Pletení, tkaní...

Už když jsem se před lety měla účastnit svého prvního Krumbenowe jako halštatská tkadlena, věděla jsem, že se chci svým kostýmem zřetelně odlišit od laténských Keltek. Jakkoliv je peplos lákavě jednoduchý na ušití a má i spoustu dalších výhod (vím, protože jsem si ho časem přece jen pořídila), nearcheologická veřejnost se nevyzná v dataci spon a šperků, a proto to chtělo výraznější rozdíl. Ačkoliv se žádný kompletní oděv ze starší doby železné nezachoval, máme o něm aspoň přibližnou představu díky tzv. situlovému umění. Proto jsem si tehdy ušila z dostupných materiálů něco, co přibližně odpovídalo těmto obrázkům, ale téměř od počátku ve mně hlodalo pokušení pokusit se o přesnější rekonstrukci oděvu z jednoho konkrétního obrázku (samozřejmě mě nejvíc zaujal ten nejkomplikovanější!) za použití textilních vzorů z Hallstattu a dalších lokalit ze starší doby železné. Ženský oděv na většině situl  sestává z rovných šatů sahajících do půli lýtek a různě dlouhého pláště či závoje. Oděv ženy

Nad jedním nedávným projektem jsem si uvědomila, že při kreslení vlastního návodu na papír vynechávám část informací, které jsou považovány pro tkaní na karetkách za nezbytné, a pokud tkám podle návodu vytvořeného ve vzorovacím softwaru, pak tyto informace ignoruji. Směr navlečení S nebo Z, jehož důležitost jsem v minulé lekci tolik zdůrazňovala, počáteční pozici barev - nic z toho jednoduše nepotřebuji. Ačkoliv někomu může připadat moje příprava osnovy před tkaním chaotická a matoucí, napadlo mě, že by vysvětlení mého postupu mohlo pomoci těm, kteří byli již předtím zmatení hromadou pojmů, s nimiž je tkaní na karetkách spojeno.  Je důležité si uvědomit, že veškerá terminologie - směr tkaní dopředu či dozadu, navlečení zleva nebo zprava, zákruty S a Z - slouží k tomu, aby se tvůrce návodu dorozuměl s lidmi, kterým je dotyčný návod určen. Ale pokud se dokážete orientovat v nákresu a docílit toho, aby výsledek tkaní odpovídal nakreslenému schématu, tak nepotřebujete vědět, jak se která

 ... aneb experiment, který vůbec nebyl v plánu. Původně se mělo jednat o můj první větší projekt na vertikálním stavu, ale osnova z jednonitkové příze se k sobě lepila a špatně vytvářela prošlup, a když se navíc začala trhat, ukončila jsem tkaní už po 20cm místo plánovaného metru. Člověk má sice začít s hledáním chyb u sebe, než začne svádět vinu na jiné věci, ale tentokrát jsem si řekla, že se podívám, jestli není chyba v přízi, než začnu řešit, jestli bych nemohla vylepšit svoji zručnost a techniku tkaní.  Kromě výše zmíněné příze A jsem doma našla ještě další dvě jednonitky podobné tloušťky, které jsem nejprve zavrhla, protože se mi navzdory podobnému vzhledu zdály příze B a C na omak příliš hrubé a drsné. Hned po prvních pár prohozech útku na nově natažené osnově B však bylo zřejmé, že se s ní tká mnohem lépe. Pouze kvůli tvrdosti příze nešlo dosáhnout tak těsného přirážení útku - vznikla průsvitná, "děravá" tkanina. Navíc byla příze B upředena se zákrutem S, zatímco já

Když jsem se poprvé na internetu setkala se vzorem zvaným Moščevaja Balka, nedalo se dohledat ani odkud a z jaké doby pochází. (Obtížnost s dohledáváním informací možná pramenila i z různých transkripcí jména, o nichž jsem tehdy nevěděla  - Moscevaja Balka, Moshchevaya Balka, Moshtcevaya Balka atd.) Teprve časem jsem zjistila, že vzor pochází z Kavkazu, z 8.-9. století, ale vzhledem k dataci i lokaci mimo okruh mých zájmů jsem mu dále nevěnovala pozornost. Moji zvědavost probudil až  příspěvek Silvie Aisling Ungerechts  o nové možné interpretaci vzoru. (Luštění nejednoznačných vzorů mě baví mnohem víc než pouhé tkaní podle vzoru vytvořeného někým jiným.) Podle fotografie originálu v německém katalogu k výstavě se Silvii zdálo, že tečky uprostřed oček mají být větší než na kolujícím vzoru vytvořeném pro 13 karetek, a na základě vlastního tkaní a porovnání s fotografií navrhla vzor pro 16 karetek. Tak který vzor je správně? Moje zvědavost musela počkat... Teprve tento týden se mi konečně

