Detektivka "Pletený bestiář" začíná
Kdyby se mě někdo zeptal, které pletařské dílo považuji za nejobdivuhodnější nebo nejvíce fascinující, nedokázala bych se rozhodnout, ale nejspíš by v první pětici nechyběla sukně (spodnička) z Victoria and Albert Museum v Londýně.
Už její rozměry jsou impozantní: 305 x 76 cm (podle jiného zdroje 312 x 77,5 cm). To při hustotě 88 ok / 10cm činí asi 2700 ok v jedné řadě a vzhledem k tomu, že kruhové jehlice jsou vynálezem až 20. století, musela být pravděpodobně upletena na větším počtu oboustranných (ponožkových) jehlic. A jakoby to nestačilo, je celá její plocha pokryta plastickým (obrácenými oky tvořeným), nikde se neopakujícím vzorem mnoha různých rostlin a živočichů.
Sukně je datována do 1. poloviny 18. století a jako země původu je uváděno Nizozemí, avšak pouze na základě podobnosti s jedinou další podobnou pletenou sukní, jejíž geometrický vzor v kosočtverečné síti obsahuje mimo jiné vročení 1722 a rodina majitele měla historické konexe k Nizozemí.
Vím o téhle nádheře už řadu let, ale teprve nedávno mě moje biologická minulost a knihovnická současnost přivedla k nápadu, jestli by vzor nemohl posloužit k ověření provenience a datace. Pokud autor (nebo návrhář) vycházel z vlastního pozorování, možná by se dalo určit, jestli mezi zobrazenou přírodou převažují jihoevropské nebo severoevropské elementy. A pokud jde o exotické tvory, třeba by šlo podle typických deformací nebo schématičnosti vystopovat ilustrace v knihách, které návrháři sloužily za zdroj... Po půl roce převalování téhle myšlenky v hlavě jsem se pustila do její uskutečňování a hned prvních pár hodin listování různými digitalizovanými bestiáři přinesl úspěch:
Ačkoliv jsem v něco takového doufala, přesto mě podoba pleteného nosorožce s nosorožcem z prvního dílu Gessnerovy Historiae animalium (1551) překvapila - stejné znázornění struktury kůže (bradavičnatá či šupinatá na končetinách, pruhy/žebra na trupu), stejný postoj předních i zadních nohou a druhý, drobnější roh na hřbetě. Štíhlejší proporce vyplétaného nosorožce se dají vysvětlit převedením původní ilustrace do čtvercové sítě (jak starý vynález je čtverečkovaný nebo milimetrový papír?), jenže oko v pletenině nezaujímá čtverec, nýbrž je širší než vyšší. Zrcadlové převrácení obrázku nemusí nic znamenat. K otočení mohlo dojít během překreslování, nebo i pletení, ať již pletením po rubu, nebo čtením návodu zleva doprava a pletením zprava doleva.
Předčasný jásot utichl po zjištění, že velmi podobný dřevoryt byl použit i v dalších publikacích.
Pro všechny byl modelem nosorožec indický dovezený do Portugalska v r. 1515 jako dar kambajského sultána. Nosorožec, známý z děl antických autorů, byl v té době v Evropě řazen na úroveň bájných tvorů, a proto jeho znovuobjevení způsobilo velký rozruch. První publikace (veršovaný popis doplněný hrubým dřevorytem) spatřila světlo světa v Itálii pouhých pár týdnů po nosorožcově přistání v Portugalsku. Další dva dřevoryty vydali v Německu na základě dnes neznámé skici a slovního popisu Hans Burgkmair a Albrecht Dürer. Burgkmairův obrázek je přesnější, ale byl to právě Dürerův výtvor, charakteristický tím přimyšleným, spirálně stočeným růžkem na hřbetě, který se rozšířil po celé Evropě a sloužil jako předloha všem autorům zoologických pojednání více než dvě stě let. Přestože v jejich průběhu byli do Evropy dopraveni další zástupci těchto tlustokožců, teprve díky nosorožčici Claře, dovezené v r. 1741, se během druhé poloviny 18. století podařilo napravit zažité anatomické nepřesnosti.
Takže zrovna obrázek nosorožce k určení provenience a datace nepomůže, ale aspoň jsem si ověřila, že předlohy vypletených zvířat lze skutečně vystopovat a propříště mám namísto slepého tápání připraven seznam několika publikací, kde začnu pátrat po dalším zvířeti, protože se dá předpokládat, že autor návrhu použil víc obrázků z jedné knihy.
