Ponožky do sandálů
Nemíním zabředat do diskuzí, zda je nošení ponožek v sandálech přijatelné (či snad dokonce in) či jde o neodpustitelný módní prohřešek. Tento příspěvek se bude zabývat ponožkami téměř dva tisíce let starými a také bude tak trochu ódou na oslavu internetu.
Bez internetu bych se nikdy o tzv. koptských ponožkách s odděleným palcem nedoslechla nebo bych se s nimi setkala teprve mnohem později, při nedávné návštěvě V&A muzea v Londýně. Také o nalbindingu, technice, kterou byly tyto ponožky zhotoveny, jsem se přes internet nejen dověděla, ale také se ho naučila.
Téměř každý moderní text o historii pletení začíná informací, že pravému pletení na jehlicích předcházelo pletení jehlou a tato informace bývá obvykle provázena fotografií ponožek z V&A muzea nebo (méně často) z Britského muzea v Londýně. Běžné hledání přes Google vynese na povrch obrázky několika dalších, avšak ne víc, než se dá spočítat na prstech. Proto mě zaskočilo, když jsem v prezentaci Anny Marie Decker viděla, kolik těchto ponožek a jejich fragmentů se zachovalo po celém světě. (A to tam ještě nejsou všechny. Např. chybí fragment z pražského UPM.)
Ta prezentace je malý zázrak sama o sobě, nehledě na téma. Kolikrát jsem vzdychala nad tím, že na druhém konci světa proběhla nějaká přednáška, jíž jsem neměla šanci se zúčastnit - a teď tohle. Kéž by to nebyl ojedinělý počin a v budoucnu jsme se mohli seznámit na dálku s dalšími zajímavými přednáškami! Od této prezentace pak vedl jen krůček k objevení dokumentárního filmu o koptských ponožkách v muzeu v Torontu a o dalších zajímavých informacích, které s nimi souvisí, jako je např. tento detail z pohřební textilie v Metropolitním muzeu v New Yorku.
Databázi Metropolitního muzea jsem procházela několikrát při hledání klíčových slov pletení, ponožky, punčochy, ale tenhle předmět, tak zajímavý pro historii punčochářství, jsem tam při tom nenašla.
Z toho plyne, že na internetu se sice dá najít téměř všechno, ale někdy nestačí pouze znát ta správná klíčová slova a umět hledat, nýbrž to chce i notnou dávku štěstí. Na druhou stranu je však nezbytné nezapomínat, že internet je pouze tak chytrý jako lidé, kteří na něj informace vkládají, takže ne všemu, co tam najdete, se dá bezmezně věřit.
Bez internetu bych se nikdy o tzv. koptských ponožkách s odděleným palcem nedoslechla nebo bych se s nimi setkala teprve mnohem později, při nedávné návštěvě V&A muzea v Londýně. Také o nalbindingu, technice, kterou byly tyto ponožky zhotoveny, jsem se přes internet nejen dověděla, ale také se ho naučila.
Téměř každý moderní text o historii pletení začíná informací, že pravému pletení na jehlicích předcházelo pletení jehlou a tato informace bývá obvykle provázena fotografií ponožek z V&A muzea nebo (méně často) z Britského muzea v Londýně. Běžné hledání přes Google vynese na povrch obrázky několika dalších, avšak ne víc, než se dá spočítat na prstech. Proto mě zaskočilo, když jsem v prezentaci Anny Marie Decker viděla, kolik těchto ponožek a jejich fragmentů se zachovalo po celém světě. (A to tam ještě nejsou všechny. Např. chybí fragment z pražského UPM.)
Ta prezentace je malý zázrak sama o sobě, nehledě na téma. Kolikrát jsem vzdychala nad tím, že na druhém konci světa proběhla nějaká přednáška, jíž jsem neměla šanci se zúčastnit - a teď tohle. Kéž by to nebyl ojedinělý počin a v budoucnu jsme se mohli seznámit na dálku s dalšími zajímavými přednáškami! Od této prezentace pak vedl jen krůček k objevení dokumentárního filmu o koptských ponožkách v muzeu v Torontu a o dalších zajímavých informacích, které s nimi souvisí, jako je např. tento detail z pohřební textilie v Metropolitním muzeu v New Yorku.
 |
| © Metropolitan Museum of Arts |
Databázi Metropolitního muzea jsem procházela několikrát při hledání klíčových slov pletení, ponožky, punčochy, ale tenhle předmět, tak zajímavý pro historii punčochářství, jsem tam při tom nenašla.
Z toho plyne, že na internetu se sice dá najít téměř všechno, ale někdy nestačí pouze znát ta správná klíčová slova a umět hledat, nýbrž to chce i notnou dávku štěstí. Na druhou stranu je však nezbytné nezapomínat, že internet je pouze tak chytrý jako lidé, kteří na něj informace vkládají, takže ne všemu, co tam najdete, se dá bezmezně věřit.