Již minulý experiment ukázal, jak je pro přesnou rekonstrukci důležité vidět i rubovou stranu tkanice. Vzory, o kterých budu psát dnes, to dokazují ještě lépe. Na první pohled z líce totiž vypadají jako zhotovené stejnou technikou, avšak jejich rubové strany se výrazně liší.  Nejprve se budu věnovat vzoru z fragmentu E32132 . Vzor se podobá jiné tkanici z Antinoé (nacházející se v Lyonském muzeu), kterou analyzovala Silvia "Aisling" Ungerechts . Podle její rekonstrukce byla tkanice zhotovena na dvoudírkových karetkách s jednou červenou a jednou žlutou nití. Jenže na tkanici uložené v Louvre se na červeném pozadí střídají žluté křížky s bílými. Jak dostat do vzoru třetí barvu? První sada experimentů jasně dokázala, že červená nit musí vždy být proti jedné ze světlých nití.   V originální tkanici prochází osnovní nitě pouze nad jedním útkem, proto bylo nutné postavit vzorovací karetky s tímto navlečením na špičku a útek provlékat po každé otočce horním i dolním prošlupem. I kdy

I po přiznání porážky mi  záhadný vzor z minulého článku  dál ležel v hlavě, a proto jsem se k němu po několika dnech vrátila.  Pokus 6:  6 trojúhelníkových karetek, všechny se dvěma modrými a jednou světlou nití (+ okraje tvořené čtvercovými karetkami)  Doufala jsem, že se použitím trojúhelníkových karetek vyhnu otázce, na kterou jsem nedokázala odpovědět na konci pátého pokusu. (Kterou nit odstranit v krajní karetce?) Nakonec v rámci tohoto experimentu na trojúhelníkových karetkách vznikly tři malé podpokusy. V levé části obrázku směřovaly karetky mezi otáčkami hrotem dolů, takže dvě osnovní nitě vedly nad útkem a jedna pod ním, uprostřed a vpravo karetky směřovaly hrotem nahoru, takže nad útkem vedla jedna osní nit a dvě pod ním. Vlevo a uprostřed byly karetky před změnou směru otáčení otočeny jednou do kola stejně jako v předchozích pokusech se čtvercovými karetkami. Jenže v případě trojúhelníkových karetek to znamenalo pouze tři otočky, a žluté kosočtverce jsou kvůli tomu hned za

Jakmile jsem objevila, že Museé du Louvre nedávno zpřístupnil své sbírky online a že se mezi sbírkovými předměty nachází obrovské množství karetkovaných tkanic z egyptsko-byzantského prostředí, bylo jasné, že mám na nejbližších několik týdnů (nebo spíš měsíců) o zábavu postaráno.  Chtěla jsem začít s něčím jednodušším "na rozehřátí", a proto první volba padla na fragment E32036 , který byl navíc jako jediný vyfotografován z líce i rubu, což (by) mi mělo rekonstrukci usnadnit. Kdybych jen dopředu tušila, kolik času a nezdařených pokusů mi tenhle na pohled jednoduchý vzor zabere... Pokus 1: 8 karetek, každá se čtyřmi nitěmi (6 s jednou bílou a třemi modrými, 2 se všemi modrými) Naštěstí jsem vzor nepodcenila natolik, abych se pustila hned načisto do rekonstrukce z jemné vlny a lnu, a první experimentální verzi jsem navlékla z bavlnek. Nejprve jsem předpokládala, že se jedná o klasický vzor kosočtverců, jejichž "ouška" po stranách byla způsobena opačným navlečením druh

V posledních týdnech jsem na Facebooku na žádost pár přátel zveřejňovala fotky dokumentující postup práce na tkanici inspirované pečetní tkanicí z Durhamu (přelom 12. a 13. století).  Během tohoto procesu jsem si uvědomila, že komentáře, kterými jsem fotky doprovázela, by mohly být užitečné jako rady nebo varování dalším tkalcům (zdaleka ne jen téhle tkanice) a byla by škoda, kdyby se ztratily v hlubinách Facebooku.  Proto jsem z nich po drobných úpravách a doplněních vytvořila tento příspěvek. Krok 1: "Zkroťte to klubko hadů!" Myslela jsem, že elektrizování je výsadou syntetických materiálů. Ale to, co vyvádí při napínání osnovy tohle hedvábí, jsem ještě nezažila. Vzpurná osnova se dá nejlépe zkrotit postupným napínáním menších skupinek nití. Tato metoda je ideální pro vertikální stav se závažími, jako používám já, ale dá se použít i při napínání osnovy mezi dva pevné body. Krok 2: "Neumím počítat. Co s tím?" Přebytečnou karetku lze z balíku jednoduše odstranit (vi

Současná pandemická situace (2020/2021) má i svá pozitiva. Lockdown mi poskytl čas pustit se do dobrodružství, které jsem dlouho odkládala: osvojení si techniky oboustranného 3/1 kepru ( double faced 3/1 broken twill ).  Pro svůj první pokus jsem si k tomu vybrala vzor běžících lvů či ovcí (názory na bližší identifikaci zobrazených čtyřnožců se různí) z Miranu.

Od tkadleny k švadleně, modelce a herečce... Někdy vás váš koníček zavede nečekaným směrem.