Teď ještě aby mé jednání s muzeem o zpřístupnění lepších fotografií anebo možnosti prostudovat zmíněnou sukni na vlastní oči dopadlo dobře. Držte mi palce.
 |
| © Victoria and Albert Museum, London |
Už její rozměry jsou impozantní: 305 x 76 cm (podle jiného zdroje 312 x 77,5 cm). To při hustotě 88 ok / 10cm činí asi 2700 ok v jedné řadě a vzhledem k tomu, že kruhové jehlice jsou vynálezem až 20. století, musela být pravděpodobně upletena na větším počtu oboustranných (ponožkových) jehlic. A jakoby to nestačilo, je celá její plocha pokryta plastickým (obrácenými oky tvořeným), nikde se neopakujícím vzorem mnoha různých rostlin a živočichů.
Sukně je datována do 1. poloviny 18. století a jako země původu je uváděno Nizozemí, avšak pouze na základě podobnosti s jedinou další podobnou pletenou sukní, jejíž geometrický vzor v kosočtverečné síti obsahuje mimo jiné vročení 1722 a rodina majitele měla historické konexe k Nizozemí.
Vím o téhle nádheře už řadu let, ale teprve nedávno mě moje biologická minulost a knihovnická současnost přivedla k nápadu, jestli by vzor nemohl posloužit k ověření provenience a datace. Pokud autor (nebo návrhář) vycházel z vlastního pozorování, možná by se dalo určit, jestli mezi zobrazenou přírodou převažují jihoevropské nebo severoevropské elementy. A pokud jde o exotické tvory, třeba by šlo podle typických deformací nebo schématičnosti vystopovat ilustrace v knihách, které návrháři sloužily za zdroj... Po půl roce převalování téhle myšlenky v hlavě jsem se pustila do její uskutečňování a hned prvních pár hodin listování různými digitalizovanými bestiáři přinesl úspěch:
Ačkoliv jsem v něco takového doufala, přesto mě podoba pleteného nosorožce s nosorožcem z prvního dílu Gessnerovy Historiae animalium (1551) překvapila - stejné znázornění struktury kůže (bradavičnatá či šupinatá na končetinách, pruhy/žebra na trupu), stejný postoj předních i zadních nohou a druhý, drobnější roh na hřbetě. Štíhlejší proporce vyplétaného nosorožce se dají vysvětlit převedením původní ilustrace do čtvercové sítě (jak starý vynález je čtverečkovaný nebo milimetrový papír?), jenže oko v pletenině nezaujímá čtverec, nýbrž je širší než vyšší. Zrcadlové převrácení obrázku nemusí nic znamenat. K otočení mohlo dojít během překreslování, nebo i pletení, ať již pletením po rubu, nebo čtením návodu zleva doprava a pletením zprava doleva.
Předčasný jásot utichl po zjištění, že velmi podobný dřevoryt byl použit i v dalších publikacích.
Pro všechny byl modelem nosorožec indický dovezený do Portugalska v r. 1515 jako dar kambajského sultána. Nosorožec, známý z děl antických autorů, byl v té době v Evropě řazen na úroveň bájných tvorů, a proto jeho znovuobjevení způsobilo velký rozruch. První publikace (veršovaný popis doplněný hrubým dřevorytem) spatřila světlo světa v Itálii pouhých pár týdnů po nosorožcově přistání v Portugalsku. Další dva dřevoryty vydali v Německu na základě dnes neznámé skici a slovního popisu Hans Burgkmair a Albrecht Dürer. Burgkmairův obrázek je přesnější, ale byl to právě Dürerův výtvor, charakteristický tím přimyšleným, spirálně stočeným růžkem na hřbetě, který se rozšířil po celé Evropě a sloužil jako předloha všem autorům zoologických pojednání více než dvě stě let. Přestože v jejich průběhu byli do Evropy dopraveni další zástupci těchto tlustokožců, teprve díky nosorožčici Claře, dovezené v r. 1741, se během druhé poloviny 18. století podařilo napravit zažité anatomické nepřesnosti.
Takže zrovna obrázek nosorožce k určení provenience a datace nepomůže, ale aspoň jsem si ověřila, že předlohy vypletených zvířat lze skutečně vystopovat a propříště mám namísto slepého tápání připraven seznam několika publikací, kde začnu pátrat po dalším zvířeti, protože se dá předpokládat, že autor návrhu použil víc obrázků z jedné knihy.
Teď ještě aby mé jednání s muzeem o zpřístupnění lepších fotografií anebo možnosti prostudovat zmíněnou sukni na vlastní oči dopadlo dobře. Držte mi palce.