka (pineapple reticule). Na první pohled vypadá složitě, ale princip výroby je velmi jednoduchý. Můžete si ji zkusit uplést i sami podle návodu z r. 1840 nebo jeho zmodernizované verze. 

Ananasová kabelka, zač. 19. st.
(orig. zde)

Rozmanitost váčků a taštiček vyráběných v 19. století není těmito typy dvěma zdaleka vyčerpaná...  ale to bych tento (přes rok rozepsaný) příspěvek nikdy nedokončila.


Literatura:

Camerlengo, Laura L. . The ubiquitous miser's purse. 2010. [Dostupné z: https://repository.si.edu/handle/10088/11723]
Rutt, Richard: A history of Hand Knitting. 1987.
Schmedding, Brigitta: Mittelalterliche Textilien in Kirchen und Klöstern der Schweiz. 1978.


-------------------------------------------------

* Šňůrky jsem konzultovala s Ingrid Crickmore z loopbraider.com, za což jí patří mé díky.